V omámení přivřel oči. Snail se zachytit přítomnost zvuku. Ticho. Necítil bolest, nebyl si vědom okamiku, kdy zvítězila slabost a jeho nohy ho nebyly schopny déle unést. Těkopádně se svalil na podlahu. Neslyel bratrův výkřik, ani dusot vratkých kroků blíících se k němu. Pohlédl na strop. Přejíděl pohledem po puklinách v omítce. Hypnotizovaly ho. Drobné praskliny se divoce proplétaly s velkými. Ukazovaly mu celý jeho dosavadní ivot. Umučeně odvrátil tvář.
Spatřil obličej známého mue. V koutku cizích očí zahlédl třpytící se slzy vytvořené zoufalstvím. Drobné kapky vody se uvolnily a líně stékaly a k bradě.
Celá místnost vybuchla v Deanově hlavě ohromujícím třeskotem. Hltavě se nadechl a stiskl si reflexivně rukama pravou nohu, v ní cítil bodavou, pulzující bolest. Znovu dávivě zalapal po vzduchu a pokusil se vstát.
"Zatraceně." vylétlo mu z úst chraplavě.
"Ne, Deane, zůstaň v klidu." vyhrkl Sam. "Nehýbej se."
Starí Winchester se na bratra podíval dlouhým přemýlivým pohledem. "Nechce mě znovu střelit nebo tak něco?" zeptal se podezřívavě a zakalal.
"Já ...." polkl Sam nervózně.
Dean zaskučel bolestí a řekl: "Ale jdi, Sammy, vím, e to nebyla tvoje vina. Můe za to ten poloprůhlednej, vrásčitej Vinetou. Kam vůbec zmizel?"
"Nevím. Nech ho teď být."
Dean se divoce rozkalal. Připadalo mu, jako by měl celou nohu v ohni. "Si pi, e ho být nenechám. Ten zkurvysyn neměl nic lepího na práci, ne se před náma zčistajasna objevit a donutit tě vystřelit na vlastního bratra a já ho mám nechat být?! Jen co se postavím na nohy, tak ho začnu nahánět po lese a a ho najdu, naiju do něj dva celý zásobníky pětačtyřicítky a pár ran z brokovnice. Mělo by stačit sice jen jedno vystřelení broků, ale z principu jich bude nejmíň pět."
"Jak ti je?" pokusil se Sam změnit téma a donutit tak bratra, aby se uklidnil. Nahodil nejvíce účastný tón a výraz tváře, jakého byl v dané chvíli schopen.
"Asi jako postřelenýmu." zabručel Dean a nehezky se uklíbl.
"Brácho, já mluvím váně. Mohl jsem tě zabít."
"Take bych ti měl asi ve finále poděkovat, e jsi mě jenom postřelil."
"Nechtěl jsem." vykřikl Sam zoufale a zalomil rukama. Bouchl pěstí o podlahu a následně přikázal: "Dej ruce na stranu, a tě můu prohlédnout."
"Nic to není." bránil se Dean a znovu se nekontrolovatelně rozkalal. Měl pocit, e mu hlava skáče jako na pruině.
"Neberu. Pazoury pryč. Hned." trval na svém mladý lovec.
Zraněný tie zaúpěl, v nepříjemném očekávání uvolnil prsty a vztáhl obě ruce směrem k obličeji. Pohlédl na dlaně pokryté karmínově rudou tekutinou.
"Do háje." vydechl zničeně.
Samovi se stáhl obličej, kdy uviděl látku těce nasáklou krví. V oblasti stehna, asi pět centimetrů od vnějího kraje, se na něj klebila nehezká díra po kulce. Opatrně nohu prohmatal.
"Au, opatrně." zaklel Dean.
"Nebuď jak mimino. Jetě jsem se ničeho citlivého ani nedotkl."
Sam si nepřítomně prohrábl volnou rukou vlasy. "Hmm, dobrá zpráva je, e střela prola skrz." zamumlal. "Aspoň, e tak, i kdy krvácení je kvůli tomu větí, ne kdyby kulka zůstala v ráně."
