Čtyři svíce obdařeny ivotem ozařovaly temnotu jasným oranovým plamenem. Čtyři svíce byly předzvěstí zániku, netěstí a utrpení. Odrazy plamenů tančily ďábelský tanec na stěnách a vykreslovaly obraz děsivé budoucnosti. Čtyři svíce shlíely na postavu uvězněnou mezi nimi. Čtyři svíce, které vyčkávaly, a se k nim bude moci připojit pátá ... .
* * * *
Sam ze zad shodil těký batoh a obezřetně si prohlédl výjev před sebou. Kolem místa, které označoval nenápadný suchý pařez, byla půda zčernalá, jakoby spálená. Nerostly na ní ádné stromy, vechny se prokleté zemi vyhýbaly a pouze několik seschlých platanů, které nedokázaly ukrýt své kořeny před jedovatou zeminou, zuboeně sklánělo své větve k pahýlu mezi nimi a vytvářely majestátní ponurý náhrobek.
Mladý lovec v zamylení přivřel oči a potom se začal věnovat obřadu. Musel přečíst jinou část rituálu, protoe nyní neměl ádný totem, ádné vyobrazení pokoření se bohům, které by mohl spálit. Potřeboval účinnějí magická slova, aby vyrovnala nedostačující fyzickou obě. Kolem černého kruhu vyryl lábek a vysypal ho solí. Sebral sedm tlustých klacků a na kadý z nich nakreslil křídou tři zářezy. Vyndal z batohu knihu a otevřel ji. Sebral ze země první označený klacek a dal se do čtení. Po dokončení věty hodil kus dřeva do kruhu tak, aby se dotýkal pařezu stojícího v jeho středu. Stejně postupoval i s ostatními. Nakonec vstoupil na černou zem, polil pařez s klacky benzínem, posypal je myrtou a zapálil je.
Kdy se ujistil, e od plamenů nechytne zdravá část lesa, hbitým pohybem batoh sebral a pokračoval ve vyčerpávající cestě.
"Zbývají u jen dva. Doufám, e ti tím pomůu, Deane. Vydr."
Vyhledal pěinu a pevným rozhodným krokem vyrazil k místu, kde byl brutálně zabit druhý medvěd.
* * * *
Hezký mu vyčerpaně sklonil hlavu ke straně a zavřel oči. Neodvaoval se déle dívat do zářících plamenů. Stěí si vybavil chlad, který v místnosti panoval, kdy jetě ádná svíce nehořela. Ledové dýky zabodávající se do jeho zad těsně přiléhajících k masivnímu kameni zmizely. Koili mu zmáčel pot. Byl lapen v ohnivé pasti a s kadou dalí zapálenou svící se nesnesitelná horkost zvyovala. Uslyel hlasité zasyčení. Neměl sílu otočit hlavu, aby zjistil, co jej způsobilo. Ani nemusel, stejný zvuk slyel u pětkrát, byl vyraen v jeho paměti. Okamitě pocítil, jak se teplota v místnosti opět o něco zvýila.
V marném pokusu pohnul rukama. Řetězy varovně zarachotily, aby ho přesvědčily, e se nenachází ve snu, ale musí čelit děsivé skutečnosti.
Přese vechno vyčerpání vak věděl, e se nevzdá. Bude bojovat a do konce.
Ze zamylení ho vytrhl jedovatý hlas. "Nemá ízeň?"
Lovec se na démona bez zájmu podíval.
"Kdy u o tom mluví, myslím, e bych se spí do něčeho zakousnul. Nic netrumfne dvojitý cheesburger s hranolkama a cibulí navíc." odpověděl Dean zadumaně a na slovo "zakousnul" pouil zvlátní důraz.
"Promiň, momentálně má k dispozici pouze nápojový lístek."
