ďťż
SLEDUJTE NÁŠ FACEBOOK
VysĂ­lĂĄnĂ­
Čtvrtek 20:00
N/A
Anketa

 

 

Metus Tenebrae

-tma s sebou přináší strach-

7.část

V omámení přivřel oči. Snažil se zachytit přítomnost zvuku. Ticho. Necítil bolest, nebyl si vědom okamžiku, kdy zvítězila slabost a jeho nohy ho nebyly schopny déle unést. Těžkopádně se svalil na podlahu. Neslyšel bratrův výkřik, ani dusot vratkých kroků blížících se k němu. Pohlédl na strop. Přejížděl pohledem po puklinách v omítce. Hypnotizovaly ho. Drobné praskliny se divoce proplétaly s velkými. Ukazovaly mu celý jeho dosavadní život. Umučeně odvrátil tvář.

Spatřil obličej známého muže. V koutku cizích očí zahlédl třpytící se slzy vytvořené zoufalstvím. Drobné kapky vody se uvolnily a líně stékaly až k bradě.

Celá místnost vybuchla v Deanově hlavě ohromujícím třeskotem. Hltavě se nadechl a stiskl si reflexivně rukama pravou nohu, v níž cítil bodavou, pulzující bolest. Znovu dávivě zalapal po vzduchu a pokusil se vstát.

"Zatraceně." vylétlo mu z úst chraplavě.

"Ne, Deane, zůstaň v klidu." vyhrkl Sam. "Nehýbej se."

Starší Winchester se na bratra podíval dlouhým přemýšlivým pohledem. "Nechceš mě znovu střelit nebo tak něco?" zeptal se podezřívavě a zakašlal.

"Já ...." polkl Sam nervózně.

Dean zaskučel bolestí a řekl: "Ale jdi, Sammy, vím, že to nebyla tvoje vina. Může za to ten poloprůhlednej, vrásčitej Vinetou. Kam vůbec zmizel?"

"Nevím. Nech ho teď být."

Dean se divoce rozkašlal. Připadalo mu, jako by měl celou nohu v ohni. "Si piš, že ho být nenechám. Ten zkurvysyn neměl nic lepšího na práci, než se před náma zčistajasna objevit a donutit tě vystřelit na vlastního bratra a já ho mám nechat být?! Jen co se postavím na nohy, tak ho začnu nahánět po lese a až ho najdu, našiju do něj dva celý zásobníky pětačtyřicítky a pár ran z brokovnice. Mělo by stačit sice jen jedno vystřelení broků, ale z principu jich bude nejmíň pět."

"Jak ti je?" pokusil se Sam změnit téma a donutit tak bratra, aby se uklidnil. Nahodil nejvíce účastný tón a výraz tváře, jakého byl v dané chvíli schopen.

"Asi jako postřelenýmu." zabručel Dean a nehezky se ušklíbl.

"Brácho, já mluvím vážně. Mohl jsem tě zabít."

"Takže bych ti měl asi ve finále poděkovat, že jsi mě jenom postřelil."

"Nechtěl jsem." vykřikl Sam zoufale a zalomil rukama. Bouchl pěstí o podlahu a následně přikázal: "Dej ruce na stranu, a tě můžu prohlédnout."

"Nic to není." bránil se Dean a znovu se nekontrolovatelně rozkašlal. Měl pocit, že mu hlava skáče jako na pružině.

"Neberu. Pazoury pryč. Hned." trval na svém mladý lovec.

Zraněný tiše zaúpěl, v nepříjemném očekávání uvolnil prsty a vztáhl obě ruce směrem k obličeji. Pohlédl na dlaně pokryté karmínově rudou tekutinou.

"Do háje." vydechl zničeně.

Samovi se stáhl obličej, když uviděl látku těžce nasáklou krví. V oblasti stehna, asi pět centimetrů od vnějšího kraje, se na něj šklebila nehezká díra po kulce. Opatrně nohu prohmatal.

"Au, opatrně." zaklel Dean.

"Nebuď jak mimino. Ještě jsem se ničeho citlivého ani nedotkl."

Sam si nepřítomně prohrábl volnou rukou vlasy. "Hmm, dobrá zpráva je, že střela prošla skrz." zamumlal. "Aspoň, že tak, i když krvácení je kvůli tomu větší, než kdyby kulka zůstala v ráně."

