Dean poslouchal, jak jeho bratr neúnavně listuje knihami. Ač měl víčka ji několik hodin pevně přitisknuta k sobě, spánek nepřicházel. Sam si myslel, e spí, ale on celou noc nezamhouřil oka. Prsty rukou měl sevřené v pěsti, klouby úplně bílé. Ze vech si se snail netřást. Právě proil dalí mučivý záchvat a jeho brat opět nic nezpozoroval.
"Kdyby nebyly skutečné, proč mě teď tedy bolí celé tělo? Proč mi hoří tváře a nemůu se přestat třást. Jak to, e si Sam ničeho neviml?" přemítal mlčky.
"Dokonce i kadé nadechnutí mi způsobuje bolest. ... A to přestane. U nemůu. Dál ne."
"Má jetě smysl démona hledat? Dokáeme ho vůbec někdy zabít? Neztratila nae pomsta svůj význam? Proč vlastně bojovat? Proč se jetě snait bojovat? Není lepí se podvolit?"
Kdy si uvědomil, do jakých končin se zatoulaly jeho mylenky, zahořely mu tváře jetě víc. Bylo mu nanic.
"Nikdy se nevzdám. Nezapomenu na věci, které nám provedl. Nebudu mít klid, dokud ho nezabiju. Vechnu bolest, kterou jsem kvůli němu zakusil, muka, která mi způsobuje, mu vrátím. ... Do pekla s tebou, bestie!!!"
Uslyel přibliující se kroky. Sklopil hlavu k levému rameni, trhl s sebou bolestí, jak se pokouel uvolnit sevřené pěsti, a začal pravidelně oddechovat. Předstíral hluboký spánek.
* * * *
Sam váhavě přistoupil ke dveřím Impaly a podíval se skrz okno na dřímajícího sourozence.
"Měl bych ho nechat pořádně se vyspat. Oba si potřebujeme odpočinout."
S provinilým výrazem zlehka zaukal na sklo. Nic. Otevřel dveře a poklepal Deanovi na rameno.
"Vzbuď se, Deane. Nael jsem něco, co by tě mohlo zajímat." zahřměl Sam zvonivým hlasem.
"Co-o?" zabručel Dean a pomalu otočil hlavu k okénku. "Aha, to jsi ty. Já čekal Mandy Moore. Mám nápad. Nech si narůst vlasy a k ramenům. Bude se jí pak aspoň trochu podobat. Třeba konečně začne vypadat jako člověk."
"Ha, ha, ha. Móóóc vtipné." poznamenal Sam a zakoulel při tom očima.
"Páni, třeba se u nebudu stydět představovat tě jako svého příbuzného." pokračoval Dean jako by bratr nic neřekl. "Ví, vdycky jsem si přál mít sestru. Nechá si udělat pár plastických operací a udělá díru do světa jako transvestita."
"Ne počkej, zapomeň, co jsem právě řekl. Styděl bych se za tebe jetě víc. Ta představa je váně hrozná ... tanečnice Samuela .... Producíroval by ses na pódiu v blytivé podprsence a musel bys chodit na vysokých jehlových podpatcích. ....
"Fuj. No, natěstí je realita trochu jiná."
"Skončil jsi?" zeptal se Sam chladným hlasem.
"Chce, abych pokračoval?" opáčil Dean a zlomyslně se na bratra zazubil. "Ty nejpikantnějí detaily jsem si nechal pro sebe."
"D.O.S.T.!!! Brácho, já vím, e jsi na mě natvaný, ale zbytečně. Nemá důvod být natvaný. Ne na mě." uklidňoval Sam sourozence. "K věci. Podařilo se mi zúit okruh pátrání."
"Jak? Nael jsi něco o MT?" dotázal se světlovlasý mu nezaujatým hlasem.
"MT?"
"Metus Tenebrae. Zkrácený název zní líp. Mnohem míň poahaně."
