ďťż
SLEDUJTE NÁŠ FACEBOOK
VysĂ­lĂĄnĂ­
Čtvrtek 20:00
N/A
Anketa

 

 

Metus Tenebrae

-tma s sebou přináší strach-

11.část

"Tady někde musí být vchod."

Sam vztekle přešlapoval na místě a hledal na stěně pomalované symboly - náznak pečlivě schovaného vchodu do jeskyně.

"Jen zbytečně ztrácím čas. Dovnitř se musí dát někudy dostat."

Obešel znovu celou jeskyni a schlíple svěsil ramena. Zaměřil se na znaky nakreslené na stěně a snažil se z nich vyčíst nějakou stopu, pomůcku, která by mu pomohla dostat se do jeskyně, ale indiánské kresby mu splývaly před očima dohromady a dávaly mu najevo, že jejich tajemství mu nebude odhaleno.

Jeho dýchání se rozčílením začalo zrychlovat. Ruce mu střelhbitě vystřelily k hlavě a zaryly se mu do vlasů. Před očima se mu zatmělo. Klesl na kolena a nepřestával si svírat hlavu. Cítil, jak se jeho nehmotné tělo zachvělo a v železných kleštích ho sevřela vlna nevolnosti.

"Co se děje?"

Myšlenky plné hrůzy napadly jeho vědomí.

"Moje tělo. Něco není v pořádku. Dochází mi snad čas?"

Překryl si dlaněmi obě uši a snažil se dostat svůj dech pod kontrolu.

"Než vyjde slunce ... Musím vydržet, než vyjde slunce. No tak Same, zvládneš to. Neumírej. ... Kvůli Deanovi." promlouval k sobě v myšlenkách a vybavil si obrysy svého nehybného těla s tváří zabořenou do mechu. "Ještě chvíli, prosím. Teď si nemůžu dovolit prohrát. Nesmím ho zklamat."

Náhle cítil, jak s každým novým nádechem získává zpět svoji sílu. Bolest a nevolnost se vytrácely, vidění se mu pomalu projasňovalo. Ztěžka se postavil na nohy.

"To bylo o vlásek." zašeptal roztřeseným hlasem.

Instinktivně pozvedl ruku, aby se mohl opřít o stěnu. Prsty narazily na odpor, ale z části se zanořily do kamene. Sam ucukl.

"Pokud mohu procházet stromy, proč bych nemohl projít stěnou jeskyně? Když nemůžu najít vchod, jednoduše si vytvořím svůj vlastní. Proč mě to nenapadlo dřív?"

Přistoupil ke stěně co nejblíže a dotkl se jí dlaněmi. Lehce zatlačil. Ruce nepronikly kamenem tak hladce, jako když procházel stromy, ale doufal, že pokud se bude hodně soustředit, může se dostat skrz.

"Tohle je vážně jedna z nejšílenějších věcí, které jsem kdy dělal." zamumlal na půl úst a vkročil do kamene celým tělem.

* * * *

Démon si lovce měřil pohledem.

"Věř mi, v téhle chvíli už žádný prostor pro legraci není."

Stočil svůj zrak k šamanovi a natáhl ruku.

"Ukaž mi, co jsi našel." přikázal.

Šaman se levou rukou dotkl amuletu a druhou sevřel démonovu nabízenou pravici. Žlutooká postava zaklonila hlavu a nechala do svého těla vstoupit lovcovy vzpomínky, které pro ni přízrak získal. Když byl přenos ukončen, démon ruku stáhl a přehodil si do ní nůž. Spokojeně se usmál.

"Koukám, že maminka ti v dětství vyprávěla velice zajímavý příběh. Chudáček malý Dean, škoda, že ho zapomněl."

"Ale chápu, celá ta strašlivě smutná věc s ohněm, který zabil Mary. To dítě dokáže opravdu rozrušit ... natolik, že kvůli tomu spoustu věcí vypustí z paměti."

Dean sebou varovně škubl, ale nepromluvil. Nehodlal stvůře, která se nad ním skláněla dopřát další potěšení ze slovní přestřelky.

