"Tady někde musí být vchod."
Sam vztekle přelapoval na místě a hledal na stěně pomalované symboly - náznak pečlivě schovaného vchodu do jeskyně.
"Jen zbytečně ztrácím čas. Dovnitř se musí dát někudy dostat."
Obeel znovu celou jeskyni a schlíple svěsil ramena. Zaměřil se na znaky nakreslené na stěně a snail se z nich vyčíst nějakou stopu, pomůcku, která by mu pomohla dostat se do jeskyně, ale indiánské kresby mu splývaly před očima dohromady a dávaly mu najevo, e jejich tajemství mu nebude odhaleno.
Jeho dýchání se rozčílením začalo zrychlovat. Ruce mu střelhbitě vystřelily k hlavě a zaryly se mu do vlasů. Před očima se mu zatmělo. Klesl na kolena a nepřestával si svírat hlavu. Cítil, jak se jeho nehmotné tělo zachvělo a v elezných kletích ho sevřela vlna nevolnosti.
"Co se děje?"
Mylenky plné hrůzy napadly jeho vědomí.
"Moje tělo. Něco není v pořádku. Dochází mi snad čas?"
Překryl si dlaněmi obě ui a snail se dostat svůj dech pod kontrolu.
"Ne vyjde slunce ... Musím vydret, ne vyjde slunce. No tak Same, zvládne to. Neumírej. ... Kvůli Deanovi." promlouval k sobě v mylenkách a vybavil si obrysy svého nehybného těla s tváří zabořenou do mechu. "Jetě chvíli, prosím. Teď si nemůu dovolit prohrát. Nesmím ho zklamat."
Náhle cítil, jak s kadým novým nádechem získává zpět svoji sílu. Bolest a nevolnost se vytrácely, vidění se mu pomalu projasňovalo. Ztěka se postavil na nohy.
"To bylo o vlásek." zaeptal roztřeseným hlasem.
Instinktivně pozvedl ruku, aby se mohl opřít o stěnu. Prsty narazily na odpor, ale z části se zanořily do kamene. Sam ucukl.
"Pokud mohu procházet stromy, proč bych nemohl projít stěnou jeskyně? Kdy nemůu najít vchod, jednodue si vytvořím svůj vlastní. Proč mě to nenapadlo dřív?"
Přistoupil ke stěně co nejblíe a dotkl se jí dlaněmi. Lehce zatlačil. Ruce nepronikly kamenem tak hladce, jako kdy procházel stromy, ale doufal, e pokud se bude hodně soustředit, můe se dostat skrz.
"Tohle je váně jedna z nejílenějích věcí, které jsem kdy dělal." zamumlal na půl úst a vkročil do kamene celým tělem.
* * * *
Démon si lovce měřil pohledem.
"Věř mi, v téhle chvíli u ádný prostor pro legraci není."
Stočil svůj zrak k amanovi a natáhl ruku.
"Uka mi, co jsi nael." přikázal.
aman se levou rukou dotkl amuletu a druhou sevřel démonovu nabízenou pravici. lutooká postava zaklonila hlavu a nechala do svého těla vstoupit lovcovy vzpomínky, které pro ni přízrak získal. Kdy byl přenos ukončen, démon ruku stáhl a přehodil si do ní nů. Spokojeně se usmál.
"Koukám, e maminka ti v dětství vyprávěla velice zajímavý příběh. Chudáček malý Dean, koda, e ho zapomněl."
"Ale chápu, celá ta stralivě smutná věc s ohněm, který zabil Mary. To dítě dokáe opravdu rozruit ... natolik, e kvůli tomu spoustu věcí vypustí z paměti."
Dean sebou varovně kubl, ale nepromluvil. Nehodlal stvůře, která se nad ním skláněla dopřát dalí potěení ze slovní přestřelky.
Démon pokračoval medovým hlasem: "Tolik let nevědomosti. Tvůj otec soustřeďoval větinu své pozornosti k Samovi a jeho schopnostem a vůbec si nepřipustil monost, e starí z jeho synů je stejně výjimečný. Ubohý mu."