Zvedl se a došel pro batoh, z kterého následně vytáhl několik čistých košil a roztrhal tak, že vytvořil široké pruhy.

"Až se dostaneme na nějaké příhodnější místo, kde budeme dostatečně chráněni, ránu ti vyčistím a vydezinfikuji, ale prozatím se budeš muset spokojit s tímhle."

"Myslím, že do té doby přižiju." zatrylkoval Dean.

"Fajn. Natoč nohu víc ke straně, a ti jí můžu ovázat."

Dean zatnul zuby a vyhověl bratrovi.

Mladý lovec nejdřív přiložil k poškozené tkáni několik poskládaných pruhů látky a vyzval sourozence, aby si je přidržel, potom vzal jeden dlouhý cár, podvlíkl ho pod nohou a udělal smyčku. Pomalu začal obvaz utahovat.

"Bude to bolet." upozornil.

"Hmmpph." zaúpěl Dean a přivřel víčka k sobě.

Sam přitlačil látku k ráně a tělo světlovlasého Winchestera se napjalo. Po několika vteřinách uvolnil mladík sevření. "V pořádku? Musím to ještě trochu utáhnout."

Dean jen polkl a opět nesrozumitelně zaskučel.

Když si byl Sam jistý, že obvaz drží dostatečně pevně, zvedl se ze země a přemýšlel, jak postupovat dál.

Dean si třesoucí se rukou setřel kapičky potu z čela a zadýchaně utrousil: "Nic ve zlým Sammy, ale sestřička jseš mizerná."

"Nemᚠzač." usmál se Sam.

Dean pokračoval s výhružkami: "Vinetou ještě pozná, co znamená zahrávat si s bledou tváří."

Napjal svaly a pokusil se postavit. Nemohl, nohy ho odmítly poslouchat. Zkusil to ještě jednou, ale výsledek byl stejný.

Povzdech si a zavolal: "Same, myslím, že potřebuju tvojí pomoc."

Rozhlédl se po pokoji a zjistil, že je prázdný. Jeho bratr zmizel.

* * * *

Ani po dalších dvaceti minutách úporného snažení nebyl Dean schopný postavit se na nohy, což vylučovalo možnost odejít z místnosti a jít hledat mladšího bratra. Uslyšel zavrzání pantů u dveří, zamrazilo ho. Rozhlédl se a hledal jakoukoliv použitelnou zbraň. Zahlédl pistoli, ale ležela od něj moc daleko.

Do místnosti vešel cizí muž. Byl malý, postarší, s ulízanými řídkými šedými vlasy a nevýraznou kulatou tváří. Udiveně se rozhlédl po zdemolovaném pokoji, převráceném nábytku a zničeném vybavení, pak jeho pohled padl na Deana.

"Co se tu sakra stalo?" dožadoval se odpovědi. "Slyšel jsem nějaký randál, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že nějací holobrádci můžou zdevastovat můj majetek takovým způsobem. Škodu mi zaplatíte."

"My jsme nic nezničili." řekl Dean naprázdno. Vůbec ho nenapadala nějaká použitelná výmluva, v hlavě měl prázdno.

"Ha, kdo tedy?" zajímal se majitel.

"Ono ... je těžké to vysvětlit. Když jsme se vrátili z města, místnost už byla poničená."

"To tak. Kdo v tomhle zapadákově by byl schopen něčeho takového? Nevím, odkud jsi, ale u nás žádné rabující gangy nemáme. Půjdeš se mnou na policii, pak se uvidí, jestli lžeš. V žádném případě ti nedám příležitost zmizet."

"Kde mᚠparáka?" zeptal se zostra.

"Nevím." Odpověděl Dean popravdě a hledal únikovou cestu ze šlamastyky, ve které se ocitnul.

"Nevadí, dříve či později ho stejně chytnou. Ty se zvedni a pojď se mnou."

"Nemůžu." přiznal lovec neochotně.

"Proč bys nemohl?" nechápal majitel.

"Jsem zraněný."

"Opravdu?" zašeptal stařík a sklonil hlavu ke straně. Když vzhlédl, jeho oči byly žluté jako oči dravce. "Já myslím, že přesto půjdeš."

