ďťż
SLEDUJTE NÁŠ FACEBOOK
VysĂ­lĂĄnĂ­
Čtvrtek 20:00
N/A
Anketa

 

 

Metus Tenebrae

-tma s sebou přináší strach-

6.část

Motel, Ottumwa, Iowa
Asi 01:50h.

"Říkám ti, že mi nic není!" zahřměl Dean vztekle. "Kolikrát ti mám opakovat, že se na další výlet do bezvědomí momentálně nechystám. Jsem v pohodě."

"Nejsi." zaúpěl Sam zoufale nad bratrovou tvrdohlavostí.

"Vždycky když začneš vyvádět tímhle způsobem, něco je špatně. Poznám to, Deane. Neoklameš mě." trval na svém nekompromisně.

Starší Winchester se vzdorně otočil k bratrovi zády a opřel se o prádelník.

"Nic. Mi. Není." opakoval zatvrzele.

"A já říkám, že lžeš. A nenechám tě na pokoji do té doby, dokud nezačneš mluvit pravdu."

"Já nelžu."

"Deane, prosím ...."

"Krucinál. Vážně to nechápeš? Ty si myslíš, že lžu? Dobře ... jestli chceš vážně vědět pravdu, zní – Nikdy mi nebylo líp." Hezký muž se nečekaně zasmál.

"Co?"

"Nebo přesněji. Necítil jsem se tak dobře od doby, kdy na mě začalo působit prokletí rituálu."

"Jak by ...."

"Nech mě, sakra, domluvit!" rozkřičel se Dean na bratra a zprudka se k němu otočil zpět.

"Uznávám, že jsem před tebou tajil, jak moc mi v některých chvílích bylo mizerně." pokračoval tlumenějším hlasem. "Potřeboval jsem se s bolestí vypořádat sám. Musel jsem. Ale teď ... Cítím se jako předtím. Silný a připravený na lov, ne jako troska."

Sam seděl na posteli jako přibitý a hleděl na výstup, kterého byl svědky jako zhypnotizovaný.

"A ty mě začneš obviňovat, nazývat mě lhářem ... Jenže, můj malý inteligentní bráško, trochu ses přepočítal. Nejenom, že jsem ti nelhal, já ti můžu i dokázat pravost svých slov."

Mladší sourozenec přivřel oči a pak pohlédl na Deana v nepříjemném očekávání.

Stojící muž si neurvale roztrhl levý rukáv košile a strhl obvaz se zaschlou krví zakrývající dlouhou sečnou ránu.

"Radím ti, aby ses podíval pořádně, nerad bych, aby sis myslel, že se tě pokouším ... oklamat." Poslední slovo Dean zlomeně zachraptěl.

Sam se pokusil na bratra omluvně podívat, on mu však déle nevěnoval pozornost, raději se zaobíral knoflíky u košile. Tmavovlasý muž se váhavě dotkl kůže na Deanově dříve zraněné ruce. Povrch tkáně vypadal nepoškozený, po ošklivém říznutí nezůstalo ani stopy.

Rozrušeně se zeptal: "Myslíš, že tím všechno skončilo?"

Dean nadzvedl hlavu, ale než odpověděl, zabořil svůj pohled do koberce.

"Nevím."

Pak naštvaně vyškubl ruku, sehnul se pro kabát ležící na posteli a usouženě, jako raněné zvíře, odešel z pokoje.

Sam bolestivě nakrčil uši, když uslyšel hlasité prásknutí dveřmi. Unaveně si opřel hlavu o ruce. "Nic pro nás neskončilo. Můžeš se cítit líp, můžeš předstírat, že jsi v pořádku, ale já prostě poznám, že nejsi."

"Jsem pitomec. Teprve až teď jsem pochopil. ... Můžu se snažit, jak chci, ale nikdy v tobě nedokážu číst. Nemůžu se snažit řídit tvé jednání. Měl jsem si uvědomit, že jsem překročil hranici. Myslel jsem si, že nám oběma nejvíc pomůžu, když tě budu znát líp, než se znᚠty sám. ... Chyba. Nesmím ztratit tvoji důvěru. Ne teď...nikdy."

* * * *

Muž v kožené bundě vztekle nakopl betonový sloupek, třetí, možná čtvrtý, ale kdo by je počítal. Zaklel nad pomalu se zvyšující pulzující bolestí v palci na noze a pokračoval v bezcílné cestě zapadlým městečkem Ottumwa. Ulice byly, jak se dalo v půl třetí v noci předpokládat, liduprázdné.

"Podělals to." spílal si v duchu. "Jako vždycky."

