Skrytá lesní cesta, blízko Enidu
9.15hod.
"SAME!"
Obrazovka zčernala a Sam si uvědomil, e posledních pár minut zírá nepřítomným pohledem na pravý horní roh počítače, ani by přemýlel o problému, který musel za kadou cenu vyřeit. Byl unavený. Nedostatek spánku, je zapříčinila probdělá noc, si začal vybírat svou daň.
Přes hodinu a půl procházel internetové stránky národních parků v Iowě a podařilo se mu úspěně proniknout do jejich zaheslovaných databází. Vechno potřebné si pečlivě zapsal na kus papíru, aby později mohl nashromáděné informace ukázat Deanovi.
Natáhl krk a nahnul se doleva, aby zjistil, jestli jeho bratr spí, ale protoe na něj nedohlédl, domyslel si, e si určitě vybral místo, kam na něj Sam nebude moci vidět schválně. Málokdy se stávalo, e by byl Dean tolik potichu a klidný, mladí Winchester se proto rozhodl, e bratra nechá jetě chvilku o samotě.
"Nechce se mnou mluvit o věcech, které ho trápí. ..." přemítal v duchu. "Fajn. Ale v tom případě nemůe čekat, e ho budu podporovat na téhle sebevraedné výpravě za lutoočkem. Musím ho přesvědčit, e ne se mu postavíme tváří v tvář, měl by si nejdřív odpočinout a dát se pořádně dohromady. Aspoň v mezích normy."
"Zatraceně, proč musíme být v rodině vichni tak tvrdohlaví?"
Mladý lovec znovu sklonil zrak k počítači a vztekle uhodil do klávesnice, obrazovka zůstala černá, potom notebook vypnul a poloil hlavu a ruce na kapotu auta. Přepadla ho otupělost. Přivřel oči a usnul.
Z dřímoty ho probralo a típnutí do prstů na pravé ruce. Zjistil, e je má přiskřípnuté stěračem.
"Skvělé. Opravdu úasné." ucedil sue a kouknul se na hodinky, ukazovaly 12:05. "Nejdřív skoro usnu u notebooku a teď tohle."
Sam vstal, aby se protáhl a pročistil si trochu hlavu. Najednou ho vak zamrazilo a on ustal v půli pohybu. "To je divné. Počítač jsem přeci nevypínal a na počítači nemám nastavený spořič, obrazovka by byla černá jenom, kdyby se počítači vybily baterky. Co není moné, protoe jsem notebook nabíjel těsně předtím, ne jsme vyjeli a od té doby jsem ho skoro nepouil."
"Jestli si Dean zase hrál s Nastavením, přetrhnu ho vejpůl. Jene s naimi nynějími problémy by i on měl dost soudnosti, aby ztrácel čas s takovými pitomostmi."
Při vyslovení bratrova jména se dostavilo dalí nepříjemné tuení.
"Jak to, e mě nepřiel vzbudit? Byl v tak dobré náladě, kdy pracoval na tom svém výkresu. ... Určitě usnul tak jako já." utěoval se Sam.
Prohrábl si rukou vlasy, postavil se a zavolal na bratra hlasitým nezúčastněným hlasem: "Deane?!"
Odpovědi se nedočkal.
"Dea ...."
"Paneboe ... snad nemá zase dalí z těch hrozných snů." zazoufal v duchu.
Obeel půlku auta, ale svého sourozence stále jetě nezahlédl ani koutkem oka.
"Deane." opakoval a dával si záleet, aby jeho hlas zněl klidně.
Nadechl se a dvěma ráznými kroky obeel zadní část auta. V tu chvíli se tlukot jeho srdce zastavil.
Tělo světlovlasého lovce leelo nataené na silnici. Jeho nohy byly skrčené, kolena měl přitaená k břichu, stejně tak hlavu. Ruce měl nataené před sebou a prsty zabořené a po klouby do vrstvy hlíny a prachu. Úzký pramínek krve líně stékal po hřbetu jeho ovázané ruky.
"Neé, Deane! Proboha ...." vykřikl Sam a hlavou mu problesklo: "Snad není .... Ne, nemůe být ...."