Deanovi přejel po zádech mráz.

"Ne!" vykřikl zděšeně a se zvýšeným úsilím se rozhlížel po zbrani "S tebou nikam nejdu."

"Neboj. Nemusíš chodit po svých. Chápu, že se střelným zraněním bys asi moc daleko neušel."

Lovci podezřívavě zacukalo v koutcích očí. "Ten přízrak ... tvoje práce."

"Ano, bravo, uhodls, ale jsem trochu zklamán, že vypadᚠpřekvapeně. Já přeci jen dodržuji naši dohodu."

"Dohodu?"

"Kterou jsem uzavřel s tvojí duší. Nechám tě na pokoji do doby, než se malý Sammy dostane do Iowy. Snad jsi nezapomněl?" dotázal se démon jízlivě.

"Aha." odpověděl Dean táhle. "Tuhle dohodu."

"Ano, ano."

"A co udělat jinou dohodu? Nechᚠnás být, já tě na oplátku pošlu ohřát se do peklíčka a všichni budeme spokojeni." vyštěkl Dean.

"Už zase." povzdechl si démon a přistoupil ke světlovlasému lovci, kterému se divoce zatřepotala víčka. Chtěl utéct, ale celé jeho tělo bylo paralyzováno. "Nᚠodvážný hrdina. Dobrá, když mᚠtak rád nemístné poznámky, trochu si zažertujeme a dopřejeme si pořádnou porci zábavy."

Démon vztáhl ruku a položil jí Deanovi na čelo. Lovcovo vidění se okamžitě začalo rozplývat a on upadl do neklidného spánku.

"Já se určitě budu bavit královsky." zasmála se žlutooká postava.

* * * *

Sam za sebou tiše zavřel dveře a vyšel z pokoje číslo 48. Nacházel se sice skoro až na úplném konci budovy, ve které byli ubytováni, ale jiný vyhovující volný pokoj, kam by mohl Deana přemístit, nenašel. Došel do auta pro lékárničku a čistou sadu obvazů, a postupně rozložil vše potřebné na stolu vedle čisté postele, aby mohl bratra bez větších potíží ošetřit.

"Problémy budou stejně." odfrkl si v duchu. "Zase sebou bude šít, jak čert, než se podvolí. Ještě, že střela nezasáhla stehenní tepnu. Ach bože, já už dál nemůžu, co jsem to udělal?"

Ve chvíli, kdy si byl jistý, že má zdravotnickou munici připravenou, rozhodl se vrátit pro bratra.

"Doufám, že nezpanikařil, když jsem se vytratil z pokoje." modlil se Sam. "Asi jsem převcijen měl něco říct, než jsem odešel, ale najít místo, kde se můžeme zatím zašít, a kde mu můžu pomoct, mi připadalo důležitější. Navíc jsem netušil, že ho nechám samotného tak dlouho. Doufám, že je v pořádku, vzhledem k okolnostem."

Došel až ke zničenému pokoji a uviděl dveře otevřené dokořán.

"Deane?" zvolal hlasitě.

Nakoukl do místnosti, ale nikoho v ní nenašel. Na místě, kde zanechal svého bratra, zůstala jen krvavá skvrna. Tryskem se vřítil do pokoje a rozhlížel se divoce na všechny strany.

"Snad neodešel? ... Ale kam by šel? ... K autu? Blbost, vždy ani nedokázal vstát. Navíc bych ho u Impaly viděl."

"Deane!" zařval o poznání hlasitěji. Vyhlédl z okna. Chystal se odejít z pokoje, ale něco na popraskaném okenním rámu upoutalo jeho pozornost. Přistoupil blíž a předklonil se, aby pořádně viděl.

"Ne!" vyděsil se a chytil se rukama za hlavu. Po celém parapetu byly rozesety šupinky síry.

Mimoděk ustoupil o krok zpět, zakopl o převrácenou židli, svalil se po zádech na podlahu a vyrazil si dech. Zajíkl se: "To nemůže být pravda."