"Pravda, Sam získal své schopnosti pouze díky mé neúmyslné chybě, protoe jsem podcenil tvou matku. Ani ve snu by mne nenapadlo, e je schopná poruit řetězec a předat ti ... jak jen to říkala tajemství. Rozhodně ne ve tvých čtyřech letech."
"Ale dost u vysvětlování. Nehodlám se ti tady svěřovat se svými plány a obhajovat se. Trochu nás tlačí čas. Blíí se svítání, tak bude lepí, kdy sebou pohneme."
Lovec se podíval na nů v démonově ruce a pak zpět na jeho tvář.
"Jasně, je vidět, e se váně nemůe dočkat, a někam zabodne tu obří dýku." pomyslel si hořce.
Nahlas řekl zdánlivě váhavým hlasem: "Opravdu se jmenuje Azazel?"
Démon se zarazil, jako by se snail odkrýt nějaký skrytý úmysl skrývající se za nevinně vyřčenou otázkou.
"Ano, proč se ptá? Má s tím problém?"
"Já?" odfrkl si Dean. "Ne. Nemám s tím nejmení problém. Kromě toho, e mi tvoje jméno přijde směné, s ním nemám absolutně ádný problém."
Démon se zasmál.
"Plácáním nesmyslných otázek si ivot nezachrání."
Mu leící na podstavci se plae uklíbl. "Ale zkusit jsem to musel."
"Pravda, od Deana Winchestera jsem ani nic jiného nečekal."
* * * *
Tma. Nekonečná, nepropustná a tísnivá tma. Nacházela se vude kolem něj. Nebylo úniku. Pokud se jí chtěl zbavit, nesměl zastavit, nebo hrozilo, e jej pohltí a on zůstane v pískovcovém útvaru, který vytvářel jeskynní stěny uvězněný navěky. Těce oddechoval a krok za krokem postupoval směrem kupředu. Nedokázal odhadnout, jak velkou vzdálenost se mu podařilo překonat, ale věděl, e pokud vytrvá, dříve či později narazí na nějakou chodbu nebo místnost.
"Raději dříve, ne později." pomyslel si trpce.
Udělal několik vyčerpávajících kroků vpřed a vztáhl ruce o něco vý, aby se do kamene mohl zapřít větí silou. Ani měl anci se připravit, najednou jeho ruce nahmataly prázdnotu a on se s těkým zaduněním zřítil na tvrdou zem.
Potácivě se zvedl na nohy a otřásl se. Obezřetně se rozhlédl kolem sebe. Měsíc zářící skrze úzkou stropní průrvu osvětloval okolí.
"Take chodba. To vysvětluje, proč jsem se u rukama nedokázal zapřít. Ale přítě by nekodilo aspoň malé varování."
Zamyleně si zkroutil pramínek vlasů. "Hmm, doprava nebo doleva?"
Obě strany se mu zdály podobné, stejně ponuré a strohé.
"Take doprava." rozhodl se. "Schválně kam a se dostanu. Jeskyně není nijak obrovská, take buď skončím venku, nebo dojdu tam, kam se potřebuji dostat."
Přimhouřil oči, aby lépe viděl a rozvánými, ale pevnými kroky se vydal zkoumat zvolenou část chodby.
Ulička se brzy začala lehce roziřovat a světla s kadým krokem, který Sam udělal, přibývalo. Dokonce i teplota okolí se zvyovala. Uslyel hlasy.
"Můj pane, nael jsem to, oč jste mne ádal."
"Konečně. Výborně. Myslím, e u bylo načase, abych se zapojil trochu víc."
Sama zamrazilo. První hlas mu byl matně povědomý, ale jeho víc zajímal druhý. Byl pro něj neznámý, a přece si byl s odstraující jistotou jistý, komu patří.
lutooký démon.
A potom zaslechl hlas, který by rozeznal mezi tisíci - hlas svého bratra.
"Ale ne. To si snad děláte srandu!"
Sam se zděsil. Bolestí zastřené chrčení, které vylo z bratrových úst, bylo pro něj důkazem, e po dobu jejich odloučení si musel Dean projít stralivými muky. Přesto vytuil, e pokud něco nepodnikne, stane se jetě něco mnohem horího.
