ďťż
SLEDUJTE NÁŠ FACEBOOK
VysĂ­lĂĄnĂ­
Čtvrtek 20:00
N/A
Anketa

 

 

Metus Tenebrae

-tma s sebou přináší strach-

5.část

Skrytá lesní cesta, blízko Enidu
9.15hod.

"SAME!"

Obrazovka zčernala a Sam si uvědomil, že posledních pár minut zírá nepřítomným pohledem na pravý horní roh počítače, aniž by přemýšlel o problému, který musel za každou cenu vyřešit. Byl unavený. Nedostatek spánku, jež zapříčinila probdělá noc, si začal vybírat svou daň.

Přes hodinu a půl procházel internetové stránky národních parků v Iowě a podařilo se mu úspěšně proniknout do jejich zaheslovaných databází. Všechno potřebné si pečlivě zapsal na kus papíru, aby později mohl nashromážděné informace ukázat Deanovi.

Natáhl krk a nahnul se doleva, aby zjistil, jestli jeho bratr spí, ale protože na něj nedohlédl, domyslel si, že si určitě vybral místo, kam na něj Sam nebude moci vidět schválně. Málokdy se stávalo, že by byl Dean tolik potichu a klidný, mladší Winchester se proto rozhodl, že bratra nechá ještě chvilku o samotě.

"Nechce se mnou mluvit o věcech, které ho trápí. ..." přemítal v duchu. "Fajn. Ale v tom případě nemůže čekat, že ho budu podporovat na téhle sebevražedné výpravě za žlutoočkem. Musím ho přesvědčit, že než se mu postavíme tváří v tvář, měl by si nejdřív odpočinout a dát se pořádně dohromady. Aspoň v mezích normy."

"Zatraceně, proč musíme být v rodině všichni tak tvrdohlaví?"

Mladý lovec znovu sklonil zrak k počítači a vztekle uhodil do klávesnice, obrazovka zůstala černá, potom notebook vypnul a položil hlavu a ruce na kapotu auta. Přepadla ho otupělost. Přivřel oči a usnul.

Z dřímoty ho probralo až štípnutí do prstů na pravé ruce. Zjistil, že je má přiskřípnuté stěračem.

"Skvělé. Opravdu úžasné." ucedil suše a kouknul se na hodinky, ukazovaly 12:05. "Nejdřív skoro usnu u notebooku a teď tohle."

Sam vstal, aby se protáhl a pročistil si trochu hlavu. Najednou ho však zamrazilo a on ustal v půli pohybu. "To je divné. Počítač jsem přeci nevypínal a na počítači nemám nastavený spořič, obrazovka by byla černá jenom, kdyby se počítači vybily baterky. Což není možné, protože jsem notebook nabíjel těsně předtím, než jsme vyjeli a od té doby jsem ho skoro nepoužil."

"Jestli si Dean zase hrál s Nastavením, přetrhnu ho vejpůl. Jenže s našimi nynějšími problémy by i on měl dost soudnosti, aby ztrácel čas s takovými pitomostmi."

Při vyslovení bratrova jména se dostavilo další nepříjemné tušení.

"Jak to, že mě nepřišel vzbudit? Byl v tak dobré náladě, když pracoval na tom svém výkresu. ... Určitě usnul tak jako já." utěšoval se Sam.

Prohrábl si rukou vlasy, postavil se a zavolal na bratra hlasitým nezúčastněným hlasem: "Deane?!"

Odpovědi se nedočkal.

"Dea ...."

"Panebože ... snad nemá zase další z těch hrozných snů." zazoufal v duchu.

Obešel půlku auta, ale svého sourozence stále ještě nezahlédl ani koutkem oka.

"Deane." opakoval a dával si záležet, aby jeho hlas zněl klidně.

Nadechl se a dvěma ráznými kroky obešel zadní část auta. V tu chvíli se tlukot jeho srdce zastavil.

Tělo světlovlasého lovce leželo natažené na silnici. Jeho nohy byly skrčené, kolena měl přitažená k břichu, stejně tak hlavu. Ruce měl natažené před sebou a prsty zabořené až po klouby do vrstvy hlíny a prachu. Úzký pramínek krve líně stékal po hřbetu jeho ovázané ruky.

"Neé, Deane! Proboha ...." vykřikl Sam a hlavou mu problesklo: "Snad není .... Ne, nemůže být ...."

