ďťż
SLEDUJTE NÁŠ FACEBOOK
VysĂ­lĂĄnĂ­
Čtvrtek 20:00
N/A
Anketa

 

 

Metus Tenebrae

-tma s sebou přináší strach-

4.část

Dean poslouchal, jak jeho bratr neúnavně listuje knihami. Ač měl víčka již několik hodin pevně přitisknuta k sobě, spánek nepřicházel. Sam si myslel, že spí, ale on celou noc nezamhouřil oka. Prsty rukou měl sevřené v pěsti, klouby úplně bílé. Ze všech si se snažil netřást. Právě prožil další mučivý záchvat a jeho brat opět nic nezpozoroval.

"Kdyby nebyly skutečné, proč mě teď tedy bolí celé tělo? Proč mi hoří tváře a nemůžu se přestat třást. Jak to, že si Sam ničeho nevšiml?" přemítal mlčky.

"Dokonce i každé nadechnutí mi způsobuje bolest. ... A to přestane. Už nemůžu. Dál ne."

"Má ještě smysl démona hledat? Dokážeme ho vůbec někdy zabít? Neztratila naše pomsta svůj význam? Proč vlastně bojovat? Proč se ještě snažit bojovat? Není lepší se podvolit?"

Když si uvědomil, do jakých končin se zatoulaly jeho myšlenky, zahořely mu tváře ještě víc. Bylo mu nanic.

"Nikdy se nevzdám. Nezapomenu na věci, které nám provedl. Nebudu mít klid, dokud ho nezabiju. Všechnu bolest, kterou jsem kvůli němu zakusil, muka, která mi způsobuje, mu vrátím. ... Do pekla s tebou, bestie!!!"

Uslyšel přibližující se kroky. Sklopil hlavu k levému rameni, trhl s sebou bolestí, jak se pokoušel uvolnit sevřené pěsti, a začal pravidelně oddechovat. Předstíral hluboký spánek.

* * * *

Sam váhavě přistoupil ke dveřím Impaly a podíval se skrz okno na dřímajícího sourozence.

"Měl bych ho nechat pořádně se vyspat. Oba si potřebujeme odpočinout."

S provinilým výrazem zlehka zaukal na sklo. Nic. Otevřel dveře a poklepal Deanovi na rameno.

"Vzbuď se, Deane. Našel jsem něco, co by tě mohlo zajímat." zahřměl Sam zvonivým hlasem.

"Co-o?" zabručel Dean a pomalu otočil hlavu k okénku. "Aha, to jsi ty. Já čekal Mandy Moore. Mám nápad. Nech si narůst vlasy až k ramenům. Budeš se jí pak aspoň trochu podobat. Třeba konečně začneš vypadat jako člověk."

"Ha, ha, ha. Móóóc vtipné." poznamenal Sam a zakoulel při tom očima.

"Páni, třeba se už nebudu stydět představovat tě jako svého příbuzného." pokračoval Dean jako by bratr nic neřekl. "Víš, vždycky jsem si přál mít sestru. Nechᚠsi udělat pár plastických operací a udělᚠdíru do světa jako transvestita."

"Ne počkej, zapomeň, co jsem právě řekl. Styděl bych se za tebe ještě víc. Ta představa je vážně hrozná ... tanečnice Samuela .... Producíroval by ses na pódiu v blyštivé podprsence a musel bys chodit na vysokých jehlových podpatcích. ....

"Fuj. No, naštěstí je realita trochu jiná."

"Skončil jsi?" zeptal se Sam chladným hlasem.

"Chceš, abych pokračoval?" opáčil Dean a zlomyslně se na bratra zazubil. "Ty nejpikantnější detaily jsem si nechal pro sebe."

"D.O.S.T.!!! Brácho, já vím, že jsi na mě naštvaný, ale zbytečně. Nemᚠdůvod být naštvaný. Ne na mě." uklidňoval Sam sourozence. "K věci. Podařilo se mi zúžit okruh pátrání."