Chtěl se bezhlavě rozeběhnout za Deanem a vrhnout se na lutookou zrůdu, která ho unesla, a zabít jí, ale poněvad si byl vědom svého nehmotného těla a také skutečnosti, e nemá po ruce ádnou zbraň, která by byla schopná démona zabít, musel se přinutit k nečinnosti. Zaal ruce v pěsti a silou vůle se přinutil zůstat stát na místě.
"Mysli, mysli, sakra. Dr se zpátky, co kdyby tě náhodou zahlédl? Neví, jestli bys pro něho byl neviditelný nebo ne. Nemůe si dovolit takovým způsobem riskovat. Ne, kdy je v sázce Deanův ivot."
Přelapoval na místě a bezúčelně rozhazoval rukama kolem sebe. Podařilo se mu zaslechnout dalí část rozhovoru.
"Věř mi, v téhle chvíli u ádný prostor pro legraci není."
Sam udělal několik váhavých krůčků k místnosti a opatrně vykoukl zpoza rohu. Jakmile se mu vak naskytla monost spatřit bratra, jeho kolena se nebezpečně podlomila a on si střelhbitě překryl ústa hranou ruky, aby zabránil výkřiku absolutní hrůzy. Celé jeho tělo se roztřáslo.
"Deane." zajíkl se ohromeně.
Tvář jeho sourozence byla zbrázděná potem a zaschlou krví. Karmínové skvrny bylo moné na dálku spatřit i kolem okovů, které poutaly jeho ruce a obvaz na pravé noze, který měl zakrývat střelné zranění, připomínal spíe rudou kaovitou motanici ne obinadlo.
Sam odvrátil tvář. Ne plně stočil hlavu ke straně, jeho pozornost upoutal záblesk kovového světla, odráející se od předmětu, který se nacházel zhruba na opačné straně rozlehlé místnosti. Zaostřil zrak.
"Pohár? K čemu by ho mohl démon potřebovat?"podivil se Sam. "Ledae by..." a jeho ústa se zkroutily do mírného úsměvu. " ... byl pohár součástí oltáře. Ano, nemůu se mýlit."
Schoval se za stěnu a přemýlel, jak se k oltáři nepozorovaně dostat a zničit jej.
Nevnímal hlasy, které vycházely ze středu místnosti. Snail se vytěsnit z hlavy ve, co by mohlo jeho mylení rozptylovat od splnění úkolu, který si zadal. Deanova tvář staená bolestí se vak stala nedílnou součástí jeho mysli.
"Vede do místnosti jen jeden vchod nebo je jich víc? A kdyby vedl, jak rychle se mi ho podaří najít a dostat se na druhou stranu?"
Tíha situace, ve které se nacházel, začala na Sama tvrdě doléhat. Bylo mu jasné, e pokud se rozhodne nesprávně, nebude cesty zpět a svou chybou odsoudí bratra k jisté smrti.
Vybavovaly se mu veselé okamiky, které s Deanem proili. Chvíle oddechu, kdy se starosti jako zázrakem vytratily a oni si uívali kadou minutu dne děláním věcí, které spolu bratři v normálním ivotě dělají. Mnoho takových dní bylo propleteno neodmyslitelným flirtováním se enami, povětinou jako obvykle ze strany Deana, a on jen asl, jaké historky si je schopen jeho bratr vymyslet, aby na dívku zapůsobil. Jetě více asl nad tím, e větina z oslovených křehkých stvoření těm výmyslům uvěřila a hltala kadé slovo, které hezký mu vypustil z úst, ani spustila pohled z jeho obličeje. Ale nejvíce si váil okamiků, které posilovaly jejich bratrské pouto, a dolo mu, e o ně za ádnou cenu nechce přijít.
Kdyby se rozhodoval pouze podle svého mínění, pokusil by se nejdřív najít jinou chodbu, která by ho mohla dovést co nejblíe k oltáři, ale tentokrát se pokouel myslet jako Dean.
Řeení se před ním objevilo, jako by tam leelo odpradávna.