Přinutil své ochromené nohy udělat další krok a spěšně poklekl vedle zhroucené postavy. Podařilo se mu nahmatat tep, velmi slabý a nepravidelný, ale byl tam.

"Díky bohu." vydechl úlevou a úzkostlivě křikl bratrovi do ucha: "Krucinál, proč mi tohle děláš!"

Skrze slzy zoufalství rozkázal roztřeseným hlasem: "Otevři oči! Vzbuď se!"

"HNED!!!"

* * * *

Neznámé místo
Blíže neurčený čas

Blesk prořízl temnotu a zanechal po sobě vypálený světlý bod, který každým okamžikem rostl a zanedlouho dokázal okolí, které ho obklopovalo ovlivnit do takové míry, že se kolem něj začaly samovolně tvořit nová pole světelné energie. Ohnivé těleso požíralo černou prázdnotu, až nakonec nezbylo jediné místo, kde by nepanoval nesnesitelný žár.

Přišla exploze, nicota se rozsypala na miliardy kousíčků a vše naznačovalo tomu, že ničivý proces se začne znovu opakovat, avšak uprostřed prázdnoty se žádné známky ohně neobjevily, místo něj se tam zčistajasna zjevily dvě postavy.

Dean se pokusil postavit na nohy, ale dolní končetiny mu vypověděly službu. Byl zesláblý, dezorientovaný, kruté mučení si vybralo svou daň, přesto skrze zalepená víčka dokázal vycítit přítomnost někoho dalšího. Pokusil se protřít si oči a přitom se mu podařilo drásavým hlasem zamumlat: "Same, jsi to ty?"

Tmu prořízl hlas mrazící až do morku kostí: "Ne, Sam tady není. Postrádᚠho snad?"

"Ty?!" vykřikl Dean.

"Ano já." zasmál se démon pohrdlivě. "Neříkej, že´s mě nečekal. Omlouvám se za to, že malý Sammy nemohl přijít. Nějak jsem mu zapomněl doručit pozvánku. Jsme tu jen sami dva, ty a já."

"Konečně´s dostal odvahu postavit se mi tváří v tvář?" ucedil Dean posměšně. "Myslel jsem, že na podobné záležitosti už nebudeš mít koule."

"Jak zvláštní místo, nemyslíš?" pokračoval žlutooký démon jako by Dean nic neřekl. "Nemá žádný název a málokdo ví o jeho existenci. ... Z lidí vlastně nikdo, když o tom tak přemýšlím ... vidíš, jsi první. Měl bys mi poděkovat. ... ale,... kde jsem to přestal .... Ach ano, toto místo. Zde se křižují cesty života a smrti. Pro nás démony nemá takové rozdělení žádný význam, ale pro tebe jako obyčejného člověka je důležité, právě tady se totiž rozhoduje o osudu lidské duše. Tady se odraz duše objeví a tady setrvá do doby, než může spočinout na věčnosti."

"No, díky za přednášku, ale na poslouchání nesmyslů teď vážně nemám náladu, takže buď tak hodný a přejdi rovnou k věci nebo mě nech odejít a vra mě zpátky na ... zem." zavrčel Dean.

"Aáá, chlapeček se pokouší předstírat, že ho nic z toho, co jsem mu právě řekl, nezajímá." zahlaholil démon vesele. "Má kurហ.... Troufá si mi odporovat. Moc chytrosti jsi opravdu nepobral. Nepoučitelný jako jeho tatínek."

Vysoká postava se teatrálně zatočila kolem dokola, následně poklekla na jedno koleno, aby se mohla podívat svému zajatci přímo do obličeje, a zaševelila konverzačním tónem: "Poslední dobou se ti nespalo moc dobře, co?"

"Jako v bavlnce." odsekl Dean chladně. "Pořád mi ale nějak uniká pointa celé téhle šaškárny, kterou na mě zkoušíš."

"No jo, vám Winchesterům neustále něco uniká." povzdechl si démon, postavil se a poodstoupil. "Dobře tedy, konec hraní. Přeci jen, ten starodávný rituál jsem nepodstoupil pro nic za nic."