Zvedl se a doel pro batoh, z kterého následně vytáhl několik čistých koil a roztrhal tak, e vytvořil iroké pruhy.
"A se dostaneme na nějaké příhodnějí místo, kde budeme dostatečně chráněni, ránu ti vyčistím a vydezinfikuji, ale prozatím se bude muset spokojit s tímhle."
"Myslím, e do té doby přiiju." zatrylkoval Dean.
"Fajn. Natoč nohu víc ke straně, a ti jí můu ovázat."
Dean zatnul zuby a vyhověl bratrovi.
Mladý lovec nejdřív přiloil k pokozené tkáni několik poskládaných pruhů látky a vyzval sourozence, aby si je přidrel, potom vzal jeden dlouhý cár, podvlíkl ho pod nohou a udělal smyčku. Pomalu začal obvaz utahovat.
"Bude to bolet." upozornil.
"Hmmpph." zaúpěl Dean a přivřel víčka k sobě.
Sam přitlačil látku k ráně a tělo světlovlasého Winchestera se napjalo. Po několika vteřinách uvolnil mladík sevření. "V pořádku? Musím to jetě trochu utáhnout."
Dean jen polkl a opět nesrozumitelně zaskučel.
Kdy si byl Sam jistý, e obvaz drí dostatečně pevně, zvedl se ze země a přemýlel, jak postupovat dál.
Dean si třesoucí se rukou setřel kapičky potu z čela a zadýchaně utrousil: "Nic ve zlým Sammy, ale sestřička jse mizerná."
"Nemá zač." usmál se Sam.
Dean pokračoval s výhrukami: "Vinetou jetě pozná, co znamená zahrávat si s bledou tváří."
Napjal svaly a pokusil se postavit. Nemohl, nohy ho odmítly poslouchat. Zkusil to jetě jednou, ale výsledek byl stejný.
Povzdech si a zavolal: "Same, myslím, e potřebuju tvojí pomoc."
Rozhlédl se po pokoji a zjistil, e je prázdný. Jeho bratr zmizel.
* * * *
Ani po dalích dvaceti minutách úporného snaení nebyl Dean schopný postavit se na nohy, co vylučovalo monost odejít z místnosti a jít hledat mladího bratra. Uslyel zavrzání pantů u dveří, zamrazilo ho. Rozhlédl se a hledal jakoukoliv pouitelnou zbraň. Zahlédl pistoli, ale leela od něj moc daleko.
Do místnosti veel cizí mu. Byl malý, postarí, s ulízanými řídkými edými vlasy a nevýraznou kulatou tváří. Udiveně se rozhlédl po zdemolovaném pokoji, převráceném nábytku a zničeném vybavení, pak jeho pohled padl na Deana.
"Co se tu sakra stalo?" doadoval se odpovědi. "Slyel jsem nějaký randál, ale ani ve snu by mě nenapadlo, e nějací holobrádci můou zdevastovat můj majetek takovým způsobem. kodu mi zaplatíte."
"My jsme nic nezničili." řekl Dean naprázdno. Vůbec ho nenapadala nějaká pouitelná výmluva, v hlavě měl prázdno.
"Ha, kdo tedy?" zajímal se majitel.
"Ono ... je těké to vysvětlit. Kdy jsme se vrátili z města, místnost u byla poničená."
"To tak. Kdo v tomhle zapadákově by byl schopen něčeho takového? Nevím, odkud jsi, ale u nás ádné rabující gangy nemáme. Půjde se mnou na policii, pak se uvidí, jestli le. V ádném případě ti nedám příleitost zmizet."
"Kde má paráka?" zeptal se zostra.
"Nevím." Odpověděl Dean popravdě a hledal únikovou cestu ze lamastyky, ve které se ocitnul.
"Nevadí, dříve či později ho stejně chytnou. Ty se zvedni a pojď se mnou."
"Nemůu." přiznal lovec neochotně.
"Proč bys nemohl?" nechápal majitel.
"Jsem zraněný."
"Opravdu?" zaeptal stařík a sklonil hlavu ke straně. Kdy vzhlédl, jeho oči byly luté jako oči dravce. "Já myslím, e přesto půjde."