"Nedokážeš se mu ani pořádně podívat do očí, když s ním mluvíš. Jak si pak nemá myslet, že mu lžeš. ... Jsi k ničemu. Vrak lodi na dně moře. A zase se nedozvěděl celou pravdu. Mluvil jsi se žlutoočkem, vyslechl sis část jeho plánů. Nesmíš se s bratrem hádat. On za nic nemůže."

Posadil se na rozvrzanou a prorezlou lavičku a vzhlédl k noční obloze. Měsíc se skrýval za mraky, ani jediná hvězda nezářila, všude se rozprostírala neútěšná tma. Závoj bezmoci a beznaděje.

"Kdybych mu mohl říct ... varovat ho ohledně věcí, které na nás čekají v temných koutech naší minulosti i přítomnosti. Vždycky se najde něco, co mu musím tajit. Ale copak mu můžu říct, co se skutečně stalo matce? ... Co jsem já udělal. Pochopil by to? ... Určitě ne. Ani táta mě nechápal."

Zničehonic ucítil nepříjemné bodnutí uvnitř hlavy. Zdálo se mu, jakoby z dálky slyšel hlasy plné výsměchu a pohrdání. Představa stínových postav pronikla jeho vědomím. Rázně vykročil z lavičky a pospíchal zpátky k motelu. Démon se opět začal připravovat na mučící proceduru.

"Měl bych se omluvit, hádku jsem začal já. Dostaneme Ho jedině spolu. Peklo doopravdy začalo. Velkolepé finále na nás čeká a máme exkluzivní vstupenky do první řady."

* * * *

Sam vytáhl mapu Milionských lesů, na které si modře vyznačil místo, kde by se měla nacházet stará indiánská jeskyně. Vedle ní položil nákres, který s Deanem udělali v Enidu, a červeně zvýraznil několik bodů nacházejících se kolem jeskyně. Podíval se na výsledek.

"To nechápu" pronesl na půl úst. "Jeden chybí. ... Ne, není možné, aby rituál provedl, pokud by nespnil všech sedm obětí. Kde je ...?"

Dveře se prudce rozlétly a do pokoje se vřítil zadýchaný Dean. Opatrně se rozhlédl po místnosti a očima rychle vyhledal svého sourozence. Když se jejich pohledy střetly, starší lovec se nepatrně začervenal, ihned nahodil co nejvíc nezúčastněný výraz a promluvil hlubokým hlasem: "Promiň. Ehm, vracel jsem se a zaslechl nějaký podezřelý šramot. Myslel jsem si, že bys mohl mít nějaký potíže."

Sam nakrčil obočí. Pomyslel si: "Neskutečné. On vážně nedokáže přiznat slabost. Já mu dám šramot. Za tím bude něco víc."

Protože nechtěl s bratrem znovu započít hádku, kývl nemotorně hlavou na znamení porozumění a pak mu sdělil, na co přišel.

"Dokončil jsem tvůj nákres, a když jsi byl v bezv... když jsi nebyl při sobě, prolítnul jsem nespočet internetových stránek o okultismu, magii a taky o historii spjaté s Milionskými lesy. Nejsem si úplně jistý, ale asi jsem našel místo, které si démon vybral k provedení Metus Tenebrae. Zatím všechno nasvědčuje mým domněnkám, ale ...."

Dean se zamračil. "Ale?"

"V lesích se kdysi nacházela vesnice indiánského kmene. Právoplatnými obyvateli se mohli stát pouze muži starší třiceti pěti let s válečnickou minulostí a s předpokladem k čistému provádění magie. Poslové z okolních i velmi vzdálených vesnic se denně přicházeli poklonit nejvyššímu šamanovi a pokoušeli se vyprosit si mocná kouzla, nejrůznějšího druhu, která jim mohla pomoci ochránit jejich domov před nepřáteli."

"Jestli hádám správně, tak jim kápo šaman napovídal, že jediný způsob, jak dosáhnout spásy je uspořádat krvavé představení a cákat červenou po okolí a přihlížejících." Ještě víc zamračeně dodal: "Čisté panny, nevinná dítka nebo tak něco?"

Sam nesouhlasně zakroutil hlavou. "Samá voda. Šaman byl z těch chytřejších a chápal, že si nemůže dovolit prolévat krev svých druhů a proto určil jako předmět oběti zvíře."

"Medvěda." vyhrkl Dean vzápětí osvíceně.

"Bingo."

"Žjova, sleduješ. Na medvěda jsem jako první přišel já a ne ty. Nebýt mě, tak bychom o MT doteď nevěděli zhola nic. Tomu se hold říká přirozená inteligence."

