Motel, Ottumwa, Iowa
Asi 01:50h.
"Říkám ti, e mi nic není!" zahřměl Dean vztekle. "Kolikrát ti mám opakovat, e se na dalí výlet do bezvědomí momentálně nechystám. Jsem v pohodě."
"Nejsi." zaúpěl Sam zoufale nad bratrovou tvrdohlavostí.
"Vdycky kdy začne vyvádět tímhle způsobem, něco je patně. Poznám to, Deane. Neoklame mě." trval na svém nekompromisně.
Starí Winchester se vzdorně otočil k bratrovi zády a opřel se o prádelník.
"Nic. Mi. Není." opakoval zatvrzele.
"A já říkám, e le. A nenechám tě na pokoji do té doby, dokud nezačne mluvit pravdu."
"Já nelu."
"Deane, prosím ...."
"Krucinál. Váně to nechápe? Ty si myslí, e lu? Dobře ... jestli chce váně vědět pravdu, zní Nikdy mi nebylo líp." Hezký mu se nečekaně zasmál.
"Co?"
"Nebo přesněji. Necítil jsem se tak dobře od doby, kdy na mě začalo působit prokletí rituálu."
"Jak by ...."
"Nech mě, sakra, domluvit!" rozkřičel se Dean na bratra a zprudka se k němu otočil zpět.
"Uznávám, e jsem před tebou tajil, jak moc mi v některých chvílích bylo mizerně." pokračoval tlumenějím hlasem. "Potřeboval jsem se s bolestí vypořádat sám. Musel jsem. Ale teď ... Cítím se jako předtím. Silný a připravený na lov, ne jako troska."
Sam seděl na posteli jako přibitý a hleděl na výstup, kterého byl svědky jako zhypnotizovaný.
"A ty mě začne obviňovat, nazývat mě lhářem ... Jene, můj malý inteligentní bráko, trochu ses přepočítal. Nejenom, e jsem ti nelhal, já ti můu i dokázat pravost svých slov."
Mladí sourozenec přivřel oči a pak pohlédl na Deana v nepříjemném očekávání.
Stojící mu si neurvale roztrhl levý rukáv koile a strhl obvaz se zaschlou krví zakrývající dlouhou sečnou ránu.
"Radím ti, aby ses podíval pořádně, nerad bych, aby sis myslel, e se tě pokouím ... oklamat." Poslední slovo Dean zlomeně zachraptěl.
Sam se pokusil na bratra omluvně podívat, on mu vak déle nevěnoval pozornost, raději se zaobíral knoflíky u koile. Tmavovlasý mu se váhavě dotkl kůe na Deanově dříve zraněné ruce. Povrch tkáně vypadal nepokozený, po oklivém říznutí nezůstalo ani stopy.
Rozrueně se zeptal: "Myslí, e tím vechno skončilo?"
Dean nadzvedl hlavu, ale ne odpověděl, zabořil svůj pohled do koberce.
"Nevím."
Pak natvaně vykubl ruku, sehnul se pro kabát leící na posteli a usoueně, jako raněné zvíře, odeel z pokoje.
Sam bolestivě nakrčil ui, kdy uslyel hlasité prásknutí dveřmi. Unaveně si opřel hlavu o ruce. "Nic pro nás neskončilo. Můe se cítit líp, můe předstírat, e jsi v pořádku, ale já prostě poznám, e nejsi."
"Jsem pitomec. Teprve a teď jsem pochopil. ... Můu se snait, jak chci, ale nikdy v tobě nedokáu číst. Nemůu se snait řídit tvé jednání. Měl jsem si uvědomit, e jsem překročil hranici. Myslel jsem si, e nám oběma nejvíc pomůu, kdy tě budu znát líp, ne se zná ty sám. ... Chyba. Nesmím ztratit tvoji důvěru. Ne teď...nikdy."
* * * *
Mu v koené bundě vztekle nakopl betonový sloupek, třetí, moná čtvrtý, ale kdo by je počítal. Zaklel nad pomalu se zvyující pulzující bolestí v palci na noze a pokračoval v bezcílné cestě zapadlým městečkem Ottumwa. Ulice byly, jak se dalo v půl třetí v noci předpokládat, liduprázdné.
"Podělals to." spílal si v duchu. "Jako vdycky."