Démon pokračoval medovým hlasem: "Tolik let nevědomosti. Tvůj otec soustřeďoval většinu své pozornosti k Samovi a jeho schopnostem a vůbec si nepřipustil možnost, že starší z jeho synů je stejně výjimečný. Ubohý muž."

"Pravda, Sam získal své schopnosti pouze díky mé neúmyslné chybě, protože jsem podcenil tvou matku. Ani ve snu by mne nenapadlo, že je schopná porušit řetězec a předat ti ... jak jen to říkala – tajemství. Rozhodně ne ve tvých čtyřech letech."

"Ale dost už vysvětlování. Nehodlám se ti tady svěřovat se svými plány a obhajovat se. Trochu nás tlačí čas. Blíží se svítání, tak bude lepší, když sebou pohneme."

Lovec se podíval na nůž v démonově ruce a pak zpět na jeho tvář.

"Jasně, je vidět, že se vážně nemůžeš dočkat, až někam zabodneš tu obří dýku." pomyslel si hořce.

Nahlas řekl zdánlivě váhavým hlasem: "Opravdu se jmenuješ Azazel?"

Démon se zarazil, jako by se snažil odkrýt nějaký skrytý úmysl skrývající se za nevinně vyřčenou otázkou.

"Ano, proč se ptáš? Mᚠs tím problém?"

"Já?" odfrkl si Dean. "Ne. Nemám s tím nejmenší problém. Kromě toho, že mi tvoje jméno přijde směšné, s ním nemám absolutně žádný problém."

Démon se zasmál.

"Plácáním nesmyslných otázek si život nezachráníš."

Muž ležící na podstavci se plaše ušklíbl. "Ale zkusit jsem to musel."

"Pravda, od Deana Winchestera jsem ani nic jiného nečekal."

* * * *

Tma. Nekonečná, nepropustná a tísnivá tma. Nacházela se všude kolem něj. Nebylo úniku. Pokud se jí chtěl zbavit, nesměl zastavit, nebo hrozilo, že jej pohltí a on zůstane v pískovcovém útvaru, který vytvářel jeskynní stěny uvězněný navěky. Těžce oddechoval a krok za krokem postupoval směrem kupředu. Nedokázal odhadnout, jak velkou vzdálenost se mu podařilo překonat, ale věděl, že pokud vytrvá, dříve či později narazí na nějakou chodbu nebo místnost.

"Raději dříve, než později." pomyslel si trpce.

Udělal několik vyčerpávajících kroků vpřed a vztáhl ruce o něco výš, aby se do kamene mohl zapřít větší silou. Aniž měl šanci se připravit, najednou jeho ruce nahmataly prázdnotu a on se s těžkým zaduněním zřítil na tvrdou zem.

Potácivě se zvedl na nohy a otřásl se. Obezřetně se rozhlédl kolem sebe. Měsíc zářící skrze úzkou stropní průrvu osvětloval okolí.

"Takže chodba. To vysvětluje, proč jsem se už rukama nedokázal zapřít. Ale příště by neškodilo aspoň malé varování."

Zamyšleně si zkroutil pramínek vlasů. "Hmm, doprava nebo doleva?"

Obě strany se mu zdály podobné, stejně ponuré a strohé.

"Takže doprava." rozhodl se. "Schválně kam až se dostanu. Jeskyně není nijak obrovská, takže buď skončím venku, nebo dojdu tam, kam se potřebuji dostat."

Přimhouřil oči, aby lépe viděl a rozvážnými, ale pevnými kroky se vydal zkoumat zvolenou část chodby.

Ulička se brzy začala lehce rozšiřovat a světla s každým krokem, který Sam udělal, přibývalo. Dokonce i teplota okolí se zvyšovala. Uslyšel hlasy.

"Můj pane, našel jsem to, oč jste mne žádal."

"Konečně. Výborně. Myslím, že už bylo načase, abych se zapojil trochu víc."

Sama zamrazilo. První hlas mu byl matně povědomý, ale jeho víc zajímal druhý. Byl pro něj neznámý, a přece si byl s odstrašující jistotou jistý, komu patří.

Žlutooký démon.

A potom zaslechl hlas, který by rozeznal mezi tisíci - hlas svého bratra.

"Ale ne. To si snad děláte srandu!"