"Aha. Ano nael." odpověděl Sam trochu vyvedený z míry bratrovým očividným nezájmem. "Jak ví, k provedení obřadu je potřeba připravit si předem hodně, ehm, zvlátních věcí."
"A?"
"Záleí také na místě, kde se rituál provede. Zaříkávání se koná v podzemí. Nejlépe v jeskyni nebo v nepouívaných sklepních prostorech. Na místě, které bylo někdy v minulosti znesvěceno, kde byla prolita krev."
"A?" doadoval se Dean přesnějí odpovědi. Přitom zívl a zakroutil nechápavě hlavou.
"Zavolal jsem Bobbymu, aby zjistil, na kterých místech byla za posledních měsíc zaznamenána zvýená démoní aktivita znamení na nebi, nevysvětlitelné poáry a podobně."
"A?"
"Z padesáti tří nalezených míst připadají v úvahu čtyři."
Tímto prohláením si Sam konečně získal bratrovu plnou pozornost. Starí Winchester vystoupil z auta a postavil se přímo proti druhému mui. Trochu se mu zatočila hlava, a tak se raději nenápadně opřel o kapotu Chevroletu.
Zvedl hlavu, nahodil středně zúčastněný výraz a zeptal se: "Jsi si tím jistý? Opravdu připadají v úvahu jen čtyři?"
"Absolutně jistý."
"Hmm, dobře. Která místa teda připadají v úvahu?"
"Iowa, Virginia a dvakrát Idaho. Pojď, koukneme se do mapy."
Kdy přeli oba lovci k zadní části vozu, Sam vytáhl mapu, rozloil ji a označil černým fixem vechny jejich nynějí cíle. Začal vysvětlovat: "Blízko Staffordu, ve Virginii se nachází komplex několika zchátralých budov, který byl na začátku 18. století vyuíván jako mučírna. V Milionských lesích, v Iowě je zase místo, kde se obětní rituály v minulosti pořádaly téměř pravidelně. Nakonec Pocatello a Grangeville, ve státě Idaho, rozsáhlé podzemní prostory, jejich účel je neznámý."
Po Samově proslovu si Dean znovu pořádně prohlédl místa vyznačená na mapě. Jeho výraz se zakabonil. "Je to odsud hrozně moc daleko." prohlásil rozhořčeným hlasem. "Musíme si vechno, cos nael, projít jetě jednou. Nemáme čas na jedění po celých Spojených státech."
"Já nemám čas. Něco mi říká, e si musím pospíit. Musím to skončit, co nejdřív."
Po těchto slovech si Dean otřel rukou kapičky potu z čela.
"Já vím, ale procházet si vechno znovu nemá cenu. Věř mi." domlouval bratrovi Sam.
Starí sourozenec chtěl odseknout, ale rozmyslel se. "Sam určitě udělal nejlepí, co mohl. Jak můu pochybovat o jeho schopnostech?"
"Horko. Vechno se mi v hlavě motá. Nemůu se soustředit. Nedokáu přemýlet. Proč je dnes takové vedro?"
"Promiň, Sammy." zaeptal Dean provinile, oči sklopené k zemi.
"Za co?" nechápal Sam.
"e nedokáu ocenit tvojí snahu. Byl si vzhůru celou noc, prolistoval si ty zatracený knihy, nael si něco, co by nám mohlo pomoct. Udělal si maximum a já tě stejně nutím překročit hranice tvých schopností a moností."
V mylenkách jetě dodal: "Ani nemám právo tě nutit dělat takové věci."
"Jestli říká, e neví, jak dál, pak musí mít pravdu."
Vysoký mu se na bratra zaraeně podíval. V jeho náladách a ve způsobu, kterým probíhaly jeho mylenkové pochody, se poslední dobou opravdu nevyznal. Ne, e by Dean byl osoba, ve které by mohl číst jako v otevřené knize. Přestoe se po smrti otce sblíili více ne během jejich dětských a kolních let, stále mezi nimi zůstávalo mnoho nevyřčených tajemství, o kterých Dean nechtěl mluvit a choval se jako by nic takového jako slova tajemství a starost neexistovala.