Sam zaroloval očima a pokračoval. "Protože však medvěda považovali za posvátné zvíře, přikázal šaman vyřezat sedm totožných soch v životní velikosti a nechal je umístit kolem jeskyně tak, aby při pohledu z nebe tvořili otevřený kruh. Podle legendy vyvolal s dalšími čaroději duchy předků a ti seslali na sochy kouzlo, aby vypadaly jako živé."

"Od místních obyvatel jsem se dozvěděl, že v lese lze skutečně najít čtyři dřevěné totemy, které připomínají tvarem medvěda."

"Čtyři?"

"Slyšel´s dobře. Čtyři. Na mapě jsem červeně vyznačil místa, v kterých by se měli nacházet. V záznamech Herbert Hooverova národního parku jsem našel seznam monitorovaných medvědů zabitých pravděpodobně pytláky, mimochodem není jich vůbec málo. Letos byl zabit jen jediný. Zakreslil jsem místo, kde byla nalezena jeho mrtvola, do mapy – ten černý křížek - a začal mi vycházet půlkruhový obrazec."

Dean nahlédl do mapy. Stočil pohled k bratrovi, opět zabořil nos do plánku a utrousil: "Tady mᚠčerně zakreslený body dva."

Sam se nuceně pousmál. "Prošel jsem celou soupisku a zjistil, že ve stejné vzdálenosti od jeskyně, akorát na opačné straně od ní, byla v roce 1952 nalezena mrtvola medvěda stáhnutého z kůže a s chybějícími vnitřnostmi."

Dean se posadil vedle bratra, podrbal se na hlavě a ucedil: "No, situace se začíná pěkně zamotávat ... 1952, co to má sakra znamenat?"

"Upřímně." zamumlal Sam a zívl. "Nemám tušení. Určitě nic dobrého."

"Takže jestli dobře počítám, máme čtyři dřevěný medvědy a dvě mrtvoly kdysi živých medvědů. Kam se poděl sedmý?"

Tmavovlasý muž klesl zády na postel. "Na to právě nemůžu přijít. Záznamy jsou vedeny od roku 1886 a žádného jiného medvěda, který by mohl být považován za potenciální obě, z nich určit nemůžu. Pokud bych se držel časového rozmezí, kdy byli medvědi zabiti, vyjde mi rok 1897. Ale ten rok je zrovna jeden z mála, ve kterém nebyl zabit žádný medvěd."

"Ptal jsem se majitele motelu na totemy a on se zeptal svého otce, který v padesátých letech pracoval jako správce parku. Potvrdil, že v lese je možné nalézt zbytky pouze ze čtyř dřevěných byst, ne z pěti."

"Třeba legenda lže a náčelník Chytrá hlava nechal vyřezat totemů šest. Nebo nám lže ten bývalý správce. Jakže si říkal, že se jmenuje?"

"Neříkal." zabručel Sam. "Jmenuje se Thomas Richardson."

"Tak to nám určitě lhal. Počkej, už si ho podle jména představuju – podsaditý, šedovlasý, vousatý, s pleškou, mastným knírem a s tlustými dioptrickými brýlemi."

"Jo tak nějak skutečně vypadal." zasmál se Sam. "Jen si musíš odmyslet ty brýle."

Dean se zasmál taky a neochotně se vrátil k hlavnímu tématu. " Takže, a už jich nechal postavit šest, sedm nebo třeba dvacet, pro nás je důležité číslo sedm, protože Metus Tenebrae funguje pouze za dodržení této symboliky. Pokud budeme vycházet ze symetrie otevřeného kruhu, logicky nám vyjde jen jediné místo, kde musel svou obě zabít."

Bratr ho doplnil: "Jsem si jistý, že jsme na správné stopě. Zítra odpoledne to v lesích omrkneme a v noci provedeme zvratné zaříkání."

"Jak si přišel na zvratné zaříkání?"

"Dobře." opravil se Sam. "Provedeme předpokládané zvratné zaříkání. Když to půjde hladce, pozítří mᚠpo problémech."

Dean se místo pousmání zamračil a zeptal se zostra: "Co ale bude s démonem?"

Mladší sourozenec zahlédl zklamání vyzařující z bratrových očí a omluvně, ale bez téhož přesvědčení, prohlásil: "Najdeme jiný způsob, jak ho zabít. Příležitostí se nám naskytne ještě spousty. Neříkám to rád, ale možností bude hromada. Na můj vkus až moc velká."