Přinutil své ochromené nohy udělat dalí krok a spěně poklekl vedle zhroucené postavy. Podařilo se mu nahmatat tep, velmi slabý a nepravidelný, ale byl tam.
"Díky bohu." vydechl úlevou a úzkostlivě křikl bratrovi do ucha: "Krucinál, proč mi tohle dělá!"
Skrze slzy zoufalství rozkázal roztřeseným hlasem: "Otevři oči! Vzbuď se!"
"HNED!!!"
* * * *
Neznámé místo
Blíe neurčený čas
Blesk prořízl temnotu a zanechal po sobě vypálený světlý bod, který kadým okamikem rostl a zanedlouho dokázal okolí, které ho obklopovalo ovlivnit do takové míry, e se kolem něj začaly samovolně tvořit nová pole světelné energie. Ohnivé těleso poíralo černou prázdnotu, a nakonec nezbylo jediné místo, kde by nepanoval nesnesitelný ár.
Přila exploze, nicota se rozsypala na miliardy kousíčků a ve naznačovalo tomu, e ničivý proces se začne znovu opakovat, avak uprostřed prázdnoty se ádné známky ohně neobjevily, místo něj se tam zčistajasna zjevily dvě postavy.
Dean se pokusil postavit na nohy, ale dolní končetiny mu vypověděly slubu. Byl zesláblý, dezorientovaný, kruté mučení si vybralo svou daň, přesto skrze zalepená víčka dokázal vycítit přítomnost někoho dalího. Pokusil se protřít si oči a přitom se mu podařilo drásavým hlasem zamumlat: "Same, jsi to ty?"
Tmu prořízl hlas mrazící a do morku kostí: "Ne, Sam tady není. Postrádá ho snad?"
"Ty?!" vykřikl Dean.
"Ano já." zasmál se démon pohrdlivě. "Neříkej, e´s mě nečekal. Omlouvám se za to, e malý Sammy nemohl přijít. Nějak jsem mu zapomněl doručit pozvánku. Jsme tu jen sami dva, ty a já."
"Konečně´s dostal odvahu postavit se mi tváří v tvář?" ucedil Dean posměně. "Myslel jsem, e na podobné záleitosti u nebude mít koule."
"Jak zvlátní místo, nemyslí?" pokračoval lutooký démon jako by Dean nic neřekl. "Nemá ádný název a málokdo ví o jeho existenci. ... Z lidí vlastně nikdo, kdy o tom tak přemýlím ... vidí, jsi první. Měl bys mi poděkovat. ... ale,... kde jsem to přestal .... Ach ano, toto místo. Zde se křiují cesty ivota a smrti. Pro nás démony nemá takové rozdělení ádný význam, ale pro tebe jako obyčejného člověka je důleité, právě tady se toti rozhoduje o osudu lidské due. Tady se odraz due objeví a tady setrvá do doby, ne můe spočinout na věčnosti."
"No, díky za přednáku, ale na poslouchání nesmyslů teď váně nemám náladu, take buď tak hodný a přejdi rovnou k věci nebo mě nech odejít a vra mě zpátky na ... zem." zavrčel Dean.
"Aáá, chlapeček se pokouí předstírat, e ho nic z toho, co jsem mu právě řekl, nezajímá." zahlaholil démon vesele. "Má kurá .... Troufá si mi odporovat. Moc chytrosti jsi opravdu nepobral. Nepoučitelný jako jeho tatínek."
Vysoká postava se teatrálně zatočila kolem dokola, následně poklekla na jedno koleno, aby se mohla podívat svému zajatci přímo do obličeje, a zaevelila konverzačním tónem: "Poslední dobou se ti nespalo moc dobře, co?"
"Jako v bavlnce." odsekl Dean chladně. "Pořád mi ale nějak uniká pointa celé téhle akárny, kterou na mě zkouí."
"No jo, vám Winchesterům neustále něco uniká." povzdechl si démon, postavil se a poodstoupil. "Dobře tedy, konec hraní. Přeci jen, ten starodávný rituál jsem nepodstoupil pro nic za nic."
Dean si otřel třesoucí se rukou krev z koutku úst a zavrtěl hlavou. Bylo mu nanic. Přestoe se konečně mohl dozvědět něco dalího o Metus Tenebrae, nejvíce starostí mu momentálně přidělávala snaha udret se za kadou cenu při vědomí. Zároveň také horečnatě přemýlel o věci, která mu přila na mysl u mnohokrát: "Proč má takový zájem o mě a přestal ho mít o Sama?"