Nevěděl, zda-li má být rád, e se jeho sourozenec pokouí o omluvu nebo ne, protoe jeho mozkové nervy byly neustále připraveny na monost hádky.
"V pořádku. Nemusí se omlouvat." zamumlal Sam rozpačitě.
"Já-já ale chci." opakoval bratr, potom jeho oči znovu spočinuly na mapě a on se ztratil ve svých mylenkách.
"Idaho, Iowa, Virginia, Idaho, Iowa, Virginia, Idaho, Iowa .... Musím najít nějakou spojitost ... musím začít hledat jiným způsobem ne Sam. Jak zjistit, kam máme doopravdy jet .... No tak, kruci, Deane ... doka, e ti to taky pálí ... e jse k něčemu uitečný. Moná, e ...."
"Same!" vykřikl pak rozrueně. "neříkal jsi, e pokud chce rituál provést, musí se dret přesných instrukcí? Něco jako kdy vyrábí bombu nebo tak nějak?"
"To ano, ale ... neznáme je vechny. Vlastně víme jen o zlomku vech těch nechutných přísad."
"Jo, jene, co kdy nehledáme části skládačky, ... potřebujem skládačku celou." mumlal Dean překotně. "A kdy budem mít celou skládačku postavenou, můeme si troufnout na dalí ... větí.
"Bráko, já vůbec nechápu, co se mi snaí zaznačit. K čemu vechny ty slovní kličky?"
"Nepřeruuj mě, Sammy." zavrčel starí sourozenec.
Dean rozhodil rukama, chytil se za hlavu a začal pomalu nervózně obcházet kolem zadní části vozu. Nebylo mu dobře, cítil se slabý, vyčerpaný a na pokraji zhroucení, ale podařilo se mu na chvíli odrazit útok temnoty, skryté v jeho hlavě, a on chtěl za kadou cenu vyuít příleitosti, kdy můe přemýlet jasně a čistě, protoe neměl tuení, jak dlouho v takovém stavu vydrí. Navíc měl podezření, e temné postavy zaútočí kadou vteřinou a on věděl, e a přijdou, dostane dalí nesnesitelně bolestivý záchvat.
Mladí Winchester úzkostlivě sledoval kadý pohyb, který světlovlasý mu udělal. Viděl krev, nahrnutou do jeho tváří, pot prosakující světlou koilí a krví nasáknutý obvaz na levé ruce.
Bylo očividné, e sourozenec má vysokou horečku. Zároveň vak Samovi připadalo, e jeho oči jsou po dlouhé době projasněné a odráí se v nich záblesk ivota a naděje.
"Kdo by byl jetě před chvílí řekl, e se začne sám od sebe takovou měrou iniciovat do pátrání po démonovi. Vypadal, jako e ho téměř vůbec nezajímá, co jsem v knize nael a teď tu pobíhá a ... snaí se myslet hlavou." Tmavovlasý lovec nakrčil vyjeveně obočí. "Neměl bych ho v tomhle směru tolik podceňovat."
Kroky starího mue se začaly zkracovat a tempo jeho chůze se zklidnilo. Zvedl hlavu a zprudka se otočil na stále jetě překvapeného Sama a sue utrousil: "Potřebuju papír, tuku a tebe s knihou usazeného poblí internetu."
Jeho rozkazovačný hlas se takovou měrou podobal jejich otci, a nepřirozeně, e Sam chtěl bez přemýlení odvětit Ano, pane. natěstí se mu podařilo zavřít ústa včas předtím, ne stačil jakýkoli zvuk vylétnout z jeho pusy.