* * * *

"Fajn. Doufám, že nic jiného nepotřebuju." Sam vyndal z Impaly většinu munice a vybral několik nebezpečně vypadajících kousků zbraní, které by se mu mohli hodit. Napěchoval batoh bylinkami a magickými předměty používanými ve voodoo, pohanské a čarodějnické magii – prostě cokoliv, co by mu mohlo přijít vhod.

Třesoucí se rukou si promnul bolavá záda. Stále měl potíže s dýcháním, které mu způsobil pád na zem pokrytou sutinami a rozbitým nábytkem.

Jeho první myšlenky směřovaly k rezolutní a absolutní stagnaci ohledně všeho. Nevěděl, kde Dean je, zdali je naživu, jestli má cenu ho hledat. Neměl ponětí, co by měl udělat nejdřív. Chtěl zmizet a ocitnout se v nějaké vysněné realitě, kde by rodina, kterou miloval, byla šastná a v bezpečí. Svět, ve kterém by žádná monstra neexistovala. Avšak s každou další minutou, kdy ležel na špinavém koberci, mu tělem probíhala nová vlna energie a odhodlání, která hloupé a dětinsky naivní myšlenky přehlušila a popohnala ho k odvážnému rozhodnutí.

Prudce zaklapl kufr Chevroletu a vydal se pěšky do lesa.

"Doufám, že se držíš, Deane. A jsi, kde jsi. Jen co vyřeším medvědí záhadu, najdu si tě. Nerad bych strávil zbytek života bez tvých sarkastických poznámek, unudil bych se k smrti."

* * * *

"Neříkal jsi, že si dopřejeme trochu zábavy? Já jen, že si připadám jako na nejnudnější párty svého života." ucedil Dean a přehnaně zazíval.

"Jistě, jistě." Přitakal démon. "Dočkej času, zábava co nevidět začne."

Lovec se pokusil uvolnit ruce, které měl zkroucené za zády a držené neviditelnými provazy. I přes obrovské úsilí dosáhl jen zvyšující se pulzující bolesti u obou zápěstí, bolavé nohy a orosení čela potem. Nemohl se pohnout ani o píď.

"Kde jsme?" zeptal se věznitele "Nevidím ani na krok."

"Už potřetí ti říkám, že nepotřebuješ znát odpověď. Je to jen menší mezizastávka a navíc, myslím, že po pravdě stejně netoužíš, ne doopravdy."

"Cos udělal se Samem?" vyhrkl Dean a potlačil známky strachu ve hlase.

"Zatím nic." řekl démon prostě. "Ale asi brzy budu muset. Je skoro stejně tvrdohlavý jako ty."

"Jestli na něj něco zkusíš, tak přísahám, že ..."

"Přestaň." zahřměla žlutooká postava vztekle, přešla k lovci a položila mu výhružně ruku na obvázanou nohu. "Něco si ujasníme, chlapče, momentálně držím v rukou všechny vítězné karty. Zatím nemám úmysl tvému bratrovi ublížit. Ovšem, aby sis byl bezpodmínečně jistý, že mu nezkřivím vlásek, musíš se trochu snažit."

Silným stiskem sevřel Deanovu ránu a on bezmocně zavřeštěl v nečekané agónii. Démon se požitkářsky usmál.

"Co po mně chceš?" pronesl Winchester skrze zuby zaaté bolestí.

"Než ti dám svolení a osobně tě požádám o otevření tvých nevymáchaných úst, ani nepípneš. Jasné!"

"A Sam?"

"Jasné!" rozkřikl se démon a tentokrát uštědřil nehybnému lovci políček, až mu roztrhl dolní ret.

Dean vzdorně pohlédl do zvrácených očí, ale protože strach o bratra zvítězil, raději mlčel.

"Snad se Sam bude od všeho držet dál. Nesnesl bych být příčinou dalšího jeho neštěstí."

Démon zatleskal a poodešel stranou. "To je můj chlapec. Neboj, ještě si budeme povídat a zábava začne co nevidět.

* * * *

Po hodinách vyčerpávající cesty nepřehledným terénem dorazil Sam na rozlehlou mýtinu. Opřel se o kmeni zlomeného stromu, aby si odpočinul. Nahlédl do mapy a zkontroloval směr, někde blízko něj se mělo nacházet rozcestí. Rozhlédl se kolem sebe, až spatřil dvě zarostlé vzájemně se křížící cesty. Zabalil mapu, napil se, a jelikož obě cesty vedly ke stejnému místu, vydal se po té, která byla sice delší, ale dopadalo na ní více světla, lovecké instinkty mu radily více než jasně, jaká z cest je bezpečnější.