Dean si otřel třesoucí se rukou krev z koutku úst a zavrtěl hlavou. Bylo mu nanic. Přestože se konečně mohl dozvědět něco dalšího o Metus Tenebrae, nejvíce starostí mu momentálně přidělávala snaha udržet se za každou cenu při vědomí. Zároveň také horečnatě přemýšlel o věci, která mu přišla na mysl už mnohokrát: "Proč má takový zájem o mě a přestal ho mít o Sama?"

Démon se na mladého lovce zamyšleně zahleděl jako by zvažoval, co má říct a potom prohlásil: "Víš, jakou mi dalo práci najít nějakou vhodnou zbraň, kterou bych na tebe mohl použít, a zároveň měl dost času, abych ti mohl sebrat to, co bylo vloženo do tvého opatrovnictví, aniž bych to nějak přitom poškodil nebo dokonce zničil?"

Postava na zemi zírala na svého věznitele s otevřenými ústy a hodnou chvíli trvalo, než se Dean zmohl na slovo: "Ale ... já přece nemám n...."

"Ha. Nic, co bych já mohl potřebovat? Jen mi nelži." Po chvilce ticha démon zaklonil hlavu a zasípal: "Počkej, neříkej mi, že o ničem nemᚠani tušení?"

Zraněnému muži se nepodařil zatvrdit pohled dostatečně rychle.

"No, to se podívejme! Zvolal vesele muž v tmavých šatech. "Jsi s tou silou spojen poutem na život a na smrt, přesto však žádné spojení mezi jí a tebou necítíš? Zajímavé ... velice, velice, velice zajímavé. Jak se zdá, taka Winchester nechal ve vaší výchově, zvláště ve tvojí, několik nebezpečných mezer."

Démon si na chvíli přestal Deana všímat a rozrušeně pochodoval temnotou, sotva slyšitelně si pro sebe šeptal: "Vážně zajímavé ... pro mě dokonce vysoce prospěšné .... Budu ho muset ještě trochu popíchnout předtím, než ho nechám jít. Je důležité se ho zeptat přímo ... Takovému pokušení neodolám. Vím, že mě odmítne, ale po...."

Zbytek slov se Deanovi nepodařilo zachytit. Nepokoušel se o útěk. Věděl, že není kam utéct.

"Co zamýšlí? Proč se mnou mrhá časem? Proč mě vlastně nezabije? O jaké zatracené, zavšivené síle, věci nebo čem vlastně žvanil? Sam. Co teď asi dělá? Určitě šílí strachy. Sakra, kolik času mohlo uplynout od doby, kdy jsem, tam na ... ehm, zemi, upadl do bezvědomí."

"Neboj se, bráško, vrátím se brzy. Jen nejdřív musím trochu zatopit našemu starému známému. Pochopíš, kam se musíš vydat. Jako vždycky. O mě se zatím nestarej a jeď do Iowy." povzbuzoval bratra v duchu, i když si následně připadal jako idiot, když uvážil, že ho Sam nemůže slyšet.

* * * *

Sam seděl se založenýma rukama vedle bezvládně ležícího Deana a horečnatě přemýšlel, o věcech, které ho čekaly. Nejvíc myslel na svého bratra. "Jestli se ocitnul v tomhle stavu kvůli démonovi, nevím jak mu pomoci. Mám zůstat a čekat, dokud se neprobere? ... Probudí se vůbec? Nemůžu ho bez dozoru nechat samotného."

Vnitřní hlas mladíkovi napovídal, že kdyby byl Dean vzhůru, chtěl by po něm, aby pokračoval v pátrání. Sam si vzpomněl na výraz plný naděje, který se objevil v sourozencových očích, když zjistil, jak se jim podařilo zúžit okruh pátrání. Byl najednou celý divý, aby mohl přispět k hledání i svým vlastním dílem práce.

"Porovnám záznamy o úhynu medvědů v národních parcích s nákresem, který Dean vytvořil." rozhodl se pevně. "Tím mu pomůžu nejvíc."

Prkenně sklonil svůj obličej zpět k pokroucené postavě. "Ale nejdřív se musím pokusit uložit tvůj bezvládný zadek na zadní sedadla, velký bráško, a vyměnit ti obvaz na ruce. Na té špinavé silnici tě nenechám se válet ani o chvilku déle."