Deanovi přejel po zádech mráz.
"Ne!" vykřikl zděeně a se zvýeným úsilím se rozhlíel po zbrani "S tebou nikam nejdu."
"Neboj. Nemusí chodit po svých. Chápu, e se střelným zraněním bys asi moc daleko neuel."
Lovci podezřívavě zacukalo v koutcích očí. "Ten přízrak ... tvoje práce."
"Ano, bravo, uhodls, ale jsem trochu zklamán, e vypadá překvapeně. Já přeci jen dodruji nai dohodu."
"Dohodu?"
"Kterou jsem uzavřel s tvojí duí. Nechám tě na pokoji do doby, ne se malý Sammy dostane do Iowy. Snad jsi nezapomněl?" dotázal se démon jízlivě.
"Aha." odpověděl Dean táhle. "Tuhle dohodu."
"Ano, ano."
"A co udělat jinou dohodu? Nechá nás být, já tě na oplátku polu ohřát se do peklíčka a vichni budeme spokojeni." vytěkl Dean.
"U zase." povzdechl si démon a přistoupil ke světlovlasému lovci, kterému se divoce zatřepotala víčka. Chtěl utéct, ale celé jeho tělo bylo paralyzováno. "Ná odváný hrdina. Dobrá, kdy má tak rád nemístné poznámky, trochu si zaertujeme a dopřejeme si pořádnou porci zábavy."
Démon vztáhl ruku a poloil jí Deanovi na čelo. Lovcovo vidění se okamitě začalo rozplývat a on upadl do neklidného spánku.
"Já se určitě budu bavit královsky." zasmála se lutooká postava.
* * * *
Sam za sebou tie zavřel dveře a vyel z pokoje číslo 48. Nacházel se sice skoro a na úplném konci budovy, ve které byli ubytováni, ale jiný vyhovující volný pokoj, kam by mohl Deana přemístit, nenael. Doel do auta pro lékárničku a čistou sadu obvazů, a postupně rozloil ve potřebné na stolu vedle čisté postele, aby mohl bratra bez větích potíí oetřit.
"Problémy budou stejně." odfrkl si v duchu. "Zase sebou bude ít, jak čert, ne se podvolí. Jetě, e střela nezasáhla stehenní tepnu. Ach boe, já u dál nemůu, co jsem to udělal?"
Ve chvíli, kdy si byl jistý, e má zdravotnickou munici připravenou, rozhodl se vrátit pro bratra.
"Doufám, e nezpanikařil, kdy jsem se vytratil z pokoje." modlil se Sam. "Asi jsem převcijen měl něco říct, ne jsem odeel, ale najít místo, kde se můeme zatím zaít, a kde mu můu pomoct, mi připadalo důleitějí. Navíc jsem netuil, e ho nechám samotného tak dlouho. Doufám, e je v pořádku, vzhledem k okolnostem."
Doel a ke zničenému pokoji a uviděl dveře otevřené dokořán.
"Deane?" zvolal hlasitě.
Nakoukl do místnosti, ale nikoho v ní nenael. Na místě, kde zanechal svého bratra, zůstala jen krvavá skvrna. Tryskem se vřítil do pokoje a rozhlíel se divoce na vechny strany.
"Snad neodeel? ... Ale kam by el? ... K autu? Blbost, vdy ani nedokázal vstát. Navíc bych ho u Impaly viděl."
"Deane!" zařval o poznání hlasitěji. Vyhlédl z okna. Chystal se odejít z pokoje, ale něco na popraskaném okenním rámu upoutalo jeho pozornost. Přistoupil blí a předklonil se, aby pořádně viděl.
"Ne!" vyděsil se a chytil se rukama za hlavu. Po celém parapetu byly rozesety upinky síry.
Mimoděk ustoupil o krok zpět, zakopl o převrácenou idli, svalil se po zádech na podlahu a vyrazil si dech. Zajíkl se: "To nemůe být pravda."
* * * *
"Fajn. Doufám, e nic jiného nepotřebuju." Sam vyndal z Impaly větinu munice a vybral několik nebezpečně vypadajících kousků zbraní, které by se mu mohli hodit. Napěchoval batoh bylinkami a magickými předměty pouívanými ve voodoo, pohanské a čarodějnické magii prostě cokoliv, co by mu mohlo přijít vhod.