"Nedokáe se mu ani pořádně podívat do očí, kdy s ním mluví. Jak si pak nemá myslet, e mu le. ... Jsi k ničemu. Vrak lodi na dně moře. A zase se nedozvěděl celou pravdu. Mluvil jsi se lutoočkem, vyslechl sis část jeho plánů. Nesmí se s bratrem hádat. On za nic nemůe."
Posadil se na rozvrzanou a prorezlou lavičku a vzhlédl k noční obloze. Měsíc se skrýval za mraky, ani jediná hvězda nezářila, vude se rozprostírala neútěná tma. Závoj bezmoci a beznaděje.
"Kdybych mu mohl říct ... varovat ho ohledně věcí, které na nás čekají v temných koutech naí minulosti i přítomnosti. Vdycky se najde něco, co mu musím tajit. Ale copak mu můu říct, co se skutečně stalo matce? ... Co jsem já udělal. Pochopil by to? ... Určitě ne. Ani táta mě nechápal."
Zničehonic ucítil nepříjemné bodnutí uvnitř hlavy. Zdálo se mu, jakoby z dálky slyel hlasy plné výsměchu a pohrdání. Představa stínových postav pronikla jeho vědomím. Rázně vykročil z lavičky a pospíchal zpátky k motelu. Démon se opět začal připravovat na mučící proceduru.
"Měl bych se omluvit, hádku jsem začal já. Dostaneme Ho jedině spolu. Peklo doopravdy začalo. Velkolepé finále na nás čeká a máme exkluzivní vstupenky do první řady."
* * * *
Sam vytáhl mapu Milionských lesů, na které si modře vyznačil místo, kde by se měla nacházet stará indiánská jeskyně. Vedle ní poloil nákres, který s Deanem udělali v Enidu, a červeně zvýraznil několik bodů nacházejících se kolem jeskyně. Podíval se na výsledek.
"To nechápu" pronesl na půl úst. "Jeden chybí. ... Ne, není moné, aby rituál provedl, pokud by nespnil vech sedm obětí. Kde je ...?"
Dveře se prudce rozlétly a do pokoje se vřítil zadýchaný Dean. Opatrně se rozhlédl po místnosti a očima rychle vyhledal svého sourozence. Kdy se jejich pohledy střetly, starí lovec se nepatrně začervenal, ihned nahodil co nejvíc nezúčastněný výraz a promluvil hlubokým hlasem: "Promiň. Ehm, vracel jsem se a zaslechl nějaký podezřelý ramot. Myslel jsem si, e bys mohl mít nějaký potíe."
Sam nakrčil obočí. Pomyslel si: "Neskutečné. On váně nedokáe přiznat slabost. Já mu dám ramot. Za tím bude něco víc."
Protoe nechtěl s bratrem znovu započít hádku, kývl nemotorně hlavou na znamení porozumění a pak mu sdělil, na co přiel.
"Dokončil jsem tvůj nákres, a kdy jsi byl v bezv... kdy jsi nebyl při sobě, prolítnul jsem nespočet internetových stránek o okultismu, magii a taky o historii spjaté s Milionskými lesy. Nejsem si úplně jistý, ale asi jsem nael místo, které si démon vybral k provedení Metus Tenebrae. Zatím vechno nasvědčuje mým domněnkám, ale ...."
Dean se zamračil. "Ale?"
"V lesích se kdysi nacházela vesnice indiánského kmene. Právoplatnými obyvateli se mohli stát pouze mui starí třiceti pěti let s válečnickou minulostí a s předpokladem k čistému provádění magie. Poslové z okolních i velmi vzdálených vesnic se denně přicházeli poklonit nejvyímu amanovi a pokoueli se vyprosit si mocná kouzla, nejrůznějího druhu, která jim mohla pomoci ochránit jejich domov před nepřáteli."
"Jestli hádám správně, tak jim kápo aman napovídal, e jediný způsob, jak dosáhnout spásy je uspořádat krvavé představení a cákat červenou po okolí a přihlíejících." Jetě víc zamračeně dodal: "Čisté panny, nevinná dítka nebo tak něco?"
Sam nesouhlasně zakroutil hlavou. "Samá voda. aman byl z těch chytřejích a chápal, e si nemůe dovolit prolévat krev svých druhů a proto určil jako předmět oběti zvíře."
"Medvěda." vyhrkl Dean vzápětí osvíceně.
"Bingo."
"jova, sleduje. Na medvěda jsem jako první přiel já a ne ty. Nebýt mě, tak bychom o MT doteď nevěděli zhola nic. Tomu se hold říká přirozená inteligence."