Následně otevřel zadní dveře Impaly a vyházel všechny věci, které se povalovaly na sedačkách (včetně několika obalů od hamburgerů, které tam jeho bratr nechal), na sedadlo spolujezdce. (obaly vyhodil)

Potom ustoupil o několik kroků zpět a začal Deana zvedat. "Uf. Až bude všechno za námi, svalovče, čeká nás vážný rozhovor týkající se sestavy tvého jídelníčku." sliboval Sam udýchaným hlasem, zatímco se ho pokoušel nacpat do auta. "Bezodkladně. Tím si buď jistý."

Přikryl ležícího muže dekou, opatrně zabouchl dveře a otřel si dlaně o kalhoty. "A teď bych měl jít dotvořit tvoje malé kreslené dílko."

* * * *

Sotva se Deanovi znovu podařilo jakžtakž zaostřit zrak na nepřítele, který stál nyní v neurčité vzdálenosti po jeho pravici, démon se přestal zaobírat vlastními myšlenkami a obrátil svou pozornost zpět k mladému muži.

Dvakrát skrčeného muže pomalu obešel a nakonec prohlásil zpěvným vyumělkovaným hlasem: "Víš, poslední měsíc jsem si vážně užíval. Čerpal jsem sílu z bolesti a utrpení, které jsem ti způsoboval, vyžíval jsem se v ovlivňování tvých myšlenek. Co ještě dodat ... hrát si s tebou je zábava."

"Dost perverzní zábava." zabručel Dean. "Kdybych věděl, že mě při setkání s tebou čeká přednáška na téma - sado maso. Předem bych ti zamluvil samostatný pokoj v blázinci."

Žlutooký démon se svýma pekelnýma očima podíval přímo do obličeje mladého muže a Dean měl co dělat, aby potlačil instinktivní ucuknutí. Avšak téměř okamžitě se tmavá postava vrátila ke svému původnímu šklebivému výrazu a pokračovala v monologu: "Je to docela snadné. Díky některým starověkým rituálům můžu dokázat neskutečné, neuvěřitelné věci. Nyní stačí pouze troška soustředění a dostaví se ... "

Dean zavřeštěl a zkroutil se na neviditelné zemi v křečích do klubíčka.

Démon se křivě zasmál: "... výsledek."

"V tobě je opravdu těžké se vyznat. Mᚠnejsložitější povahu ze všech Winchesterů, se kterými jsem kdy měl možnost se setkat. Navenek samé legrácky, žertíky a nejapné poznámky. Póza neohroženého hrdiny. Uvnitř jen zmatek, trápení, strach a bezmocnost. Přede mnou sám sebe neschovᚠtak snadno jako před Samem."

Bolest přestala stejně náhle, jako se objevila. Mladý muž se ale stejně nezmohl v první chvíli na nic jiného než na zoufalé zaskučení. Jeho věznitel si toho nevšímal a dál pokračoval v řečnění: " Jenže přesně to se mi na tobě líbí."

"Mně je absolutně volný co se ti líbí." vyrazil ze sebe Dean skřípavým hlasem.

"No tak, nekaž nᚠrozhovor zbytečnými pokusy o cynicky rozezlenou pózu. Kazí to dojem." pokáral lovce démon.

"Bych neřek." odsekl Dean.

"Dobrá, dobrá. Už mě unavuješ. Doufám, že jsi aspoň něco z našeho rozhovoru pochopil. Ovšem, aby sis později nemohl stěžovat, že jsem tě dostatečně neinformoval, řeknu ti zjednodušenou verzi. Nacházíš se zde jen proto, abych ti dokázal, že tě mám ve své moci. Jsi moje hadrová panenka. Měl bys mi děkovat za každý okamžik, kdy netýrám tvou duši."

"Tobě nemám za co děkovat a nikdy mít nebudu."

"Ještě uvidíme."

"Děkovat bys mi měl spíš ty." snažil se Dean odporovat. "Za to, že jsem tě ještě nestačil poslat zpátky do pekla, kam zaručeně patříš, nebo tě rovnou zabít."

"Výhružky? Jak myslíš, sám si přidávᚠhřebíky do rakve."

Mladému lovci se v žilách vařila krev, cítil, jak se mu horkost hrne do tváří. Zuřil. Divoce zatřepotal víčky a snažil se zůstat v klidu. Blízkost kreatury, která mu zabila rodiče, ho doháněla k šílenství. Prkenně se postavil na nohy, zavrávoral, založil ruce v bok a pohlédl žlutookému nepříteli útočně do očí.