"A kruci." zamumlal Dean zabručeně. "O tom, e si ti, kteří jdou na smrt, mohou vybrat poslední jídlo, jsi asi neslyel, co? e mě to překvapuje. U dávno mě mělo přestat okovat, e má pravěké způsoby."
"Chlapče, kdybych měl pravěké způsoby, u pěkných pár hodin bych si pochutnával na tvém syrovém mase a posunkovou řečí zpíval oslavný tanec hulahula kolem ohně.
"Oj, myslím, e jsem rád, e takové způsoby nemá. Syrové maso, dobře, v jeho pojídání aspoň nějaký náznak civilizace vidím, ale hulahula v tvém podání? ...uf ... to není nic pro citlivé povahy."
"Náhodou, jako kulturní představení by byl takový tanec divácky velice zajímavý. A kdybych jetě k tanci přidal hraní na píaly vyrobené z tvých ohlodaných kostí, jejda, jak ty by vesele vyhrávaly."
Deanovi se udělalo patně.
"Fajn. Konec, necháme toho."
"Podívejme se." Zaklebil se démon. "Dean Winchester se vzdává. Kam se poděly ostré peprné poznámky. e by chlapečkovi docházel dech?
"Ne. Jen tě chci přinutit, abych nechal těch keců a konečně mi přinesl ten cheesburger."
"Promiň, jak jsem řekl, není moná."
"Dean si olízl popraskané rty a ztěka polkl. Boe, jak velkou měl ízeň. Zoufale se potřeboval napít. Horkost doléhající na něj, byla a příli velká.
"Skvělý." Vykřikl v duchu. "Vysuený Winchester. Zbývá u jen preparace a vystavení v nějakém muzeu. Jaká to honosná a čestná smrt hodná lovce."
Přivřel oči, aby zahnal závra.
"Proč plácám takový nesmysly? Seber se, Deane, přemýlej."
lutooká postava se usadila na podstavci poslední nezapálené svíce, se zálibou si prohlíela mladého mue a potom prohlásila: "Napije se."
"Dík za péči, nemám ízeň."
"To nebyla otázka, ale rozkaz." odpověděl démon a zdánlivě odnikud vytáhl pohár naplněný nevábně vypadající tmavou tekutinou."
Ne byl Dean schopen vyslovit jakoukoli dalí poznámku, věznitel stál vedle něj a násilím mu otevřel ústa, do kterých začal lít nápoj neznámého sloení.
Dean se pokouel odvrátit hlavu a bránil se polknutí. Po chvíli marného boje ho jeho tělo zradilo a on byl přinucen spolknout hořce chutnající obsah číe. Odevzdaně zavřel oči a čekal, co se stane.
Nestalo se nic.
Démon na lovce shlíel s pobavením. "Neboj, neotrávil jsem tě. Potřebuji, abys mi jetě chvilku vydrel čerstvý. Napil ses jen obyčejné vody s trochou sice nelákavých, ale nekodných přísad."
Dean napjal svaly a plný rozhořčení vztáhl ruce k bestii, co nejvíce to lo. Pohyb rukou byl brzy zastaven řetězy.
"Jdi do hajzlu."
"Ale, nejsi trochu přecitlivělý? Byl to jen malý ertík."
Winchester poloil ruce zpět na hladký rozpálený kámen a zprudka vydechl.
"Jestli Samovi nedojde, co představovalo sedmou obě, tak je váně po mě. Jestli jí vyvolá ... Proč jen jsme na tuhle záhadu nevyřeili dřív?!"
Najednou se ozvala hromová rána a země se otřásla.
Dean tie zaklel a snail se ze vech sil namluvit si, e nemá strach z událostí, které měli přijít.
Démon ho chytil za ramena, naklonil se k němu a zaeptal mu do ucha. "Cítí to? Přichází smrt."