"Jak? Našel jsi něco o MT?" dotázal se světlovlasý muž nezaujatým hlasem.

"MT?"

"Metus Tenebrae. Zkrácený název zní líp. Mnohem míň pošahaně."

"Aha. Ano našel." odpověděl Sam trochu vyvedený z míry bratrovým očividným nezájmem. "Jak víš, k provedení obřadu je potřeba připravit si předem hodně, ehm, zvláštních věcí."

"A?"

"Záleží také na místě, kde se rituál provede. Zaříkávání se koná v podzemí. Nejlépe v jeskyni nebo v nepoužívaných sklepních prostorech. Na místě, které bylo někdy v minulosti znesvěceno, kde byla prolita krev."

"A?" dožadoval se Dean přesnější odpovědi. Přitom zívl a zakroutil nechápavě hlavou.

"Zavolal jsem Bobbymu, aby zjistil, na kterých místech byla za posledních měsíc zaznamenána zvýšená démoní aktivita – znamení na nebi, nevysvětlitelné požáry a podobně."

"A?"

"Z padesáti tří nalezených míst připadají v úvahu čtyři."

Tímto prohlášením si Sam konečně získal bratrovu plnou pozornost. Starší Winchester vystoupil z auta a postavil se přímo proti druhému muži. Trochu se mu zatočila hlava, a tak se raději nenápadně opřel o kapotu Chevroletu.

Zvedl hlavu, nahodil středně zúčastněný výraz a zeptal se: "Jsi si tím jistý? Opravdu připadají v úvahu jen čtyři?"

"Absolutně jistý."

"Hmm, dobře. Která místa teda připadají v úvahu?"

"Iowa, Virginia a dvakrát Idaho. Pojď, koukneme se do mapy."

Když přešli oba lovci k zadní části vozu, Sam vytáhl mapu, rozložil ji a označil černým fixem všechny jejich nynější cíle. Začal vysvětlovat: "Blízko Staffordu, ve Virginii se nachází komplex několika zchátralých budov, který byl na začátku 18. století využíván jako mučírna. V Milionských lesích, v Iowě je zase místo, kde se obětní rituály v minulosti pořádaly téměř pravidelně. Nakonec Pocatello a Grangeville, ve státě Idaho, rozsáhlé podzemní prostory, jejichž účel je neznámý."

Po Samově proslovu si Dean znovu pořádně prohlédl místa vyznačená na mapě. Jeho výraz se zakabonil. "Je to odsud hrozně moc daleko." prohlásil rozhořčeným hlasem. "Musíme si všechno, cos našel, projít ještě jednou. Nemáme čas na ježdění po celých Spojených státech."

"Já nemám čas. Něco mi říká, že si musím pospíšit. Musím to skončit, co nejdřív."

Po těchto slovech si Dean otřel rukou kapičky potu z čela.

"Já vím, ale procházet si všechno znovu nemá cenu. Věř mi." domlouval bratrovi Sam.

Starší sourozenec chtěl odseknout, ale rozmyslel se. "Sam určitě udělal nejlepší, co mohl. Jak můžu pochybovat o jeho schopnostech?"

"Horko. Všechno se mi v hlavě motá. Nemůžu se soustředit. Nedokážu přemýšlet. Proč je dnes takové vedro?"

"Promiň, Sammy." zašeptal Dean provinile, oči sklopené k zemi.

"Za co?" nechápal Sam.

"Že nedokážu ocenit tvojí snahu. Byl si vzhůru celou noc, prolistoval si ty zatracený knihy, našel si něco, co by nám mohlo pomoct. Udělal si maximum a já tě stejně nutím překročit hranice tvých schopností a možností."

V myšlenkách ještě dodal: "Ani nemám právo tě nutit dělat takové věci."

"Jestli říkáš, že nevíš, jak dál, pak musíš mít pravdu."