Posměvačným tónem spustil: "Děkuji za čas, který jste mi věnoval, pane – Jsem hajzlík a bastard co se rád plete lidem do života – ale pokud tady s tebou budu muset zůstat ještě o chvíli dýl, tak tě rozkouskuju pomocí opaskový přezky a je mi úplně jedno, jak dlouhou dobu mi bude trvat, než budeš mít tělo na dvě půlky."

Démon chytil Deana pod krkem a neurvale ho zvedl do výšky. Proti jeho sevření neměl světlovlasý muž šanci, dusil se, kopal nohama a zoufale se snažil dostat zpět na pevnou zem. Když odpor začal slábnout a pohyby těla se zpomalovaly, odhodila tmavá postava muže lapajícího po vzduchu několik metrů od sebe.

Tvrdý výraz, zračící se v démonově tváři, během vteřiny zmizel. Nahradilo jej sadistické potěšení. Předstíraně váhavým hlasem prohlásil: "Položím ti jednu celkem jednoduchou otázku. Než se tak stane, dávám ti své slovo, že a mi odpovíš jakkoliv, nechám tě vrátit se zpět do svého těla. Souhlasíš?"

* * * *

Dálnice číslo 35, vedoucí do Des Moines, hlavního města Iowy, byla beznadějně ucpaná. Agresivní troubení rozčílených řidičů, usazených v pojízdných kovových mašinách, se s každou přibývající minutou, kdy se kolona nehýbala, stupňovalo.

Sam se neklidně ohlédl na zadní sedadlo, aby zjistil, zdali se jeho bratr náhodou neprobudil. V průběhu čtyř hodin, během kterých trčel v dopravní zácpě, zkontroloval Deana nespočetněkrát. Jenže bratrův stav zůstával stejný. Sam zakabonil obličej opět o něco více. Potřeboval se uvolnit. Rozevřel dlaň, vší silou stisknul klakson a připojil se k troubícímu orchestru. Za pět vteřin stáhl ruku zpět a nervózně si prohrábl vlasy.

Ze zadní části vozu se ozvalo tiché kňučivé zajíknutí. Sam v mučivém očekávání otočil hlavu. Prsty Deanovi ruky se impulzivně stahovaly a roztahovaly, jinak se výraz muže v bezvědomí nezměnil. Brzy však pohyb ustal.

Auta stojící před Impalou se pomalu začala pohybovat. Sam s úlevou vydechl a nastartoval. Za dalších dvacet minut odbočil na silnici 34 vedoucí do Ottumwy, města nacházejícího se blízko Milionských lesů. Podíval se na oblohu. Slunce zapadalo a červánky se rozlévaly po obloze. Kolem osmé hodiny večerní vůz zaparkoval v blízkosti zapadlého, ošuntělého motelu. Vypnul motor a šel zařídit ubytování.

* * * *

"Předᚠmi do držení dobrovolně něco, o čem nevíš, že vlastníš? Ano nebo ne?" zeptal se žlutooký démon.

"Mám takové tušení, že otázka, kterou jsi mi dal, padla v historii už mnohokrát a málokdy se někdo nechal oblbnout. Skutečně si myslíš, že naletím? Že ti budu pomáhat uskutečnit tvé crazy plány? A plánuješ cokoliv, se mnou nepočítej." zvolal Dean nevěřícně a ustoupil o krok od postavy v černém.

"Ano nebo ne?" opakoval démon.

"Ne! Ne, ne, ne, ne, ne." vykřikl lovec. "Stačí ti to jako odpověď?"

"Stačí."

* * * *

Motel Stardust
Ottymwa, Iowa
11:50h.

Urostlý muž vytáhl zpod postele batoh se zbraněmi a ujistil se, že mu nic důležitého, co by mohl dnes v noci v lese potřebovat, nechybí. Zvedl z nočního stolku papír s důležitými poznámkami a zastrčil si ho do zadní kapsy džínsů. Opět batoh zapnul a vrátil ho na původní místo. S napjatým výrazem se podíval na hodinky. Do půlnoci zbývalo ještě několik minut. Posadil se na okraj postele a zamyšleně zaměřil svůj zrak na postavu spočívající na druhém lůžku.

Stále váhal. Nechtělo se mu nechat bratra opuštěného a zamknutého v neznámém pokoji bez dozoru.