"Pokusím se opatrně přejít podél stěny a přes místnost se dostat k oltáři, a abych se tam dostal nepozorovaně, vyuiji svého duchařského moja. Jednou jsem duch a můu procházet zdmi, tak a je to aspoň k něčemu dobré."
Nevěděl, co bude dělat, a se k oltáři dostane, protoe aby ho mohl zničit, musel by být schopný předmět průhlednou rukou uchopit, ale tento problém zatím vytěsnil z hlavy. Nakonec Neřeí snad Winchesterové své problémy a na poslední chvíli?
* * * *
Démon pozvedl vraedný nástroj, uchopil ho oběma rukama, které lehce pokrčil, aby zlepil ovladatelnost ruky, a umístil ho tak, e nů spočinul ve vzdálenosti pouze několika milimetrů od Deanova čela. Začal se zaříkáváním.
S kadou vyřčenou slabikou se čepel téměř neznatelně pohnula a obkreslovala ve vzduchu křivky lovcova těla, aby nala svému majiteli nejzranitelnějí místo, které ukrývalo zdroj energie, je démon potřeboval získat, aby mohl otevřít bránu a zmocnit se tak čistých, zdravých duí, které se vyhnuly temnotám pekla.
Dean se neodvaoval pohnout. Snail se nemrkat, kdy se ostrý hrot ocitl v těsné blízkosti jeho očí a odmítal se pohnout jinam. Ač se snail sebevíc uklidnit, jeho dýchání se zrychlovalo. Pocit závratě mu před očima vytvořil mitky a zraněná noha se trhaně roztřásla. Cítil se, jako by měl kadou chvílí upadnout do bezvědomí.
"Ne. Jetě ne." adonil v duchu. "Teď nemůu omdlít. To je, jako bych byl mrtvý jetě dřív, ne mě opravdu zabije."
S obtíemi se nadechl. Najednou si přál, aby u vechno skončilo. Nechtěl u déle protahovat svá muka. Nedokázal se přinutit, aby více vzdoroval. Udělal, co bylo v jeho silách, el a za hranice svých sil a potřeboval, aby konec přiel rychle. Nedokázal si připustit, aby skončil jako slaboch, a proto nemohl nést mylenku, e by situace, ve které se nacházel, měla trvat do takového okamiku, kdy by jí nedokázal zvládnout. Přestal se soustředit na dýku a zavřel oči.
Chtěl smrt ... a chtěl jí hned.
* * * *
Drel se co nejblíe u stěny a nespoutěl z očí nepřítelovu pohybující se postavu, aby se stihl schovat do stěny, kdyby se náhodou démon rozhodl podívat se jeho směrem. Byl si víceméně jistý, e pro něj by jako duch neviditelný nebyl.
Pohyboval se celkem rychle, protoe démon plně věnoval svou pozornost Deanovi a o dění kolem sebe se nezajímal. V těch několika okamicích, kdy zahlédl bratrův obličej, měl mladý Winchester pocit, e se propadá do bezedné propasti ílenství.
"Proč nemůeme normální ivot? Ani jeden z nás si nezaslouí muka, kterými musíme procházet."
Po jeho tváři stekla slza. Rychlým pohybem si jí setřel a dál postupoval podél stěny.
Kdy měl větinu cesty za sebou, musel zastavit. Démonova tvář se začala stáčet jeho směrem. Chtěl se zapřít o stěnu, aby se do ní mohl schovat, ale jako by nedokázal vyvinout dostatek síly. Zoufale uskočil do strany a vlee se pokusil skrýt v tmavém neosvětleném koutu jeskyně. Stín nebyl velký natolik, aby dokázal zakrýt celé jeho tělo, ale on doufal, e démona nenapadne sklopit směrem tak nízko k zemi.
Po několika bezdechých okamicích, během kterých se rozhlíel po celé místnosti, stočila bestie svůj pohled zpět k Deanovi, pozvedla nů, který drela v ruce, a rázným pohybem ho přiblíila k obličeji své oběti.