Démon se na mladého lovce zamyleně zahleděl jako by zvaoval, co má říct a potom prohlásil: "Ví, jakou mi dalo práci najít nějakou vhodnou zbraň, kterou bych na tebe mohl pouít, a zároveň měl dost času, abych ti mohl sebrat to, co bylo vloeno do tvého opatrovnictví, ani bych to nějak přitom pokodil nebo dokonce zničil?"
Postava na zemi zírala na svého věznitele s otevřenými ústy a hodnou chvíli trvalo, ne se Dean zmohl na slovo: "Ale ... já přece nemám n...."
"Ha. Nic, co bych já mohl potřebovat? Jen mi neli." Po chvilce ticha démon zaklonil hlavu a zasípal: "Počkej, neříkej mi, e o ničem nemá ani tuení?"
Zraněnému mui se nepodařil zatvrdit pohled dostatečně rychle.
"No, to se podívejme! Zvolal vesele mu v tmavých atech. "Jsi s tou silou spojen poutem na ivot a na smrt, přesto vak ádné spojení mezi jí a tebou necítí? Zajímavé ... velice, velice, velice zajímavé. Jak se zdá, taka Winchester nechal ve vaí výchově, zvlátě ve tvojí, několik nebezpečných mezer."
Démon si na chvíli přestal Deana vímat a rozrueně pochodoval temnotou, sotva slyitelně si pro sebe eptal: "Váně zajímavé ... pro mě dokonce vysoce prospěné .... Budu ho muset jetě trochu popíchnout předtím, ne ho nechám jít. Je důleité se ho zeptat přímo ... Takovému pokuení neodolám. Vím, e mě odmítne, ale po...."
Zbytek slov se Deanovi nepodařilo zachytit. Nepokouel se o útěk. Věděl, e není kam utéct.
"Co zamýlí? Proč se mnou mrhá časem? Proč mě vlastně nezabije? O jaké zatracené, zavivené síle, věci nebo čem vlastně vanil? Sam. Co teď asi dělá? Určitě ílí strachy. Sakra, kolik času mohlo uplynout od doby, kdy jsem, tam na ... ehm, zemi, upadl do bezvědomí."
"Neboj se, bráko, vrátím se brzy. Jen nejdřív musím trochu zatopit naemu starému známému. Pochopí, kam se musí vydat. Jako vdycky. O mě se zatím nestarej a jeď do Iowy." povzbuzoval bratra v duchu, i kdy si následně připadal jako idiot, kdy uváil, e ho Sam nemůe slyet.
* * * *
Sam seděl se zaloenýma rukama vedle bezvládně leícího Deana a horečnatě přemýlel, o věcech, které ho čekaly. Nejvíc myslel na svého bratra. "Jestli se ocitnul v tomhle stavu kvůli démonovi, nevím jak mu pomoci. Mám zůstat a čekat, dokud se neprobere? ... Probudí se vůbec? Nemůu ho bez dozoru nechat samotného."
Vnitřní hlas mladíkovi napovídal, e kdyby byl Dean vzhůru, chtěl by po něm, aby pokračoval v pátrání. Sam si vzpomněl na výraz plný naděje, který se objevil v sourozencových očích, kdy zjistil, jak se jim podařilo zúit okruh pátrání. Byl najednou celý divý, aby mohl přispět k hledání i svým vlastním dílem práce.
"Porovnám záznamy o úhynu medvědů v národních parcích s nákresem, který Dean vytvořil." rozhodl se pevně. "Tím mu pomůu nejvíc."
Prkenně sklonil svůj obličej zpět k pokroucené postavě. "Ale nejdřív se musím pokusit uloit tvůj bezvládný zadek na zadní sedadla, velký bráko, a vyměnit ti obvaz na ruce. Na té pinavé silnici tě nenechám se válet ani o chvilku déle."