* * * *

Démon se spokojeně usmál a tiše přistoupil ke své oběti. S otcovským pohledem ji něžně pohladil po tváři a oznámil: "Myslím, že je čas. Jak jsem předpokládal, tvůj bratr je nezastavitelný, pravý Winchester. Škoda, že netuší, že ten, kdo přibíjí poslední hřebíčky do tvé rakve, je on sám."

Dean zvedl hlavu a zíral na postavu před sebou s očima naplněnýma zoufalstvím a čirou nenávistí. Neudržel se a vykřikl: "Nech ho, sakra, být."

"Ale já mu nic neudělám." zašeptal démon měkce. "Teď, když mi pomáhá s uskutečněním mého plánu, nemám důvod k jeho zabití. Aspoň po nějakou dobu."

"Sam by ti nikdy dobrovolně nepomáhal." vyštěkl Dean zničeně.

"Asi ne, ovšem nejdřív by musel vědět, že mi pomáhá, nemyslíš?" řekl zloduch a pobaveně na Deana mrkl. "Náhoda dokáže být někdy opravdu nevyzpytatelná a dnes mi pomůže konečně získat věc, po které prahnu už nepředstavitelně dlouho. Kdybych měl před lety takové informace jako nyní, nikdy bych se nezatěžoval návštěvou Sammyho, když byl batole."

Dean nic nechápal. Připadal si ztracený. Před ním stálo ztělesnění největšího šílenství a zla, jaké jen může existovat. Nic nedávalo smysl.

"A co to je?" zajímal se. "Počkej, ty myslíš mě? To co vlastním?"

"Ano."

"Bože, už jsem ti říkal, že nemám tušení, o čem mluvíš. Nic, co bys jen vzdáleně mohl potřebovat, nemám."

"O to více mě bude těšit, až tě tvého neviditelného břemene zbavím a se vší parádou si ho vystavím na svých bedrech."

"Jediné mé břímě je trápení." zamumlal si Dean pro sebe. "Trápení, bolest a strach, které ze mě nikdo nesejme. Spravedlivý trest za moje selhání."

Zahnal nepříjemné myšlenky a pokračoval v rozhovoru: "A už ti tvoje poškozená mozkovna našeptala cokoliv, jestli vůbec nějakou máš, ode mě nikdy nic nedostaneš. Všechno, co je mojí součástí, jí taky zůstane, i kdybych si to měl odnést s sebou do hrobu."

"Taky možnost." Pokýval démon souhlasně hlavou. "Ale nejméně potěšující."

Znovu se hřbetem ruky dotkl lovcova čela a poslal ho snít do světa nočních můr. Zamračeně se zadíval na zhroucenou postavu. "Nemysli si, že tě zachrání, když umřeš dřív, než bude po mém. Předᚠmi tu zatracenou moc, i kdybych tě musel zabít a nechat oživit."

* * * *

Odpoledne se chýlilo ke konci a na dřevěné soše se začaly rozšiřovat stínové rýhy, což jí dodávalo majestátní a zachmuřený výraz, značící poslední varování před nebezpečím číhajícím za jejími zády.

Sam si takového upozornění nevšímal, totem obešel, vyčistil okolí od velkých napadaných větví a jedním z klacků vyryl do země kolem sochy tenký žlábek, který pečlivě vysypal solí. Vytáhl malou ohmatanou knížku v kožených deskách, nalistoval potřebnou stránku s pohanským starověkým rituálem, vzal do ruky bílou křídu, přikročil k soše a začal číst. Po každé přečtené větě vyznačil na dřevěném povrchu jedno místo, přičemž postupoval systematicky od medvědí hlavy dolů.

* * * *

Dean se probudil do téměř absolutní tmy. Jen pár slunečních paprsků osvětlovalo jeho tělo. Chlad otupoval jeho smysly. Hladký, studený kámen přiléhal těsně k jeho zádům a tenká košile nemohla průniku ledových dýk k holé kůži zabránit. Napnul svaly a pokusil se zvednout. Řetězy zlověstně zacinkaly.