Sam zaroloval očima a pokračoval. "Protoe vak medvěda povaovali za posvátné zvíře, přikázal aman vyřezat sedm totoných soch v ivotní velikosti a nechal je umístit kolem jeskyně tak, aby při pohledu z nebe tvořili otevřený kruh. Podle legendy vyvolal s dalími čaroději duchy předků a ti seslali na sochy kouzlo, aby vypadaly jako ivé."
"Od místních obyvatel jsem se dozvěděl, e v lese lze skutečně najít čtyři dřevěné totemy, které připomínají tvarem medvěda."
"Čtyři?"
"Slyel´s dobře. Čtyři. Na mapě jsem červeně vyznačil místa, v kterých by se měli nacházet. V záznamech Herbert Hooverova národního parku jsem nael seznam monitorovaných medvědů zabitých pravděpodobně pytláky, mimochodem není jich vůbec málo. Letos byl zabit jen jediný. Zakreslil jsem místo, kde byla nalezena jeho mrtvola, do mapy ten černý kříek - a začal mi vycházet půlkruhový obrazec."
Dean nahlédl do mapy. Stočil pohled k bratrovi, opět zabořil nos do plánku a utrousil: "Tady má černě zakreslený body dva."
Sam se nuceně pousmál. "Proel jsem celou soupisku a zjistil, e ve stejné vzdálenosti od jeskyně, akorát na opačné straně od ní, byla v roce 1952 nalezena mrtvola medvěda stáhnutého z kůe a s chybějícími vnitřnostmi."
Dean se posadil vedle bratra, podrbal se na hlavě a ucedil: "No, situace se začíná pěkně zamotávat ... 1952, co to má sakra znamenat?"
"Upřímně." zamumlal Sam a zívl. "Nemám tuení. Určitě nic dobrého."
"Take jestli dobře počítám, máme čtyři dřevěný medvědy a dvě mrtvoly kdysi ivých medvědů. Kam se poděl sedmý?"
Tmavovlasý mu klesl zády na postel. "Na to právě nemůu přijít. Záznamy jsou vedeny od roku 1886 a ádného jiného medvěda, který by mohl být povaován za potenciální obě, z nich určit nemůu. Pokud bych se drel časového rozmezí, kdy byli medvědi zabiti, vyjde mi rok 1897. Ale ten rok je zrovna jeden z mála, ve kterém nebyl zabit ádný medvěd."
"Ptal jsem se majitele motelu na totemy a on se zeptal svého otce, který v padesátých letech pracoval jako správce parku. Potvrdil, e v lese je moné nalézt zbytky pouze ze čtyř dřevěných byst, ne z pěti."
"Třeba legenda le a náčelník Chytrá hlava nechal vyřezat totemů est. Nebo nám le ten bývalý správce. Jake si říkal, e se jmenuje?"
"Neříkal." zabručel Sam. "Jmenuje se Thomas Richardson."
"Tak to nám určitě lhal. Počkej, u si ho podle jména představuju podsaditý, edovlasý, vousatý, s plekou, mastným knírem a s tlustými dioptrickými brýlemi."
"Jo tak nějak skutečně vypadal." zasmál se Sam. "Jen si musí odmyslet ty brýle."
Dean se zasmál taky a neochotně se vrátil k hlavnímu tématu. " Take, a u jich nechal postavit est, sedm nebo třeba dvacet, pro nás je důleité číslo sedm, protoe Metus Tenebrae funguje pouze za dodrení této symboliky. Pokud budeme vycházet ze symetrie otevřeného kruhu, logicky nám vyjde jen jediné místo, kde musel svou obě zabít."
Bratr ho doplnil: "Jsem si jistý, e jsme na správné stopě. Zítra odpoledne to v lesích omrkneme a v noci provedeme zvratné zaříkání."
"Jak si přiel na zvratné zaříkání?"
"Dobře." opravil se Sam. "Provedeme předpokládané zvratné zaříkání. Kdy to půjde hladce, pozítří má po problémech."
Dean se místo pousmání zamračil a zeptal se zostra: "Co ale bude s démonem?"
Mladí sourozenec zahlédl zklamání vyzařující z bratrových očí a omluvně, ale bez tého přesvědčení, prohlásil: "Najdeme jiný způsob, jak ho zabít. Příleitostí se nám naskytne jetě spousty. Neříkám to rád, ale moností bude hromada. Na můj vkus a moc velká."