Následně otevřel zadní dveře Impaly a vyházel vechny věci, které se povalovaly na sedačkách (včetně několika obalů od hamburgerů, které tam jeho bratr nechal), na sedadlo spolujezdce. (obaly vyhodil)
Potom ustoupil o několik kroků zpět a začal Deana zvedat. "Uf. A bude vechno za námi, svalovče, čeká nás váný rozhovor týkající se sestavy tvého jídelníčku." sliboval Sam udýchaným hlasem, zatímco se ho pokouel nacpat do auta. "Bezodkladně. Tím si buď jistý."
Přikryl leícího mue dekou, opatrně zabouchl dveře a otřel si dlaně o kalhoty. "A teď bych měl jít dotvořit tvoje malé kreslené dílko."
* * * *
Sotva se Deanovi znovu podařilo jaktak zaostřit zrak na nepřítele, který stál nyní v neurčité vzdálenosti po jeho pravici, démon se přestal zaobírat vlastními mylenkami a obrátil svou pozornost zpět k mladému mui.
Dvakrát skrčeného mue pomalu obeel a nakonec prohlásil zpěvným vyumělkovaným hlasem: "Ví, poslední měsíc jsem si váně uíval. Čerpal jsem sílu z bolesti a utrpení, které jsem ti způsoboval, vyíval jsem se v ovlivňování tvých mylenek. Co jetě dodat ... hrát si s tebou je zábava."
"Dost perverzní zábava." zabručel Dean. "Kdybych věděl, e mě při setkání s tebou čeká přednáka na téma - sado maso. Předem bych ti zamluvil samostatný pokoj v blázinci."
lutooký démon se svýma pekelnýma očima podíval přímo do obličeje mladého mue a Dean měl co dělat, aby potlačil instinktivní ucuknutí. Avak téměř okamitě se tmavá postava vrátila ke svému původnímu klebivému výrazu a pokračovala v monologu: "Je to docela snadné. Díky některým starověkým rituálům můu dokázat neskutečné, neuvěřitelné věci. Nyní stačí pouze troka soustředění a dostaví se ... "
Dean zavřetěl a zkroutil se na neviditelné zemi v křečích do klubíčka.
Démon se křivě zasmál: "... výsledek."
"V tobě je opravdu těké se vyznat. Má nejsloitějí povahu ze vech Winchesterů, se kterými jsem kdy měl monost se setkat. Navenek samé legrácky, ertíky a nejapné poznámky. Póza neohroeného hrdiny. Uvnitř jen zmatek, trápení, strach a bezmocnost. Přede mnou sám sebe neschová tak snadno jako před Samem."
Bolest přestala stejně náhle, jako se objevila. Mladý mu se ale stejně nezmohl v první chvíli na nic jiného ne na zoufalé zaskučení. Jeho věznitel si toho nevímal a dál pokračoval v řečnění: " Jene přesně to se mi na tobě líbí."
"Mně je absolutně volný co se ti líbí." vyrazil ze sebe Dean skřípavým hlasem.
"No tak, neka ná rozhovor zbytečnými pokusy o cynicky rozezlenou pózu. Kazí to dojem." pokáral lovce démon.
"Bych neřek." odsekl Dean.
"Dobrá, dobrá. U mě unavuje. Doufám, e jsi aspoň něco z naeho rozhovoru pochopil. Ovem, aby sis později nemohl stěovat, e jsem tě dostatečně neinformoval, řeknu ti zjednoduenou verzi. Nachází se zde jen proto, abych ti dokázal, e tě mám ve své moci. Jsi moje hadrová panenka. Měl bys mi děkovat za kadý okamik, kdy netýrám tvou dui."
"Tobě nemám za co děkovat a nikdy mít nebudu."
"Jetě uvidíme."
"Děkovat bys mi měl spí ty." snail se Dean odporovat. "Za to, e jsem tě jetě nestačil poslat zpátky do pekla, kam zaručeně patří, nebo tě rovnou zabít."
"Výhruky? Jak myslí, sám si přidává hřebíky do rakve."
Mladému lovci se v ilách vařila krev, cítil, jak se mu horkost hrne do tváří. Zuřil. Divoce zatřepotal víčky a snail se zůstat v klidu. Blízkost kreatury, která mu zabila rodiče, ho doháněla k ílenství. Prkenně se postavil na nohy, zavrávoral, zaloil ruce v bok a pohlédl lutookému nepříteli útočně do očí.