Sam se zděsil. Bolestí zastřené chrčení, které vyšlo z bratrových úst, bylo pro něj důkazem, že po dobu jejich odloučení si musel Dean projít strašlivými muky. Přesto vytušil, že pokud něco nepodnikne, stane se ještě něco mnohem horšího.

Chtěl se bezhlavě rozeběhnout za Deanem a vrhnout se na žlutookou zrůdu, která ho unesla, a zabít jí, ale poněvadž si byl vědom svého nehmotného těla a také skutečnosti, že nemá po ruce žádnou zbraň, která by byla schopná démona zabít, musel se přinutit k nečinnosti. Zaal ruce v pěsti a silou vůle se přinutil zůstat stát na místě.

"Mysli, mysli, sakra. Drž se zpátky, co kdyby tě náhodou zahlédl? Nevíš, jestli bys pro něho byl neviditelný nebo ne. Nemůžeš si dovolit takovým způsobem riskovat. Ne, když je v sázce Deanův život."

Přešlapoval na místě a bezúčelně rozhazoval rukama kolem sebe. Podařilo se mu zaslechnout další část rozhovoru.

"Věř mi, v téhle chvíli už žádný prostor pro legraci není."

Sam udělal několik váhavých krůčků k místnosti a opatrně vykoukl zpoza rohu. Jakmile se mu však naskytla možnost spatřit bratra, jeho kolena se nebezpečně podlomila a on si střelhbitě překryl ústa hranou ruky, aby zabránil výkřiku absolutní hrůzy. Celé jeho tělo se roztřáslo.

"Deane." zajíkl se ohromeně.

Tvář jeho sourozence byla zbrázděná potem a zaschlou krví. Karmínové skvrny bylo možné na dálku spatřit i kolem okovů, které poutaly jeho ruce a obvaz na pravé noze, který měl zakrývat střelné zranění, připomínal spíše rudou kašovitou motanici než obinadlo.

Sam odvrátil tvář. Než plně stočil hlavu ke straně, jeho pozornost upoutal záblesk kovového světla, odrážející se od předmětu, který se nacházel zhruba na opačné straně rozlehlé místnosti. Zaostřil zrak.

"Pohár? K čemu by ho mohl démon potřebovat?"podivil se Sam. "Ledaže by..." a jeho ústa se zkroutily do mírného úsměvu. " ... byl pohár součástí oltáře. Ano, nemůžu se mýlit."

Schoval se za stěnu a přemýšlel, jak se k oltáři nepozorovaně dostat a zničit jej.

Nevnímal hlasy, které vycházely ze středu místnosti. Snažil se vytěsnit z hlavy vše, co by mohlo jeho myšlení rozptylovat od splnění úkolu, který si zadal. Deanova tvář stažená bolestí se však stala nedílnou součástí jeho mysli.

"Vede do místnosti jen jeden vchod nebo je jich víc? A kdyby vedl, jak rychle se mi ho podaří najít a dostat se na druhou stranu?"

Tíha situace, ve které se nacházel, začala na Sama tvrdě doléhat. Bylo mu jasné, že pokud se rozhodne nesprávně, nebude cesty zpět a svou chybou odsoudí bratra k jisté smrti.

Vybavovaly se mu veselé okamžiky, které s Deanem prožili. Chvíle oddechu, kdy se starosti jako zázrakem vytratily a oni si užívali každou minutu dne děláním věcí, které spolu bratři v normálním životě dělají. Mnoho takových dní bylo propleteno neodmyslitelným flirtováním se ženami, povětšinou jako obvykle ze strany Deana, a on jen žasl, jaké historky si je schopen jeho bratr vymyslet, aby na dívku zapůsobil. Ještě více žasl nad tím, že většina z oslovených křehkých stvoření těm výmyslům uvěřila a hltala každé slovo, které hezký muž vypustil z úst, aniž spustila pohled z jeho obličeje. Ale nejvíce si vážil okamžiků, které posilovaly jejich bratrské pouto, a došlo mu, že o ně za žádnou cenu nechce přijít.

Kdyby se rozhodoval pouze podle svého mínění, pokusil by se nejdřív najít jinou chodbu, která by ho mohla dovést co nejblíže k oltáři, ale tentokrát se pokoušel myslet jako Dean.