Vysoký muž se na bratra zaraženě podíval. V jeho náladách a ve způsobu, kterým probíhaly jeho myšlenkové pochody, se poslední dobou opravdu nevyznal. Ne, že by Dean byl osoba, ve které by mohl číst jako v otevřené knize. Přestože se po smrti otce sblížili více než během jejich dětských a školních let, stále mezi nimi zůstávalo mnoho nevyřčených tajemství, o kterých Dean nechtěl mluvit a choval se jako by nic takového jako slova tajemství a starost neexistovala.

Nevěděl, zda-li má být rád, že se jeho sourozenec pokouší o omluvu nebo ne, protože jeho mozkové nervy byly neustále připraveny na možnost hádky.

"V pořádku. Nemusíš se omlouvat." zamumlal Sam rozpačitě.

"Já-já ale chci." opakoval bratr, potom jeho oči znovu spočinuly na mapě a on se ztratil ve svých myšlenkách.

"Idaho, Iowa, Virginia, Idaho, Iowa, Virginia, Idaho, Iowa .... Musím najít nějakou spojitost ... musím začít hledat jiným způsobem než Sam. Jak zjistit, kam máme doopravdy jet .... No tak, kruci, Deane ... dokaž, že ti to taky pálí ... že jseš k něčemu užitečný. Možná, že ...."

"Same!" vykřikl pak rozrušeně. "neříkal jsi, že pokud chceš rituál provést, musíš se držet přesných instrukcí? Něco jako když vyrábíš bombu nebo tak nějak?"

"To ano, ale ... neznáme je všechny. Vlastně víme jen o zlomku všech těch nechutných přísad."

"Jo, jenže, co když nehledáme části skládačky, ... potřebujem skládačku celou." mumlal Dean překotně. "A když budem mít celou skládačku postavenou, můžeme si troufnout na další ... větší.

"Bráško, já vůbec nechápu, co se mi snažíš zaznačit. K čemu všechny ty slovní kličky?"

"Nepřerušuj mě, Sammy." zavrčel starší sourozenec.

Dean rozhodil rukama, chytil se za hlavu a začal pomalu nervózně obcházet kolem zadní části vozu. Nebylo mu dobře, cítil se slabý, vyčerpaný a na pokraji zhroucení, ale podařilo se mu na chvíli odrazit útok temnoty, skryté v jeho hlavě, a on chtěl za každou cenu využít příležitosti, kdy může přemýšlet jasně a čistě, protože neměl tušení, jak dlouho v takovém stavu vydrží. Navíc měl podezření, že temné postavy zaútočí každou vteřinou a on věděl, že až přijdou, dostane další nesnesitelně bolestivý záchvat.

Mladší Winchester úzkostlivě sledoval každý pohyb, který světlovlasý muž udělal. Viděl krev, nahrnutou do jeho tváří, pot prosakující světlou košilí a krví nasáknutý obvaz na levé ruce.

Bylo očividné, že sourozenec má vysokou horečku. Zároveň však Samovi připadalo, že jeho oči jsou po dlouhé době projasněné a odráží se v nich záblesk života a naděje.

"Kdo by byl ještě před chvílí řekl, že se začne sám od sebe takovou měrou iniciovat do pátrání po démonovi. Vypadal, jako že ho téměř vůbec nezajímá, co jsem v knize našel a teď tu pobíhá a ... snaží se myslet hlavou." Tmavovlasý lovec nakrčil vyjeveně obočí. "Neměl bych ho v tomhle směru tolik podceňovat."

Kroky staršího muže se začaly zkracovat a tempo jeho chůze se zklidnilo. Zvedl hlavu a zprudka se otočil na stále ještě překvapeného Sama a suše utrousil: "Potřebuju papír, tužku a tebe s knihou usazeného poblíž internetu."

Jeho rozkazovačný hlas se takovou měrou podobal jejich otci, až nepřirozeně, že Sam chtěl bez přemýšlení odvětit – Ano, pane. – naštěstí se mu podařilo zavřít ústa včas předtím, než stačil jakýkoli zvuk vylétnout z jeho pusy.