"Co kdyby se probral?" problesklo mu hlavou. "Co kdyby...?"

Přitiskl si ruku politou ledovým potem k rozpálenému čelu a zapřísahal se, že na Deana musí pro dnešní noc zapomenout a soustředit se na lov.

"Vše, co musíš udělat je najít jednu zatracenou jeskyni a obětní oltář." okřikl se v duchu.

* * * *

"Nesouhlasíš. ... Nuže, dobrá. Musím přejít k plánu B." rozhodl žlutooký démon.

"Ty mᚠdokonce plán B. Hmm, teď si u mě opravdovém machr." zatrylkoval Dean.

Věznitel pokývl souhlasně hlavou, jinak Winchestera ignoroval.

"Dobře. Přestože jsi mě odmítl, nechám tě teď odejít." zašeptal démon měkce.

Dean měl co dělat, aby neotevřel ústa údivem dokořán. Co právě vyslechl, ho dokonale zaskočilo.

"Nechám tě odejít." opakovala nepřátelská postava. "Ale ty mi nejdříve odpřísáhneš, že Samovi neřekneš jediné slovo o tom, čeho jsi zde byl svědkem, neřekneš mu, že ses se mnou setkal, nepovíš mu, že nic o našem rozhovoru a vynechᚠjakoukoli zmínku o tvém tajemném vlastnictví."

"Budu dokonce do té míry velkorysý, že tě přestanu trápit do chvíle, než s bratrem dostanete do Iowy. Což, uznávám, nebude na dlouho, protože tvůj malý bratříček už je na cestě."

První myšlenka, která Deana napadla, byla: "Sam je na cestě do Iowy? To znamená, že pochopil.... Ale jak může žlutooko vědět, kam má namířeno?"

Nacházet se na jiném místě, Winchestera by v tu chvíli zalil pocit hřejivého uspokojení. Opěvoval by inteligenci svého bratra. Ale protože se nacházel ve svízelné situaci, musel se zamyslet nad vyslechnutou nabídkou.

* * * *

Sam zkontroloval čas. Za dvě minuty dvanáct. Zavřel oči a snažil se vyčistit si hlavu.

* * * *

Zuřil. Vše bylo rozmazané. Měl pořádnou chu do něčeho kopnout, praštit, roztřískat. Došlo mu, že nemá na vybranou.

Horečnatě přemýšlel: "Potřebuju se dostat k Samovi, vrátit se zpátky do svého těla. Pak snad nějak vymyslím. Přijdu na to, jak rituál zrušit a konečně žlutoočka zabiju. Klidně i holýma rukama."

"Dobrá. Souhlasím." vypověděl tiše.

* * * *

Jedna minuta. Levou rukou sáhl pro batoh a druhou uchopil pistoli položenou na nočním stolku. Byla to pětačtyřicítka ... jedna z Deanových oblíbených zbraní.

* * * *

"Ujednáno." potvrdil démon vítězoslavně. Ustoupil o krok zpět, přitáhl si levou ruku k úzkým bezbarvým ústům a zmizel.

Dean ucítil nepříjemné mravenčení v palcích u nohou. Chtěl se sehnout a podívat se, co se děje, ale jeho nohy byly pryč. Podíval se na své ruce, pak na břicho. Celé jeho tělo se rozplývalo. Cítil, jak se neviditelná zem pod ním propadá.

Vnímal silné pnutí mezi očima. Přišla bolest. Připadalo mu, že někdo rve jeho obličej na kusy. ... Další trhnutí. ... další ... další, další a další. Zařval a přivřel oči bolestí. Když je opět otevřel, zjistil, že sedí na měkké posteli, nacházející se v malém pokoji s ošuntělými zaprášenými závěsy. Uvědomil si, že pořád ječí, a tak ústa rychle zavřel.

* * * *

Tmavovlasý muž si zastrčil pistoli za pas, přehodil si batoh přes rameno a otevřel dveře do chodby. Ticho prořízl nelidský výkřik. Sam s úlekem upustil vak s municí, odjistil pistoli a bleskově se otočil. Jeho bratr seděl zkrouceně na posteli a zíral před sebe s vytřeštěnýma očima.

Povídku napsala: Samabel

 
 
ďťż
Stav překladu AMW.cz
(Supernatural S15E00):
Příští epizoda SERIÁL SKONČIL
Partneři 4news.cz