"Váně bych ho neměl podceňovat." zadrmolil na půl úst a spěně vyndal notebook z auta a poloil ho vedle otevřené knihy. "Co asi přijde teď?"
* * * *
Deana znovu rozbolela hlava.
"Ne, ne, ne. Jetě chvíli. Musím dokončit, co jsem začal. Jetě chvilku bez té příerné bolesti. Poírá mě zevnitř. Je jako kyselina."
"Soustřeď se .... Ví, e jsi na dobré stopě. ... Nevzdávej se ... jsi u tak blízko. ... Dalí anci mít nebude. Cítí ve svém nitru, e ON ti jí nedá."
Popadl mapu, papír a tuku a přeel k levé straně kufru auta, aby stál přímo naproti Samovi. Rozloil mapu před sebe, přiloil na ní průsvitný papír a nakreslil první černou čáru.
"Same, části těl jakých zvířat jsou potřebné k vykonání rituálu? Myslím těch, o kterých víme." dotázal se mladího bratra, ani by vzhlédl.
"Mouchy, býka, prasete ... psa, orla. Jinak nevím. Proč?"
"Jetě jiné zvíře?" ptal se Dean dál. Dotaz tmavookého mue nechal nezodpovězený.
"Určitě ano, ale my nemáme celý popis obřadu."
"Koukni se jetě jednou do knihy." přikázal bratrovi Dean, a kdy viděl, jak na něj zaraeně civí, dodal omluvně: "Chápu, vím, e si tu knihu prolistoval aspoň stokrát během dnení noci, ale já opravdu potřebuju, aby si to udělal jetě jednou. Prosím."
Sam vyhověl ádosti a opakoval: "Prasečí ocas, muí křídla, ... ádné dalí u zmíněno není."
Světlovlasý lovec se zamračil.
"Něco tam musí být. Jetě nějaké dalí."
Náhle si viml stínu, který se vytvořil na přehybu stránky. Stínu, který tam neměl být. "Ne, ádný přehyb." vydechl vzrueně. "Same, vezmi nů a opatrně rozřízni vrchní část stránky, kterou právě drí v ruce. Okamitě."
"Proč?"
"Řekněme, e světlo někdy dokáe odhalit tajemství, které tma nedokáe."
Bez dalího reptání Sam poslechl bratra a hned jak stránku nařízl, objevil skrytý lístek z jemného a neuvěřitelně tenkého papíru. Opatrně ho vzal do ruky a několikrát ho převrátil. Byl prázdný.
"Nic tady není napsané." povzdechl si zklamaně.
"Musí být." povzbuzoval Dean sourozence.
"Není ... i kdy ... podej mi lupu. Tady je snad něco dopsané tukou. Písmo téměř vybledlo."
"I v hnědém odění vylézá na světlo,
pach krve vábí ho k tobě,
schován v nejčernějí temnotě,
vrhne se na tebe a má ho v sobě.
Ty, jen cestu temnou zvolil sis, i překonej strach svůj.
Pouij sílu nicoty,
a ostří noe v měsíčním světle zaleskne se
a predátor zhyne ve vlastní krvi, zasaen ostnem ebroty.
Otroku zla, který´s objevil tajemství,
pozvedni smrtící nástroj znovu.
Největí z tesáků vyřízni z tlamy,
játry oběti oviň ho a zpeče tak ukončení lovu.
A um listů u..chne,
zaep.. modlitbu s..v. ..rác..ými
. ač ......n v l..e hlu.....,
řiď .. p.kyn. pek..n.mi.
"Konec nedokáu rozlutit." řekl Sam zhnuseně. "Natěstí, protoe tohle je fakt ohavnost."
"Jo, hnus. ílenství, kterého jsem se stal součástí, ani bych měl tuení proč." povzdechl si Dean.
Nahlas opakoval zvonivým hlasem: "Pach krve vábí ho. Vrhne se na tebe. Hnědá srst nebo kůe. Momentálně mě napadá jen jediná hnědá chlupatá potvora, na kterou charakteristika sedí ...."