Dean pokývl hlavou a otočil se čelem ke stěně. "Nechápe. Těko můe. Kdybych ti mohl říct o jeho plánech se mnou. I kdy ... asi bych se stejně neodhodlal k tomu, abych přiznal pravdu."
"Zvlátní. Ty má vize budoucnosti a já ... já ani nevím, jestli dokáu něco zvlátního. Něco, co by mě dělalo doopravdy uitečným."
Sam nakrčil soustředěně obočí. "Říkal si něco?"
Starí lovec se opět otočil a zamumlal: "Ne, nic. Jen přemýlím o zítřku."
Váhání bylo zřetelné v kadém pohybu, který světlovlasý mu udělal. Aby ho povzbudil a naladil jeho mylenky trochu jiným směrem, a u se mu hlavou honilo cokoli, pokračoval Sam v plánování.
"U větiny podobných rituálů se musí postavit oltář."
Zprava se ozvalo překvapené zamumlání: "Proč mi to říká?"
"Protoe součástí oltáře pravděpodobně bude i nů, kterým tě bodli do ruky."
"No nekecej!" uniklo starímu bratrovi z úst a zajiskřilo mu v očích. "Páni."
Přemýlivě se podrbal na týlu hlavy a rázně zavelel: "Fajn. Jde se spát. Snime spánkový deficit, a jsme zítra plně ready."
Sam pohlédl na hodinky a rozhodl se, e pokračovat v plánování u nemá cenu. Ponocování bylo vzhledem k okolnostem víc ne dost. el si do koupelny opláchnout obličej, potom ze sebe shodil přebytečné oblečení a vyčerpaně padl na postel.
"Nastavil jsem budík na půl devátou. Dobrou."
"Mmmm, brouuu." zamumlal Dean v polospánku zpod deky.
Mladý Winchester si povzdechl a po krátké úvaze raději přeřídil zvonění na čtvrt na deset. Přetáhl si peřinu přes hlavu a okamitě usnul."
* * * *
Tichem se rozlehla ohluující rána. Ospalec reflexivně napjal svaly, hmátl po pistoli, leící v polootevřeném uplíku nočního stolku, a ostraitě vyskočil z postele.
Postava u dveří zvedla v obranném gestu ruce, ve kterých drela objemné papírové balíčky a uličnicky se zazubila. "Tobě taky dobré ráno, ípková Růenko."
"Vyděsil jsi mě." zabručel rozespalý mu.
"Promiň, mám plný ruce. Podařilo se mi skoro neslyně otevřít dveře, a kdy jsem se je pokouel jetě víc neslyně zaklapnout, zavadil jsem o tu zatracenou keramickou vázu, co leí rozbitá támhle na zemi." Pohledem ukázal na místo napravo ode dveří.
"A myslím, e ona za tvé nevrlé rozpoloení můe víc ne já, take kdyby si s tou nebezpečně vypadající pistolkou začal mířit na ní místo na mě, nezlobil bych se."
Sam zaraeně pohlédl na ruku, ve které drel odjitěného Remingtona.
"Omlouvám se, síla zvyku."
Chtěl pistoli schovat, ale ne stačil udělat jakýkoliv pohyb, vichr rozrazil okno a ostré úlomky skla se zavrtaly do koberce. Vechny věci poloené na stole s řachnutím padaly na zem.
"Co to dopr ...."zaklel Dean a instinktivně si zakryl obličej rukama.
Omítka na stěně začala praskat a svrchní vrstva se brzy sesula na zem. Nedýchatelný prach se rozvířil a následně klesl na podlahu.
Stříbrná silueta mue s dlouhými vlasy, oděného v medvědí kůi se mihla u okna, zmizela a v dalím okamiku stála vedle vysokého lovce. Natáhla silné průsvitné ruce a neviditelnou silou donutila muovu pravici namířit na druhou osobu stojící opodál. Ne měl Dean anci zareagovat, kovový zvuk výstřelu se rozlehl místností. Průhledná postava se s povzdechem podívala na talisman, který jí visel kolem krku, přiloila na něj dlaň a zamumlala několik nesrozumitelných slov. V tu chvíli přízrak zmizel a vítr se utiil.
Pistole zazvonila o koberec.
Sam s iroce rozevřenýma očima hleděl na Deana, jeho tělo se nekontrolovaně svezlo k zemi.
Povídku napsala: Samabel