Řešení se před ním objevilo, jako by tam leželo odpradávna.

"Pokusím se opatrně přejít podél stěny a přes místnost se dostat k oltáři, a abych se tam dostal nepozorovaně, využiji svého duchařského moja. Jednou jsem duch a můžu procházet zdmi, tak a je to aspoň k něčemu dobré."

Nevěděl, co bude dělat, až se k oltáři dostane, protože aby ho mohl zničit, musel by být schopný předmět průhlednou rukou uchopit, ale tento problém zatím vytěsnil z hlavy. Nakonec – Neřeší snad Winchesterové své problémy až na poslední chvíli?

* * * *

Démon pozvedl vražedný nástroj, uchopil ho oběma rukama, které lehce pokrčil, aby zlepšil ovladatelnost ruky, a umístil ho tak, že nůž spočinul ve vzdálenosti pouze několika milimetrů od Deanova čela. Začal se zaříkáváním.

S každou vyřčenou slabikou se čepel téměř neznatelně pohnula a obkreslovala ve vzduchu křivky lovcova těla, aby našla svému majiteli nejzranitelnější místo, které ukrývalo zdroj energie, jež démon potřeboval získat, aby mohl otevřít bránu a zmocnit se tak čistých, zdravých duší, které se vyhnuly temnotám pekla.

Dean se neodvažoval pohnout. Snažil se nemrkat, když se ostrý hrot ocitl v těsné blízkosti jeho očí a odmítal se pohnout jinam. Ač se snažil sebevíc uklidnit, jeho dýchání se zrychlovalo. Pocit závratě mu před očima vytvořil mžitky a zraněná noha se trhaně roztřásla. Cítil se, jako by měl každou chvílí upadnout do bezvědomí.

"Ne. Ještě ne." Žadonil v duchu. "Teď nemůžu omdlít. To je, jako bych byl mrtvý ještě dřív, než mě opravdu zabije."

S obtížemi se nadechl. Najednou si přál, aby už všechno skončilo. Nechtěl už déle protahovat svá muka. Nedokázal se přinutit, aby více vzdoroval. Udělal, co bylo v jeho silách, šel až za hranice svých sil a potřeboval, aby konec přišel rychle. Nedokázal si připustit, aby skončil jako slaboch, a proto nemohl nést myšlenku, že by situace, ve které se nacházel, měla trvat do takového okamžiku, kdy by jí nedokázal zvládnout. Přestal se soustředit na dýku a zavřel oči.

Chtěl smrt ... a chtěl jí hned.

* * * *

Držel se co nejblíže u stěny a nespouštěl z očí nepřítelovu pohybující se postavu, aby se stihl schovat do stěny, kdyby se náhodou démon rozhodl podívat se jeho směrem. Byl si víceméně jistý, že pro něj by jako duch neviditelný nebyl.

Pohyboval se celkem rychle, protože démon plně věnoval svou pozornost Deanovi a o dění kolem sebe se nezajímal. V těch několika okamžicích, kdy zahlédl bratrův obličej, měl mladý Winchester pocit, že se propadá do bezedné propasti šílenství.

"Proč nemůžeme normální život? Ani jeden z nás si nezaslouží muka, kterými musíme procházet."

Po jeho tváři stekla slza. Rychlým pohybem si jí setřel a dál postupoval podél stěny.

Když měl většinu cesty za sebou, musel zastavit. Démonova tvář se začala stáčet jeho směrem. Chtěl se zapřít o stěnu, aby se do ní mohl schovat, ale jako by nedokázal vyvinout dostatek síly. Zoufale uskočil do strany a vleže se pokusil skrýt v tmavém neosvětleném koutu jeskyně. Stín nebyl velký natolik, aby dokázal zakrýt celé jeho tělo, ale on doufal, že démona nenapadne sklopit směrem tak nízko k zemi.

Po několika bezdechých okamžicích, během kterých se rozhlížel po celé místnosti, stočila bestie svůj pohled zpět k Deanovi, pozvedla nůž, který držela v ruce, a rázným pohybem ho přiblížila k obličeji své oběti.