* * * *
Sam rozsvítil baterku a opatrně začal plhat na velký kámen nacházející se před ním. Ve dne by nebylo nijak obtíné vylézt nahoru, ale bez světla se jakýkoliv pokus o výstup rovnal sebevradě. Povrch kamene byl vlhký a Samovi se patně hledala místa, kde by se mohl nohama zapřít. Kdy se mu konečně podařilo přehoupnout se nahoru, svalil se na záda a přerývaně oddechoval.
Byl na místě. Podle jeho výpočtů měl poslední obětní místo tvořit kámen, kus skály, na který právě vylezl.
Okamitě si uvědomil, e sedmé zaříkání bude jedno z nejtěích, jaké kdy v ivotě prováděl. Navíc nemohl vyrýt do země kruh, protoe se nepotýkal s půdou, ale s tvrdým podkladem, co značně omezovalo pouití soli. Nemohl si dovolit, aby se solný kruh během rituálu nějak pokodil.
"Ono to nikdy nemůe jít lehce." povzdechl si. Divím se, e jsem si jetě pořád nezvykl."
Asi půl hodiny mu trvala příprava, ne se mohl pustit do finálního předčítání latinského textu a zakončit tak jeden z úkolů, u kterých si předsevzal, e je splní. Dalí úkol představovalo hledání bratra.
Chtěl přečíst první řádku, ale nemohl ze sebe vydat ani hlásku. Měl strach, e ho jeho vlastní hlas zradí, a e sele. Nebyl si vůbec jistý, zdali někde neudělal chybu. Kadý omyl mohl mít katastrofální následky.
Po krátkém zaváhání knihu zaklapl a posadil se na kus kamene, který byl obrostlý mechem. Sloil hlavu do dlaní. Znovu si přemítal kadou informaci, na kterou s bratrem přili, a pokouel se zjistit moné souvislosti.
Kdybys tu byl se mnou. Ta tvoje dubová palice občas dokáe vyplodit podnětné nápady. koda, e se tak podceňuje. Kdyby ti otec nevtloukl do hlavy péči o otravného mladího bráku a lovení, určitě bys o kole nepřemýlel jako o nutném zlu obyčejného ivota.
Vzpomínám si, e večer předtím, ne jsem měl jít poprvé do koly, jsem pozamykal vekeré dveře v motelovém pokoji, abyste se nemohli dostat dovnitř a nařídit mi, e do koly musím. Zamknul jsem se v koupelně a doufal, e do přítího rána jsem před kolou v bezpečí a pak tam nebudu muset jít nikdy.
"Ale to bych nejspí musel ít v jiné rodině, e?" zasmál se Sam v duchu.
Ani ne za dvě minuty jste měli vechny dveře poodemykané perhákem a ty jsi začal buit na dveře koupelny. Myslel jsem, e chce, abych ty dveře odemknul a vylezl ven. Myslel jsem si, e mi vyčtete s tátou, e nemáte náladu na moje erty a dodáte obvyklé řeči o tom, e Winchesterové nejsou srabi. Ale pak jsem zaslechl tu hádku. Táta na tebe řval, a mu ustoupí z cesty.
"Nech ho být, zajdu za ním sám, tati. Promluvím s ním sám."
"Ne. Je u dost starý, aby si uvědomil, e dětinské chování se v naí rodině netoleruje. Nemůeme si nic takového dovolit."
"Vdy je mu est. Nemůe čekat, e bude obtíné nebo nejasné situace řeit stejně jako ty."
"Ty jsi s tím očividně problém neměl."
"Ví, e Sammy není jako já."
"Právě. A tím, e mu takový druh slabostí budu tolerovat, bude pro něj těké vypořádat se se světem venku."
"Pane, ten svět na něj počká. Vím, jak moc se ho snaí ochraňovat, ale kola je přece jiný druh hrozby. Potřebuje slyet jiná slova, ne jaká mu chce nabídnout ty, otče. Můe jednou nechat zvládnutí situace na mně?" prosil malý Dean pisklavým hláskem. "U teď se bojí tam jít a ty chce, aby měl ze kolních démonů panickou hrůzu jetě dřív, ne vůbec vkročí na kolní pozemek. Nemůe ho mít pořád připoutaného na neviditelném vodítku."