"Medvěd." konstatovali oba lovci současně.
"Same, najdi mi jakoukoliv zmínku o medvědech v Idahu, Iowě a Virginii týkající se posledního měsíce." zavelel Dean. "Nějaká osrstěná koule to zřejmě musela v posledních týdnech pořádně schytat. Doufám, e ochránci národních parků o zvýené pozornosti, kterou věnují monitorování medvědů a jim podobných potvor, nekecali, protoe jestli nebude schopen vyourat v jejich archivech jediný nevysvětlitelně vypadající případ zabitého medvěda, tak u váně nevím, čeho jiného se chytit."
"Jasně." kývl Sam hlavou na znamení souhlasu. "Proklepnu vechno, co mi bude připadat podezřelé. ádná mrtvá obří chlupatá hora masa s obrovsky obřími drápy mi neunikne."
"Hodný chlapec." prohlásil Dean s úsměvem na rtech a zazubil se na bratra. "A bude hotový, houkni na mě, bez toho nebudu schopen dokončit nákres."
"Co vlastně kreslí?" chtěl vědět mladí lovec.
Světlovlasý Winchester jen pokrčil rameny a tajuplně zahlaholil: "Nech se překvapit."
Potom natočil hlavu k notebooku a zeptal se: "Zavolá mě teda, a projede záznamy?"
"Zavolám. Ok, akorát ...." zaváhal Sam.
"Akorát? Akorát co, Sammy?" nechápal starí sourozenec. "Neumí zapnout počítač?"
Tmavovlasý mladík zakroutit hlavou. Chtěl se Deana zeptat, jak je moné, e věděl o papíru schovaném v knize a na spoustu dalích věcí, které se mu nezdály dostatečně jasné a samozřejmé, nakonec vak sklonil hlavu zpět k notebooku. Rozhodl se, e s vyptáváním počká.
"Vlastně nic." odpověděl tie a zmáčkl tlačítko pro připojení se na internet.
"Jak myslí." řekl Dean, ráznými kroky obeel auto a posadil se na pranou silnici. Zády se opíral o levé přední dveře svého plechového miláčka. Věnoval zvlátní pozornost tomu, aby si vybral k sezení místo, kam na něj jeho starostlivý sourozenec nebude moct vidět.
Kdy si byl jistý, e Sam na něj opravdu nevidí, sloil obličej do pinavých propocených dlaní a začal se nekontrolovatelně třást. Ani ne tak horečkou, spí předzvěstí dalího záchvatu. U nemohl déle vzdorovat.
Nepříjemné brnění zlehounka zaplavovalo jeho končetiny. K brnění se připojilo tepání, k tepání típání a najednou celé jeho tělo zahalila jednolitá stále se zesilující vlna bolesti.
Temné postavy začaly zpívat. Ječely, křičely a vřetěly slova ďábelské písně. Mladý lovec zavřetěl také. Nevěděl, kde se nachází jeho tělo. Netuil, jestli ho někdo slyí, jestli dokáe jetě slyet svůj vlastní hlas, ale bylo mu to úplně jedno. Topil se v bolesti, dusil se svým neslyitelným křikem, který nevědomky vycházel z jeho úst, ale největí muka mu způsobovalo vědomí, e stejně ílená a nekonečná bolest je způsobována také jeho dui.
Přestal bojovat. Nepokouel se o dalí odpor, jen zoufale čekal na chvíli, kdy konečně zemře a jeho trápení skončí.
Ucítil pnutí trhající poslední zbytky jeho uvědomování si sebe sama. Jeho konec se přiblioval. Nic neviděl, u nemohl ani křičet. Představil si v duchu svá bezkrevná ústa zoufale vyslovující bratrovo jméno a pak se jeho vědomí v jediném momentu rozplynulo a ponořilo do nicoty.
Povídku napsala: Samabel