Samovi se úlekem rozířily zorničky. Uu se chtěl bezhlavě po démonovi vrhnout, kdy uviděl, e se ústa lutookého mue pohybují a ruka svírající nů se ke svému poslednímu úderu zatím nechystá.
"Musím si pospíit." vypískl Sam slabě a dlouhými tichými kroky vyrazil k oltáři.
Kdy byl na místě, v němém úasu hrůzy hleděl před sebe. Oltář nebyl velký, měl rozměry meního stolku, ale věci, které byly pouity k jeho vytvoření, jako by ho mnohonásobně zvětovaly. Vlevo od prázdného poháru se nacházela vysuená hranatá hlava mue, který měl na bradě vousy zastřiené do podivné pičky. Jeho oči byly zastřené slepotou, rty měl zformovány do agonizujícího výkřiku hrůzy, který musel vydat v okamiku, kdy si pro něj přila smrt. Kolem hlavy bylo ledabyle rozmístěno mnoství obřích medvědích a pravděpodobně vlčích drápů. Vpravo pak byla navrena hromádka mrtvých ptáků nejrůznějích druhů. Samovi se celý výjev sléval do jedné krvavé odporné podívané.
Zaměřil svou pozornost na pohár. Viml si, e není z kovu, jak si původně myslel, a e ze dvou stran je na něm vyryt symbol kruhu se třemi zkroucenými čarami. Nikde jinde na oltáři takový znak nespatřil.
"Take ke zruení rituálu by moná mohlo stačit, kdy rozbiju pohár." přemýlel v duchu. "Vypadá to, e krev zabitých zvířat měla sílu rituálu jen posílit. Moná proto byl Dean před lutoočkem tolik zranitelný."
Sam natáhl ruku, aby pohár uchopil, avak nedokázal to, jeho dlaň prola skrz.
"Jene rozbít jeden malý pitomý pohár nemusí být za určitých podmínek a tak jednoduché."
"Zatraceně!" zaklel.
Jediné, co mohlo Deana zachránit, bylo obrátit účinky rituálu proti tomu, kdo ho vyvolal, tím, e oltář bude zničen, ale kdy byl Sam u cíle, nemohl jejich poslední anci vyuít.
Vzteky se pokusil o uchopení poháru znovu, avak výsledek byl stejný jako při prvním pokusu.
"Ne." zaeptal Sam zničeně, pohlédl do středu místnosti a vyhledal bratrovu tvář.
* * * *
pička dýky, vedená magickými slovy, se proplétala mezi neviditelnými nitkami ivotní energie, která vycházela z lovcova těla a s neomylnou jistotou hledala svému majiteli místo, do kterého by se mohla zanořit a splnit tak svůj úkol.
Azazelovy oči zářily vzruením, je nedokázal skrýt. Jejich nepřirozeně lutavá záře sílila a odráela pocity triumfu mísícího se s ďábelským poitkem. Kdy se dýka v jeho rukou neklidně zavrtěla v místě, které se nacházelo kousek nalevo od Deanova srdce, a odmítala se pohnout dále, lutavý odstín jeho duhovek zesílil natolik, e se zdálo, jako by jeho oči utvářely pekelné plameny.
"Ano!" vykřikl démon vítězoslavně, pozvedl pravou ruku, ve které drel nů, do výe a rozmáchl se, aby mohl Winchesterovi zasadit smrtelnou ránu.
V půli cesty se ruka proti jeho vůli zastavila, jako by narazila na neviditelnou překáku. S rozčílením stočil pohled ke straně a spatřil amana, který na něj hleděl s nesouhlasným výrazem ve tváři a elezným stiskem prstů bránil démonovi v pohybu.
"Nezabije." zaeptal přízrak klidným hlasem.
* * * *
Sam z dálky pozoroval svého bratra, kterak odevzdaně zavřel oči a přestal se pokouet o odpor.
"Deane, ne! Teď to nesmí vzdát. Bojuj!" křičel Sam v svém nitru, i kdy i jeho samotného se začala zmocňovat beznaděj.
"Musím zničit pohár. Musím to dokázat." opakoval si stále dokola a znovu a znovu se pokouel malý předmět shodit z oltáře, ale neúspěně.