"Jak se ... ."
Pamatuji se, jak jsem seděl na podlaze a záda měl opřená o dveře. Nevěděl jsem co dělat. Tátův křik byl tak hlasitý, ale tvůj hlas zněl pořád stejně pevně a rozhodně. Bylo ti deset a mě se přes ty zavřené dveře zdálo, jako by ti bylo aspoň třicet. Pak jsem slyel ránu.
"Jak se opovauje říkat něco takového!" zahřměl John. "Myslel jsem, e jsme si u vyjasnili priority a pravidla."
Chvíli bylo ticho. Slyel jsem zaustění kabátu, slova, kterým jsem nerozuměl, a prásknutí dveřmi. Potom kroky blíící se ke koupelně a váhavé zaklepání.
Byl jsem tak vystraený, e mi bylo jedno, co mi táta řekne, hlavně kdy nebude křičet na tebe. Odemknul jsem dveře a opřel se o kliku.
Stál jsi přímo přede mnou, pravou tvář celou zarudlou od políčku, který ti táta utědřil. Usmál ses, skousnul sis ret a stočil hlavu ke straně. Nechtěl jsi, abych viděl, co ti udělal.
"Jetě pořád se ti nechce do koly?"
A já se jenom rozeběhl a pokusil se tě obejmout.
"Hola, ádné holčičí momenty. Ví, e na mě neplatí."
"Slibuju, e ze koly nebudu mít strach. Půjdu tam a ukáu jim, jak velcí jsou Winchesterové machři."
"Přesně tak, Sammy." zasmál ses a měkce dodal: "Teď si mazej připravit věci do koly."
Tolikrát ses za mě postavil a schytal rány, které byly určeny mně. Bylo ti jedno, e se připravuje o dětství. Kdyby nebylo tebe, asi bych se nikdy na kolu tak neupoutal. Byl jsi důvod, proč jsem se rozhodl jít na vysokou a odejít z domova. Mrzí mě, e jsi mé počínání chápal tak, e odcházím i od tebe, a e mi na tobě nezáleí, ale nevěděl jsem, co jiného dělat, abych si vybojoval svobodu a odpoutal se od lovení.
Měl jsem ti bez ohledu na tátu zavolat a vysvětlit ti důvody mého rozhodnutí někde mimo jeho dosah.
Sam se najednou rozesmál. "Boe, my jsme váně banda tvrdohlavých mezků. Táta byl z nás tří jednoznačně největí. Z fleku nás strčil do kapsy."
Náhle se zamračil a znovu otevřel knihu. "Pořád si nejsem jistý, jestli poslední obě představoval medvěd, ale nemám na vybranou. Vlastně doopravdy nepotřebuji vědět, jaké zvíře bylo zabito, ale boj s neznámým nepřítelem je vdycky těí. Ovem tenhle obřad by měl zajistit, aby to nebohé zvíře přestalo být poutáno s Metus Tenebrae a rituál se zruil.
Sam se postavil na nohy a dal se do předčítání.
"Hoc vita phantasma exhibeo in iter requies et absolvero eam catena quos est prohibet recurro in localisatio ubi dominot sincerus omnipotentis universum earum spiritus ...."
Před vyslovením posledního slova textu cvakl zapalovačem a zapálil inuitský ochranný symbol, který vytvořil z borovicových větviček a umístil do středu kruhu, namalovaného na kameni křídou.
"... peractio."
Nemohl si pomoci a napůl úst jetě dodal. "Amen."
Poodstoupil a vyčkával, a se objeví znamení, které mu potvrdí, e zruení rituálu bylo úspěné.
Nemusel čekat dlouho. Celou oblohu kromě měsíce zčistajasna zakryly mraky a vzduch během okamiku ztěknul a zhoustnul. Po teplé vlně se mohutnost proudění vzduchu začala zvětovat a prudce se ochladilo.