Posměvačným tónem spustil: "Děkuji za čas, který jste mi věnoval, pane Jsem hajzlík a bastard co se rád plete lidem do ivota ale pokud tady s tebou budu muset zůstat jetě o chvíli dýl, tak tě rozkouskuju pomocí opaskový přezky a je mi úplně jedno, jak dlouhou dobu mi bude trvat, ne bude mít tělo na dvě půlky."
Démon chytil Deana pod krkem a neurvale ho zvedl do výky. Proti jeho sevření neměl světlovlasý mu anci, dusil se, kopal nohama a zoufale se snail dostat zpět na pevnou zem. Kdy odpor začal slábnout a pohyby těla se zpomalovaly, odhodila tmavá postava mue lapajícího po vzduchu několik metrů od sebe.
Tvrdý výraz, zračící se v démonově tváři, během vteřiny zmizel. Nahradilo jej sadistické potěení. Předstíraně váhavým hlasem prohlásil: "Poloím ti jednu celkem jednoduchou otázku. Ne se tak stane, dávám ti své slovo, e a mi odpoví jakkoliv, nechám tě vrátit se zpět do svého těla. Souhlasí?"
* * * *
Dálnice číslo 35, vedoucí do Des Moines, hlavního města Iowy, byla beznadějně ucpaná. Agresivní troubení rozčílených řidičů, usazených v pojízdných kovových mainách, se s kadou přibývající minutou, kdy se kolona nehýbala, stupňovalo.
Sam se neklidně ohlédl na zadní sedadlo, aby zjistil, zdali se jeho bratr náhodou neprobudil. V průběhu čtyř hodin, během kterých trčel v dopravní zácpě, zkontroloval Deana nespočetněkrát. Jene bratrův stav zůstával stejný. Sam zakabonil obličej opět o něco více. Potřeboval se uvolnit. Rozevřel dlaň, ví silou stisknul klakson a připojil se k troubícímu orchestru. Za pět vteřin stáhl ruku zpět a nervózně si prohrábl vlasy.
Ze zadní části vozu se ozvalo tiché kňučivé zajíknutí. Sam v mučivém očekávání otočil hlavu. Prsty Deanovi ruky se impulzivně stahovaly a roztahovaly, jinak se výraz mue v bezvědomí nezměnil. Brzy vak pohyb ustal.
Auta stojící před Impalou se pomalu začala pohybovat. Sam s úlevou vydechl a nastartoval. Za dalích dvacet minut odbočil na silnici 34 vedoucí do Ottumwy, města nacházejícího se blízko Milionských lesů. Podíval se na oblohu. Slunce zapadalo a červánky se rozlévaly po obloze. Kolem osmé hodiny večerní vůz zaparkoval v blízkosti zapadlého, ountělého motelu. Vypnul motor a el zařídit ubytování.
* * * *
"Předá mi do drení dobrovolně něco, o čem neví, e vlastní? Ano nebo ne?" zeptal se lutooký démon.
"Mám takové tuení, e otázka, kterou jsi mi dal, padla v historii u mnohokrát a málokdy se někdo nechal oblbnout. Skutečně si myslí, e naletím? e ti budu pomáhat uskutečnit tvé crazy plány? A plánuje cokoliv, se mnou nepočítej." zvolal Dean nevěřícně a ustoupil o krok od postavy v černém.
"Ano nebo ne?" opakoval démon.
"Ne! Ne, ne, ne, ne, ne." vykřikl lovec. "Stačí ti to jako odpověď?"
"Stačí."
* * * *
Motel Stardust
Ottymwa, Iowa
11:50h.
Urostlý mu vytáhl zpod postele batoh se zbraněmi a ujistil se, e mu nic důleitého, co by mohl dnes v noci v lese potřebovat, nechybí. Zvedl z nočního stolku papír s důleitými poznámkami a zastrčil si ho do zadní kapsy dínsů. Opět batoh zapnul a vrátil ho na původní místo. S napjatým výrazem se podíval na hodinky. Do půlnoci zbývalo jetě několik minut. Posadil se na okraj postele a zamyleně zaměřil svůj zrak na postavu spočívající na druhém lůku.
Stále váhal. Nechtělo se mu nechat bratra oputěného a zamknutého v neznámém pokoji bez dozoru.