"Ne, ne, ne, ne, ne. Musí to jít. Dokázal jsem pomocí mylenek pohnout skříní, tak proč bych, krucinál, nedokázal pohnout pitomým pohárem."
I přes jeho nářky číe zůstávala stát nehybně na místě.
Koutkem oka zahlédl démona, který se právě napřahoval s úmyslem vrazit do Deanovy hrudi dýku.
"Ne. Nemůe být pozdě. Zklamal jsem. Deane!" zakřičel z plných plic, bezmylenkovitě naposled hmátl po poháru, potom se zhroutil na zem a začal bezhlavě buit pěstmi do země. Pocity, které se ho zmocnily, mu zatemnily mysl, přehluily vekerou vnímavost k okolí.
Proto si nemohl vimnout poháru, který leel roztřítěný na pinavé podlaze vedle oltáře.
* * * *
"Ty si troufá mi odporovat?" vyhrkl démon nepříčetně, ale vzápětí tón zmírnil. "Nevadí, to, co jsi udělal, ho stejně nemůe zachránit."
A přestoe mu aman bránil, on se i tak připravoval k dalímu nápřahu. Jetě ne stačil stočit pohled zpět k Deanovi, viml si, e se lovcovo tělo pohnulo.
Winchester nahromadil vekerou sílu, která mu zbyla, a s výkřikem se zapřel o řetězy, aby e je pokusil přetrhnout nebo vyrvat z pantů. Kov pod jeho vahou skřípal, vzpíral se a kroutil se, a se jeden pokozený krouek poddal a Deanova levá ruka se s hlasitým kubnutím uvolnila. Lovec na nic nečekal a volnou levačkou hmátl po dýce a vytrhl jí lutooké postavě z ruky.
Chtěl démonovu smrt a chtěl jí hned.
Chladným pohledem se zadíval překvapenému démonovi přímo do očí, a přestoe věděl, e mu obyčejná dýka neublíí, zaburácel: "Tohle je za celou rodinu Winchesterů!!!" A s těmito slovy zanořil celou čepel přímo do nepřítelova srdce.
Jakmile nů vnikl do těla, démon sebou začal křečovitě kubat. Z místa kolem rány začal stoupat kouř.
"Já ho doopravdy zabil." zamumlal Dean nevěřícně.
Roztřásl se a dýka mu vypadla z ochable sevřených prstů. Před očima se mu zatmělo a ne upadl do bezvědomí, náhodou si viml rozbitého poháru, který se nacházel nedaleko rozbitého stolu.
"Jak?"
"Same." Zasípal z posledních sil a potom se propadl do temnoty.
* * * *
Z několika útrpných okamiků tichých muk ho vytrhl bolestný výkřik rozléhající se celou jeskyní.
"Tohle je za celou rodinu Winchesterů!!!"
Sam vzhlédl právě v okamiku, kdy se Deanovi podařilo zabodnout dýku do těla nepřítele. Nevěřícně sledoval, jak démon padl na zem, kde se začal divoce svíjet.
"Rituál se obrátil proti tomu, kdo ho původně vykonal." Uvědomil si Sam s podivným uspokojením na rtech.
Úsměv mu vak z tváří zmizel, kdy se před ním bratr zhroutil jako hadrová panenka. Rozeběhl se k němu.
Démonovo tělo zahalené černým kouřem začalo světélkovat a místnost zahalil příval zářivého bílého světla.
Sam ani nestačil k bratrovi doběhnout, kdy bylo Azazelovo tělo roztrháno na kusy energií, která dřímala v jeho nitru a udrovala ho naivu. Ohluující exploze zatřásla celou jeskyní a stropní stěna se začala bortit.
Dalí vlna oslepujícího bílého světla zaplnila místnost a Sam se marně pokouel své oči zastínit. Nic neviděl. Neměl proto anci vimnout si ohromného kusu kamene, který se uvolnil ze stropu a směřoval mu přímo na hlavu.
A potom bílou barvu vystřídala černá a vude se rozhostilo nepřirozené ticho.
Povídku napsala: Samabel