Dean pokývl hlavou a otočil se čelem ke stěně. "Nechápeš. Těžko můžeš. Kdybych ti mohl říct o jeho plánech se mnou. I když ... asi bych se stejně neodhodlal k tomu, abych přiznal pravdu."

"Zvláštní. Ty mᚠvize budoucnosti a já ... já ani nevím, jestli dokážu něco zvláštního. Něco, co by mě dělalo doopravdy užitečným."

Sam nakrčil soustředěně obočí. "Říkal si něco?"

Starší lovec se opět otočil a zamumlal: "Ne, nic. Jen přemýšlím o zítřku."

Váhání bylo zřetelné v každém pohybu, který světlovlasý muž udělal. Aby ho povzbudil a naladil jeho myšlenky trochu jiným směrem, a už se mu hlavou honilo cokoli, pokračoval Sam v plánování.

"U většiny podobných rituálů se musí postavit oltář."

Zprava se ozvalo překvapené zamumlání: "Proč mi to říkáš?"

"Protože součástí oltáře pravděpodobně bude i nůž, kterým tě bodli do ruky."

"No nekecej!" uniklo staršímu bratrovi z úst a zajiskřilo mu v očích. "Páni."

Přemýšlivě se podrbal na týlu hlavy a rázně zavelel: "Fajn. Jde se spát. Snižme spánkový deficit, a jsme zítra plně ready."

Sam pohlédl na hodinky a rozhodl se, že pokračovat v plánování už nemá cenu. Ponocování bylo vzhledem k okolnostem víc než dost. Šel si do koupelny opláchnout obličej, potom ze sebe shodil přebytečné oblečení a vyčerpaně padl na postel.

"Nastavil jsem budík na půl devátou. Dobrou."

"Mmmm, brouuu." zamumlal Dean v polospánku zpod deky.

Mladý Winchester si povzdechl a po krátké úvaze raději přeřídil zvonění na čtvrt na deset. Přetáhl si peřinu přes hlavu a okamžitě usnul."

* * * *

Tichem se rozlehla ohlušující rána. Ospalec reflexivně napjal svaly, hmátl po pistoli, ležící v polootevřeném šuplíku nočního stolku, a ostražitě vyskočil z postele.

Postava u dveří zvedla v obranném gestu ruce, ve kterých držela objemné papírové balíčky a uličnicky se zazubila. "Tobě taky dobré ráno, Šípková Růženko."

"Vyděsil jsi mě." zabručel rozespalý muž.

"Promiň, mám plný ruce. Podařilo se mi skoro neslyšně otevřít dveře, a když jsem se je pokoušel ještě víc neslyšně zaklapnout, zavadil jsem o tu zatracenou keramickou vázu, co leží rozbitá támhle na zemi." Pohledem ukázal na místo napravo ode dveří.

"A myslím, že ona za tvé nevrlé rozpoložení může víc než já, takže kdyby si s tou nebezpečně vypadající pistolkou začal mířit na ní místo na mě, nezlobil bych se."

Sam zaraženě pohlédl na ruku, ve které držel odjištěného Remingtona.

"Omlouvám se, síla zvyku."

Chtěl pistoli schovat, ale než stačil udělat jakýkoliv pohyb, vichr rozrazil okno a ostré úlomky skla se zavrtaly do koberce. Všechny věci položené na stole s řachnutím padaly na zem.

"Co to dopr ...."zaklel Dean a instinktivně si zakryl obličej rukama.

Omítka na stěně začala praskat a svrchní vrstva se brzy sesula na zem. Nedýchatelný prach se rozvířil a následně klesl na podlahu.

Stříbrná silueta muže s dlouhými vlasy, oděného v medvědí kůži se mihla u okna, zmizela a v dalším okamžiku stála vedle vysokého lovce. Natáhla silné průsvitné ruce a neviditelnou silou donutila mužovu pravici namířit na druhou osobu stojící opodál. Než měl Dean šanci zareagovat, kovový zvuk výstřelu se rozlehl místností. Průhledná postava se s povzdechem podívala na talisman, který jí visel kolem krku, přiložila na něj dlaň a zamumlala několik nesrozumitelných slov. V tu chvíli přízrak zmizel a vítr se utišil.

Pistole zazvonila o koberec.

Sam s široce rozevřenýma očima hleděl na Deana, jehož tělo se nekontrolovaně svezlo k zemi.

Povídku napsala: Samabel

 
 
ďťż
Stav překladu AMW.cz
(Supernatural S15E00):
Příští epizoda SERIÁL SKONČIL
Partneři 4news.cz