Třesoucí se rukou si promnul bolavá záda. Stále měl potíe s dýcháním, které mu způsobil pád na zem pokrytou sutinami a rozbitým nábytkem.
Jeho první mylenky směřovaly k rezolutní a absolutní stagnaci ohledně veho. Nevěděl, kde Dean je, zdali je naivu, jestli má cenu ho hledat. Neměl ponětí, co by měl udělat nejdřív. Chtěl zmizet a ocitnout se v nějaké vysněné realitě, kde by rodina, kterou miloval, byla astná a v bezpečí. Svět, ve kterém by ádná monstra neexistovala. Avak s kadou dalí minutou, kdy leel na pinavém koberci, mu tělem probíhala nová vlna energie a odhodlání, která hloupé a dětinsky naivní mylenky přehluila a popohnala ho k odvánému rozhodnutí.
Prudce zaklapl kufr Chevroletu a vydal se pěky do lesa.
"Doufám, e se drí, Deane. A jsi, kde jsi. Jen co vyřeím medvědí záhadu, najdu si tě. Nerad bych strávil zbytek ivota bez tvých sarkastických poznámek, unudil bych se k smrti."
* * * *
"Neříkal jsi, e si dopřejeme trochu zábavy? Já jen, e si připadám jako na nejnudnějí párty svého ivota." ucedil Dean a přehnaně zazíval.
"Jistě, jistě." Přitakal démon. "Dočkej času, zábava co nevidět začne."
Lovec se pokusil uvolnit ruce, které měl zkroucené za zády a drené neviditelnými provazy. I přes obrovské úsilí dosáhl jen zvyující se pulzující bolesti u obou zápěstí, bolavé nohy a orosení čela potem. Nemohl se pohnout ani o píď.
"Kde jsme?" zeptal se věznitele "Nevidím ani na krok."
"U potřetí ti říkám, e nepotřebuje znát odpověď. Je to jen mení mezizastávka a navíc, myslím, e po pravdě stejně netouí, ne doopravdy."
"Cos udělal se Samem?" vyhrkl Dean a potlačil známky strachu ve hlase.
"Zatím nic." řekl démon prostě. "Ale asi brzy budu muset. Je skoro stejně tvrdohlavý jako ty."
"Jestli na něj něco zkusí, tak přísahám, e ..."
"Přestaň." zahřměla lutooká postava vztekle, přela k lovci a poloila mu výhruně ruku na obvázanou nohu. "Něco si ujasníme, chlapče, momentálně drím v rukou vechny vítězné karty. Zatím nemám úmysl tvému bratrovi ublíit. Ovem, aby sis byl bezpodmínečně jistý, e mu nezkřivím vlásek, musí se trochu snait."
Silným stiskem sevřel Deanovu ránu a on bezmocně zavřetěl v nečekané agónii. Démon se poitkářsky usmál.
"Co po mně chce?" pronesl Winchester skrze zuby zaaté bolestí.
"Ne ti dám svolení a osobně tě poádám o otevření tvých nevymáchaných úst, ani nepípne. Jasné!"
"A Sam?"
"Jasné!" rozkřikl se démon a tentokrát utědřil nehybnému lovci políček, a mu roztrhl dolní ret.
Dean vzdorně pohlédl do zvrácených očí, ale protoe strach o bratra zvítězil, raději mlčel.
"Snad se Sam bude od veho dret dál. Nesnesl bych být příčinou dalího jeho netěstí."
Démon zatleskal a poodeel stranou. "To je můj chlapec. Neboj, jetě si budeme povídat a zábava začne co nevidět.
* * * *
Po hodinách vyčerpávající cesty nepřehledným terénem dorazil Sam na rozlehlou mýtinu. Opřel se o kmeni zlomeného stromu, aby si odpočinul. Nahlédl do mapy a zkontroloval směr, někde blízko něj se mělo nacházet rozcestí. Rozhlédl se kolem sebe, a spatřil dvě zarostlé vzájemně se kříící cesty. Zabalil mapu, napil se, a jeliko obě cesty vedly ke stejnému místu, vydal se po té, která byla sice delí, ale dopadalo na ní více světla, lovecké instinkty mu radily více ne jasně, jaká z cest je bezpečnějí.