"Vážně bych ho neměl podceňovat." zadrmolil na půl úst a spěšně vyndal notebook z auta a položil ho vedle otevřené knihy. "Co asi přijde teď?"

* * * *

Deana znovu rozbolela hlava.

"Ne, ne, ne. Ještě chvíli. Musím dokončit, co jsem začal. Ještě chvilku bez té příšerné bolesti. Požírá mě zevnitř. Je jako kyselina."

"Soustřeď se .... Víš, že jsi na dobré stopě. ... Nevzdávej se ... jsi už tak blízko. ... Další šanci mít nebudeš. Cítíš ve svém nitru, že ON ti jí nedá."

Popadl mapu, papír a tužku a přešel k levé straně kufru auta, aby stál přímo naproti Samovi. Rozložil mapu před sebe, přiložil na ní průsvitný papír a nakreslil první černou čáru.

"Same, části těl jakých zvířat jsou potřebné k vykonání rituálu? Myslím těch, o kterých víme." dotázal se mladšího bratra, aniž by vzhlédl.

"Mouchy, býka, prasete ... psa, orla. Jinak nevím. Proč?"

"Ještě jiné zvíře?" ptal se Dean dál. Dotaz tmavookého muže nechal nezodpovězený.

"Určitě ano, ale my nemáme celý popis obřadu."

"Koukni se ještě jednou do knihy." přikázal bratrovi Dean, a když viděl, jak na něj zaraženě civí, dodal omluvně: "Chápu, vím, že si tu knihu prolistoval aspoň stokrát během dnešní noci, ale já opravdu potřebuju, aby si to udělal ještě jednou. Prosím."

Sam vyhověl žádosti a opakoval: "Prasečí ocas, muší křídla, ... žádné další už zmíněno není."

Světlovlasý lovec se zamračil.

"Něco tam musí být. Ještě nějaké další."

Náhle si všiml stínu, který se vytvořil na přehybu stránky. Stínu, který tam neměl být. "Ne, žádný přehyb." vydechl vzrušeně. "Same, vezmi nůž a opatrně rozřízni vrchní část stránky, kterou právě držíš v ruce. Okamžitě."

"Proč?"

"Řekněme, že světlo někdy dokáže odhalit tajemství, které tma nedokáže."

Bez dalšího reptání Sam poslechl bratra a hned jak stránku nařízl, objevil skrytý lístek z jemného a neuvěřitelně tenkého papíru. Opatrně ho vzal do ruky a několikrát ho převrátil. Byl prázdný.

"Nic tady není napsané." povzdechl si zklamaně.

"Musí být." povzbuzoval Dean sourozence.

"Není ... i když ... podej mi lupu. Tady je snad něco dopsané tužkou. Písmo téměř vybledlo."

"I v hnědém odění vylézá na světlo,
pach krve vábí ho k tobě,
schován v nejčernější temnotě,
vrhne se na tebe a mᚠho v sobě.

Ty, jenž cestu temnou zvolil sis, i překonej strach svůj.
Použij sílu nicoty,
a ostří nože v měsíčním světle zaleskne se
a predátor zhyne ve vlastní krvi, zasažen ostnem žebroty.

Otroku zla, který´s objevil tajemství,
pozvedni smrtící nástroj znovu.
Největší z tesáků vyřízni z tlamy,
játry oběti oviň ho a zpeče tak ukončení lovu.

Až šum listů u..chne,
zašep..š modlitbu s..v. ..rác..ými
. ač ......n v l..e hlu.....,
řiď .. p.kyn. pek..n.mi.

"Konec nedokážu rozluštit." řekl Sam zhnuseně. "Naštěstí, protože tohle je fakt ohavnost."

"Jo, hnus. Šílenství, kterého jsem se stal součástí, aniž bych měl tušení proč." povzdechl si Dean.

Nahlas opakoval zvonivým hlasem: "Pach krve vábí ho. Vrhne se na tebe. Hnědá srst nebo kůže. Momentálně mě napadá jen jediná hnědá chlupatá potvora, na kterou charakteristika sedí ...."