Samovi se úlekem rozšířily zorničky. Užuž se chtěl bezhlavě po démonovi vrhnout, když uviděl, že se ústa žlutookého muže pohybují a ruka svírající nůž se ke svému poslednímu úderu zatím nechystá.

"Musím si pospíšit." vypískl Sam slabě a dlouhými tichými kroky vyrazil k oltáři.

Když byl na místě, v němém úžasu hrůzy hleděl před sebe. Oltář nebyl velký, měl rozměry menšího stolku, ale věci, které byly použity k jeho vytvoření, jako by ho mnohonásobně zvětšovaly. Vlevo od prázdného poháru se nacházela vysušená hranatá hlava muže, který měl na bradě vousy zastřižené do podivné špičky. Jeho oči byly zastřené slepotou, rty měl zformovány do agonizujícího výkřiku hrůzy, který musel vydat v okamžiku, kdy si pro něj přišla smrt. Kolem hlavy bylo ledabyle rozmístěno množství obřích medvědích a pravděpodobně vlčích drápů. Vpravo pak byla navršena hromádka mrtvých ptáků nejrůznějších druhů. Samovi se celý výjev sléval do jedné krvavé odporné podívané.

Zaměřil svou pozornost na pohár. Všiml si, že není z kovu, jak si původně myslel, a že ze dvou stran je na něm vyryt symbol kruhu se třemi zkroucenými čarami. Nikde jinde na oltáři takový znak nespatřil.

"Takže ke zrušení rituálu by možná mohlo stačit, když rozbiju pohár." přemýšlel v duchu. "Vypadá to, že krev zabitých zvířat měla sílu rituálu jen posílit. Možná proto byl Dean před žlutoočkem tolik zranitelný."

Sam natáhl ruku, aby pohár uchopil, avšak nedokázal to, jeho dlaň prošla skrz.

"Jenže rozbít jeden malý pitomý pohár nemusí být za určitých podmínek až tak jednoduché."

"Zatraceně!" zaklel.

Jediné, co mohlo Deana zachránit, bylo obrátit účinky rituálu proti tomu, kdo ho vyvolal, tím, že oltář bude zničen, ale když byl Sam u cíle, nemohl jejich poslední šanci využít.

Vzteky se pokusil o uchopení poháru znovu, avšak výsledek byl stejný jako při prvním pokusu.

"Ne." zašeptal Sam zničeně, pohlédl do středu místnosti a vyhledal bratrovu tvář.

* * * *

Špička dýky, vedená magickými slovy, se proplétala mezi neviditelnými nitkami životní energie, která vycházela z lovcova těla a s neomylnou jistotou hledala svému majiteli místo, do kterého by se mohla zanořit a splnit tak svůj úkol.

Azazelovy oči zářily vzrušením, jež nedokázal skrýt. Jejich nepřirozeně žlutavá záře sílila a odrážela pocity triumfu mísícího se s ďábelským požitkem. Když se dýka v jeho rukou neklidně zavrtěla v místě, které se nacházelo kousek nalevo od Deanova srdce, a odmítala se pohnout dále, žlutavý odstín jeho duhovek zesílil natolik, že se zdálo, jako by jeho oči utvářely pekelné plameny.

"Ano!" vykřikl démon vítězoslavně, pozvedl pravou ruku, ve které držel nůž, do výše a rozmáchl se, aby mohl Winchesterovi zasadit smrtelnou ránu.

V půli cesty se ruka proti jeho vůli zastavila, jako by narazila na neviditelnou překážku. S rozčílením stočil pohled ke straně a spatřil šamana, který na něj hleděl s nesouhlasným výrazem ve tváři a železným stiskem prstů bránil démonovi v pohybu.

"Nezabiješ." zašeptal přízrak klidným hlasem.

* * * *

Sam z dálky pozoroval svého bratra, kterak odevzdaně zavřel oči a přestal se pokoušet o odpor.

"Deane, ne! Teď to nesmíš vzdát. Bojuj!" křičel Sam v svém nitru, i když i jeho samotného se začala zmocňovat beznaděj.

"Musím zničit pohár. Musím to dokázat." opakoval si stále dokola a znovu a znovu se pokoušel malý předmět shodit z oltáře, ale neúspěšně.