* * * *
Démon se spokojeně usmál a tie přistoupil ke své oběti. S otcovským pohledem ji něně pohladil po tváři a oznámil: "Myslím, e je čas. Jak jsem předpokládal, tvůj bratr je nezastavitelný, pravý Winchester. koda, e netuí, e ten, kdo přibíjí poslední hřebíčky do tvé rakve, je on sám."
Dean zvedl hlavu a zíral na postavu před sebou s očima naplněnýma zoufalstvím a čirou nenávistí. Neudrel se a vykřikl: "Nech ho, sakra, být."
"Ale já mu nic neudělám." zaeptal démon měkce. "Teď, kdy mi pomáhá s uskutečněním mého plánu, nemám důvod k jeho zabití. Aspoň po nějakou dobu."
"Sam by ti nikdy dobrovolně nepomáhal." vytěkl Dean zničeně.
"Asi ne, ovem nejdřív by musel vědět, e mi pomáhá, nemyslí?" řekl zloduch a pobaveně na Deana mrkl. "Náhoda dokáe být někdy opravdu nevyzpytatelná a dnes mi pomůe konečně získat věc, po které prahnu u nepředstavitelně dlouho. Kdybych měl před lety takové informace jako nyní, nikdy bych se nezatěoval návtěvou Sammyho, kdy byl batole."
Dean nic nechápal. Připadal si ztracený. Před ním stálo ztělesnění největího ílenství a zla, jaké jen můe existovat. Nic nedávalo smysl.
"A co to je?" zajímal se. "Počkej, ty myslí mě? To co vlastním?"
"Ano."
"Boe, u jsem ti říkal, e nemám tuení, o čem mluví. Nic, co bys jen vzdáleně mohl potřebovat, nemám."
"O to více mě bude těit, a tě tvého neviditelného břemene zbavím a se ví parádou si ho vystavím na svých bedrech."
"Jediné mé břímě je trápení." zamumlal si Dean pro sebe. "Trápení, bolest a strach, které ze mě nikdo nesejme. Spravedlivý trest za moje selhání."
Zahnal nepříjemné mylenky a pokračoval v rozhovoru: "A u ti tvoje pokozená mozkovna naeptala cokoliv, jestli vůbec nějakou má, ode mě nikdy nic nedostane. Vechno, co je mojí součástí, jí taky zůstane, i kdybych si to měl odnést s sebou do hrobu."
"Taky monost." Pokýval démon souhlasně hlavou. "Ale nejméně potěující."
Znovu se hřbetem ruky dotkl lovcova čela a poslal ho snít do světa nočních můr. Zamračeně se zadíval na zhroucenou postavu. "Nemysli si, e tě zachrání, kdy umře dřív, ne bude po mém. Předá mi tu zatracenou moc, i kdybych tě musel zabít a nechat oivit."
* * * *
Odpoledne se chýlilo ke konci a na dřevěné soe se začaly roziřovat stínové rýhy, co jí dodávalo majestátní a zachmuřený výraz, značící poslední varování před nebezpečím číhajícím za jejími zády.
Sam si takového upozornění nevímal, totem obeel, vyčistil okolí od velkých napadaných větví a jedním z klacků vyryl do země kolem sochy tenký lábek, který pečlivě vysypal solí. Vytáhl malou ohmatanou kníku v koených deskách, nalistoval potřebnou stránku s pohanským starověkým rituálem, vzal do ruky bílou křídu, přikročil k soe a začal číst. Po kadé přečtené větě vyznačil na dřevěném povrchu jedno místo, přičem postupoval systematicky od medvědí hlavy dolů.
* * * *
Dean se probudil do téměř absolutní tmy. Jen pár slunečních paprsků osvětlovalo jeho tělo. Chlad otupoval jeho smysly. Hladký, studený kámen přiléhal těsně k jeho zádům a tenká koile nemohla průniku ledových dýk k holé kůi zabránit. Napnul svaly a pokusil se zvednout. Řetězy zlověstně zacinkaly.