"Co kdyby se probral?" problesklo mu hlavou. "Co kdyby...?"
Přitiskl si ruku politou ledovým potem k rozpálenému čelu a zapřísahal se, e na Deana musí pro dnení noc zapomenout a soustředit se na lov.
"Ve, co musí udělat je najít jednu zatracenou jeskyni a obětní oltář." okřikl se v duchu.
* * * *
"Nesouhlasí. ... Nue, dobrá. Musím přejít k plánu B." rozhodl lutooký démon.
"Ty má dokonce plán B. Hmm, teď si u mě opravdovém machr." zatrylkoval Dean.
Věznitel pokývl souhlasně hlavou, jinak Winchestera ignoroval.
"Dobře. Přestoe jsi mě odmítl, nechám tě teď odejít." zaeptal démon měkce.
Dean měl co dělat, aby neotevřel ústa údivem dokořán. Co právě vyslechl, ho dokonale zaskočilo.
"Nechám tě odejít." opakovala nepřátelská postava. "Ale ty mi nejdříve odpřísáhne, e Samovi neřekne jediné slovo o tom, čeho jsi zde byl svědkem, neřekne mu, e ses se mnou setkal, nepoví mu, e nic o naem rozhovoru a vynechá jakoukoli zmínku o tvém tajemném vlastnictví."
"Budu dokonce do té míry velkorysý, e tě přestanu trápit do chvíle, ne s bratrem dostanete do Iowy. Co, uznávám, nebude na dlouho, protoe tvůj malý bratříček u je na cestě."
První mylenka, která Deana napadla, byla: "Sam je na cestě do Iowy? To znamená, e pochopil.... Ale jak můe lutooko vědět, kam má namířeno?"
Nacházet se na jiném místě, Winchestera by v tu chvíli zalil pocit hřejivého uspokojení. Opěvoval by inteligenci svého bratra. Ale protoe se nacházel ve svízelné situaci, musel se zamyslet nad vyslechnutou nabídkou.
* * * *
Sam zkontroloval čas. Za dvě minuty dvanáct. Zavřel oči a snail se vyčistit si hlavu.
* * * *
Zuřil. Ve bylo rozmazané. Měl pořádnou chu do něčeho kopnout, pratit, roztřískat. Dolo mu, e nemá na vybranou.
Horečnatě přemýlel: "Potřebuju se dostat k Samovi, vrátit se zpátky do svého těla. Pak snad nějak vymyslím. Přijdu na to, jak rituál zruit a konečně lutoočka zabiju. Klidně i holýma rukama."
"Dobrá. Souhlasím." vypověděl tie.
* * * *
Jedna minuta. Levou rukou sáhl pro batoh a druhou uchopil pistoli poloenou na nočním stolku. Byla to pětačtyřicítka ... jedna z Deanových oblíbených zbraní.
* * * *
"Ujednáno." potvrdil démon vítězoslavně. Ustoupil o krok zpět, přitáhl si levou ruku k úzkým bezbarvým ústům a zmizel.
Dean ucítil nepříjemné mravenčení v palcích u nohou. Chtěl se sehnout a podívat se, co se děje, ale jeho nohy byly pryč. Podíval se na své ruce, pak na břicho. Celé jeho tělo se rozplývalo. Cítil, jak se neviditelná zem pod ním propadá.
Vnímal silné pnutí mezi očima. Přila bolest. Připadalo mu, e někdo rve jeho obličej na kusy. ... Dalí trhnutí. ... dalí ... dalí, dalí a dalí. Zařval a přivřel oči bolestí. Kdy je opět otevřel, zjistil, e sedí na měkké posteli, nacházející se v malém pokoji s ountělými zapráenými závěsy. Uvědomil si, e pořád ječí, a tak ústa rychle zavřel.
* * * *
Tmavovlasý mu si zastrčil pistoli za pas, přehodil si batoh přes rameno a otevřel dveře do chodby. Ticho prořízl nelidský výkřik. Sam s úlekem upustil vak s municí, odjistil pistoli a bleskově se otočil. Jeho bratr seděl zkrouceně na posteli a zíral před sebe s vytřetěnýma očima.
Povídku napsala: Samabel