"Ne, ne, ne, ne, ne. Musí to jít. Dokázal jsem pomocí myšlenek pohnout skříní, tak proč bych, krucinál, nedokázal pohnout pitomým pohárem."

I přes jeho nářky číše zůstávala stát nehybně na místě.

Koutkem oka zahlédl démona, který se právě napřahoval s úmyslem vrazit do Deanovy hrudi dýku.

"Ne. Nemůže být pozdě. Zklamal jsem. Deane!" zakřičel z plných plic, bezmyšlenkovitě naposled hmátl po poháru, potom se zhroutil na zem a začal bezhlavě bušit pěstmi do země. Pocity, které se ho zmocnily, mu zatemnily mysl, přehlušily veškerou vnímavost k okolí.

Proto si nemohl všimnout poháru, který ležel roztříštěný na špinavé podlaze vedle oltáře.

* * * *

"Ty si troufᚠmi odporovat?" vyhrkl démon nepříčetně, ale vzápětí tón zmírnil. "Nevadí, to, co jsi udělal, ho stejně nemůže zachránit."

A přestože mu šaman bránil, on se i tak připravoval k dalšímu nápřahu. Ještě než stačil stočit pohled zpět k Deanovi, všiml si, že se lovcovo tělo pohnulo.

Winchester nahromadil veškerou sílu, která mu zbyla, a s výkřikem se zapřel o řetězy, aby e je pokusil přetrhnout nebo vyrvat z pantů. Kov pod jeho vahou skřípal, vzpíral se a kroutil se, až se jeden poškozený kroužek poddal a Deanova levá ruka se s hlasitým škubnutím uvolnila. Lovec na nic nečekal a volnou levačkou hmátl po dýce a vytrhl jí žlutooké postavě z ruky.

Chtěl démonovu smrt a chtěl jí hned.

Chladným pohledem se zadíval překvapenému démonovi přímo do očí, a přestože věděl, že mu obyčejná dýka neublíží, zaburácel: "Tohle je za celou rodinu Winchesterů!!!" A s těmito slovy zanořil celou čepel přímo do nepřítelova srdce.

Jakmile nůž vnikl do těla, démon sebou začal křečovitě škubat. Z místa kolem rány začal stoupat kouř.

"Já ho doopravdy zabil." zamumlal Dean nevěřícně.

Roztřásl se a dýka mu vypadla z ochable sevřených prstů. Před očima se mu zatmělo a než upadl do bezvědomí, náhodou si všiml rozbitého poháru, který se nacházel nedaleko rozbitého stolu.

"Jak?"

"Same." Zasípal z posledních sil a potom se propadl do temnoty.

* * * *

Z několika útrpných okamžiků tichých muk ho vytrhl bolestný výkřik rozléhající se celou jeskyní.

"Tohle je za celou rodinu Winchesterů!!!"

Sam vzhlédl právě v okamžiku, kdy se Deanovi podařilo zabodnout dýku do těla nepřítele. Nevěřícně sledoval, jak démon padl na zem, kde se začal divoce svíjet.

"Rituál se obrátil proti tomu, kdo ho původně vykonal." Uvědomil si Sam s podivným uspokojením na rtech.

Úsměv mu však z tváří zmizel, když se před ním bratr zhroutil jako hadrová panenka. Rozeběhl se k němu.

Démonovo tělo zahalené černým kouřem začalo světélkovat a místnost zahalil příval zářivého bílého světla.

Sam ani nestačil k bratrovi doběhnout, když bylo Azazelovo tělo roztrháno na kusy energií, která dřímala v jeho nitru a udržovala ho naživu. Ohlušující exploze zatřásla celou jeskyní a stropní stěna se začala bortit.

Další vlna oslepujícího bílého světla zaplnila místnost a Sam se marně pokoušel své oči zastínit. Nic neviděl. Neměl proto šanci všimnout si ohromného kusu kamene, který se uvolnil ze stropu a směřoval mu přímo na hlavu.

A potom bílou barvu vystřídala černá a všude se rozhostilo nepřirozené ticho.

Povídku napsala: Samabel

 
 
ďťż
Stav překladu AMW.cz
(Supernatural S15E06):
Příští epizoda
Partneři 4news.cz