"Ani náhodou!" zaklel nevěřícně.
Pokusil se pohnout nohama, ale okamitě ucítil nesnesitelně pálivou a horoucí bolest v pravé končetině. Prsty na rukou se mu třásly zimou, ale nohu mu spaloval ár. Zasípal bolestí. Nadzvedl opatrně hlavu a pokusil se odhadnout, jak váně jeho zranění vypadá.
Za normálních okolností by ze sebe Sam u dávno udělal oetřovatelku a doprooval se Deanova svolení k oetření, čeho by samozřejmě po několika nevrlých chlapských poznámkách dosáhl, ale protoe okolnosti takovému řeení nepřály, musel se Dean spokojit se pinavějím řeením.
Noha nevypadala dobře. Pruh látky u nedrel dost pevně a mnoho nezkrvavených míst na něm nezbývalo.
"Do háje." zaklel a znovu s sebou vzteky trhnul. Bolest v noze se opět o něco zvětila.
Zatnul zuby a zaměřil se na osvobození rukou. Ví silou zatahal za řetězy, avak docílil je toho, e se na vlastní oči přesvědčil, e se kovových kletí obepínajících mu zápěstí nezbaví.
"U začínám být opravdu nasraný."
Rozhlédl se po okolí, ale kvůli nedostatku světla nemohl nic rozeznat.
Zbůhdarma vykřikl: "Tak se uka, ty lutooký parchante. Kde se schovává?"
Očekával dusot cizích kroků, cupitání myek, ozvěnu kapek dopadajících na zem, Sama s brokovnicí, který ho přiel zachránit, odměnou mu bylo nepřirozené ticho. Jen řetězy chrčivě zachrastily pokadé, kdy pohnul třesoucíma se rukama.
* * * *
Sam dokončil předčítání a v místech označených křídou udělal noem kříové zářezy. Vzal myrtu a její lístečky vloil do vytvořených těrbin. Pak polil vrek sochy páchnoucí tekutinou. Kdy byl hotov, otřel si ruce do kalhot a pousmál se: "Jeden téměř hotov." S těmito slovy vzal zapalovač a dřevo podpálil.
"Zruím rituál a pojedu tě hledat, Deane. Nenech tu stvůru vyhrát."
S uspokojením sledoval, jak se dřevo rozpadá v popel. Posbíral si věci a pokračoval k dalí dřevěné bystě.
* * * *
Unuděně zíral před sebe. Kapičky potu brázdily jeho skráně. Ztěka vydechoval námahou vykonanou při pokusech dostat se z pout. Na jeho vědomí začaly útočit bezútěné mylenky. Takové stavy nesnáel, protoe bojovat s nimi ho stálo čím dál větí úsilí. S kadou dalí minutou, vteřinou, s kadým dalím okamikem se poddával hučení v hlavě víc a víc.
Vpravo od něj jako by najednou udeřil blesk. Zablýskalo se a obrovská svíčka, dosud skrytá závojem tmy, stojící na nízkém kamenném podstavci se rozhořela.
Dean omráčeně civěl na svíčku a prohlédl si prostor, který ozařovala. Okolní stěny byly nahrubo otesané a nasáklé vlhkostí. Přimhouřil oči a snail se rozeznat nějaké podněty na druhé straně místnosti. Se zapálenou svící napočítal sedm svícnů rozestavěných v neuzavřeném kruhu kolem hladkého kamene, ke kterému byl připoutaný. Hrůza zaplavila celé jeho tělo.
"Ani náhodou." vyjekl v mrákotách a znovu za řetězy zatahal.
Několik dlouhých minut je napínal, a mu nakonec bolest v noze poručila přestat. Zaslechl kroky.
Démon vystoupil se stínu a prohlásil: "Poděkuj brákovi, díky němu teď konečně začala ta pravá zábava."
V místnosti se znovu zablýsklo a dalí svíčka se rozhořela jasným uhrančivým plamenem.
Povídku napsala: Samabel