"Medvěd." konstatovali oba lovci současně.

"Same, najdi mi jakoukoliv zmínku o medvědech v Idahu, Iowě a Virginii týkající se posledního měsíce." zavelel Dean. "Nějaká osrstěná koule to zřejmě musela v posledních týdnech pořádně schytat. Doufám, že ochránci národních parků o zvýšené pozornosti, kterou věnují monitorování medvědů a jim podobných potvor, nekecali, protože jestli nebudeš schopen vyšourat v jejich archivech jediný nevysvětlitelně vypadající případ zabitého medvěda, tak už vážně nevím, čeho jiného se chytit."

"Jasně." kývl Sam hlavou na znamení souhlasu. "Proklepnu všechno, co mi bude připadat podezřelé. Žádná mrtvá obří chlupatá hora masa s obrovsky obřími drápy mi neunikne."

"Hodný chlapec." prohlásil Dean s úsměvem na rtech a zazubil se na bratra. "Až budeš hotový, houkni na mě, bez toho nebudu schopen dokončit nákres."

"Co vlastně kreslíš?" chtěl vědět mladší lovec.

Světlovlasý Winchester jen pokrčil rameny a tajuplně zahlaholil: "Nech se překvapit."

Potom natočil hlavu k notebooku a zeptal se: "Zavolᚠmě teda, až projedeš záznamy?"

"Zavolám. Ok, akorát ...." zaváhal Sam.

"Akorát? Akorát co, Sammy?" nechápal starší sourozenec. "Neumíš zapnout počítač?"

Tmavovlasý mladík zakroutit hlavou. Chtěl se Deana zeptat, jak je možné, že věděl o papíru schovaném v knize a na spoustu dalších věcí, které se mu nezdály dostatečně jasné a samozřejmé, nakonec však sklonil hlavu zpět k notebooku. Rozhodl se, že s vyptáváním počká.

"Vlastně nic." odpověděl tiše a zmáčkl tlačítko pro připojení se na internet.

"Jak myslíš." řekl Dean, ráznými kroky obešel auto a posadil se na prašnou silnici. Zády se opíral o levé přední dveře svého plechového miláčka. Věnoval zvláštní pozornost tomu, aby si vybral k sezení místo, kam na něj jeho starostlivý sourozenec nebude moct vidět.

Když si byl jistý, že Sam na něj opravdu nevidí, složil obličej do špinavých propocených dlaní a začal se nekontrolovatelně třást. Ani ne tak horečkou, spíš předzvěstí dalšího záchvatu. Už nemohl déle vzdorovat.

Nepříjemné brnění zlehounka zaplavovalo jeho končetiny. K brnění se připojilo tepání, k tepání štípání a najednou celé jeho tělo zahalila jednolitá stále se zesilující vlna bolesti.

Temné postavy začaly zpívat. Ječely, křičely a vřeštěly slova ďábelské písně. Mladý lovec zavřeštěl také. Nevěděl, kde se nachází jeho tělo. Netušil, jestli ho někdo slyší, jestli dokáže ještě slyšet svůj vlastní hlas, ale bylo mu to úplně jedno. Topil se v bolesti, dusil se svým neslyšitelným křikem, který nevědomky vycházel z jeho úst, ale největší muka mu způsobovalo vědomí, že stejně šílená a nekonečná bolest je způsobována také jeho duši.

Přestal bojovat. Nepokoušel se o další odpor, jen zoufale čekal na chvíli, kdy konečně zemře a jeho trápení skončí.

Ucítil pnutí trhající poslední zbytky jeho uvědomování si sebe sama. Jeho konec se přibližoval. Nic neviděl, už nemohl ani křičet. Představil si v duchu svá bezkrevná ústa zoufale vyslovující bratrovo jméno a pak se jeho vědomí v jediném momentu rozplynulo a ponořilo do nicoty.

Povídku napsala: Samabel

 
 
ďťż
Stav překladu AMW.cz
(Supernatural S15E06):
Příští epizoda
Partneři 4news.cz