"Ani náhodou!" zaklel nevěřícně.

Pokusil se pohnout nohama, ale okamžitě ucítil nesnesitelně pálivou a horoucí bolest v pravé končetině. Prsty na rukou se mu třásly zimou, ale nohu mu spaloval žár. Zasípal bolestí. Nadzvedl opatrně hlavu a pokusil se odhadnout, jak vážně jeho zranění vypadá.

Za normálních okolností by ze sebe Sam už dávno udělal ošetřovatelku a doprošoval se Deanova svolení k ošetření, čehož by samozřejmě po několika nevrlých chlapských poznámkách dosáhl, ale protože okolnosti takovému řešení nepřály, musel se Dean spokojit se špinavějším řešením.

Noha nevypadala dobře. Pruh látky už nedržel dost pevně a mnoho nezkrvavených míst na něm nezbývalo.

"Do háje." zaklel a znovu s sebou vzteky trhnul. Bolest v noze se opět o něco zvětšila.

Zatnul zuby a zaměřil se na osvobození rukou. Vší silou zatahal za řetězy, avšak docílil je toho, že se na vlastní oči přesvědčil, že se kovových kleští obepínajících mu zápěstí nezbaví.

"Už začínám být opravdu nasraný."

Rozhlédl se po okolí, ale kvůli nedostatku světla nemohl nic rozeznat.

Zbůhdarma vykřikl: "Tak se ukaž, ty žlutooký parchante. Kde se schováváš?"

Očekával dusot cizích kroků, cupitání myšek, ozvěnu kapek dopadajících na zem, Sama s brokovnicí, který ho přišel zachránit, odměnou mu bylo nepřirozené ticho. Jen řetězy chrčivě zachrastily pokaždé, když pohnul třesoucíma se rukama.

* * * *

Sam dokončil předčítání a v místech označených křídou udělal nožem křížové zářezy. Vzal myrtu a její lístečky vložil do vytvořených štěrbin. Pak polil vršek sochy páchnoucí tekutinou. Když byl hotov, otřel si ruce do kalhot a pousmál se: "Jeden téměř hotov." S těmito slovy vzal zapalovač a dřevo podpálil.

"Zruším rituál a pojedu tě hledat, Deane. Nenech tu stvůru vyhrát."

S uspokojením sledoval, jak se dřevo rozpadá v popel. Posbíral si věci a pokračoval k další dřevěné bystě.

* * * *

Unuděně zíral před sebe. Kapičky potu brázdily jeho skráně. Ztěžka vydechoval námahou vykonanou při pokusech dostat se z pout. Na jeho vědomí začaly útočit bezútěšné myšlenky. Takové stavy nesnášel, protože bojovat s nimi ho stálo čím dál větší úsilí. S každou další minutou, vteřinou, s každým dalším okamžikem se poddával hučení v hlavě víc a víc.

Vpravo od něj jako by najednou udeřil blesk. Zablýskalo se a obrovská svíčka, dosud skrytá závojem tmy, stojící na nízkém kamenném podstavci se rozhořela.

Dean omráčeně civěl na svíčku a prohlédl si prostor, který ozařovala. Okolní stěny byly nahrubo otesané a nasáklé vlhkostí. Přimhouřil oči a snažil se rozeznat nějaké podněty na druhé straně místnosti. Se zapálenou svící napočítal sedm svícnů rozestavěných v neuzavřeném kruhu kolem hladkého kamene, ke kterému byl připoutaný. Hrůza zaplavila celé jeho tělo.

"Ani náhodou." vyjekl v mrákotách a znovu za řetězy zatahal.

Několik dlouhých minut je napínal, až mu nakonec bolest v noze poručila přestat. Zaslechl kroky.

Démon vystoupil se stínu a prohlásil: "Poděkuj bráškovi, díky němu teď konečně začala ta pravá zábava."

V místnosti se znovu zablýsklo a další svíčka se rozhořela jasným uhrančivým plamenem.

Povídku napsala: Samabel

 
 
ďťż
Stav překladu AMW.cz
(Supernatural S15E06):
Příští epizoda
Partneři 4news.cz