Sam si zapnul mikinu a ke krku, přitáhl si ruce k tělu a zamračil se. Něco bylo patně.
"Ne, takhle by to nemělo probíhat, bouře a ochlazení jsou jedny z hlavních znamení vyvolávání duchů, ale já jsem přeci vyvolávací rituál nepouil. Co se děje?"
Přikrčil se a snail se srovnat si mylenky, zjistit, co mohl udělat patně, ale a svůj postup při provedení obřadu posuzoval z jakékoliv strany, nemohl si vybavit ádnou věc, kterou by nepozorností mohl provést nesprávně.
Vzteky kopl do chomáče hustého mech rostoucího na zemi a zadrkotal zuby. Vichr profukoval jeho oblečením a na zapnuté zipy a utěsněné rukávy nebral vůbec ádné ohledy.
Do kruhu před ním udeřil blesk. Ozvalo se zachrastění a sprka ohořelých zbytků dřeva proletěla vzduchem a nesená větrem se rozptýlila do okolí. Několik drobných úlomků dopadlo na Samovo tělo, odrazilo se a pokračovalo na cestě neznámem. Mladý lovec vytáhl zpoza pasu pistoli. Zem pod jeho nohama se zatřásla a ze středu kruhu začalo vystupovat nazelenalé světlo. Zelená se brzy změnila na rudou, která se začala formovat do tvaru postavy.
Sam chvíli fascinovaně přihlíel, ale kdy si uvědomil, s čím má tu čest se setkat a vlna poznání projela jeho pamětí, mel co dělat, aby neztuhl na místě.
"To ne. Nic z tohohle není pravda. Nemohl jsem přece být ... . Jak jsem mohl být tak hloupý?!" Jak to, e se mi nedolo, e vechno souvisí se vím. Přechytračil nás ... přechytračil mě."
Lovec sledoval průhlednou postavu, která se k němu pomalu přibliovala. Její dlouhé vlasy jako by si větru nevímaly a zůstávaly nehybně viset splývající kolem těla. Vrásčitý mu si upravil medvědí kůi zakrývající mu hruď a pravou rukou uchopil talisman visící na jeho krku.
"Proč jsem před začátkem obřadu vyloučil monost, e bych mohl zaříkat ducha člověka? Odemknul jsem zámek a vypustil bestii. Z toho, co bývalo nekodným přízrakem, jsem vytvořil nebezpečnou stvůru. Co démon započal, já jsem dokončil. Dokonalý plán. Bez lidské pomoci by hodného ducha odpočívajícího věčným spánkem nikdy nemohl ovládat způsobem, jakým bude moci nyní. Cesty nebe a pekla se překříily nejhorím moným způsobem a já zlu pomohl získat převahu."
"Co s tím vím jen můe mít společného Dean?"
Postava se stále přibliovala a donutila Sama udělat několik kroků vzad. Vytěsnil z hlavy vechny své dosavadní mylenky a soustředil se jen na jedinou věc.
"Musím vymyslet, jak z toho ven a zachránit ho. Musí existovat způsob, vdycky existuje. Přijdu na něj."
Ozvalo se zachrčení a Sam sebou nervózně kubl. Přízrak pootevřel bezkrevná ústa a zaeptal neznámá slova do větru. Přikročil k mui před sebou a uchopil ho za pai.
"Samuel. Odpus mi, Samuel."
Při duchově dotyku lovcem proběhla elektrická vlna, která ochromila jeho smysly. Vykubl se z bolestivého sevření a mimoděk ustoupil. Poslední krok udělal do prázdna.
Před očima se mu zatmělo. Snail se nabýt ztracenou rovnováhu, ale druhou nohou zavadil o kořen divoce rostoucího keře a váha horní poloviny těla ho nemilosrdně táhla do propasti pod ním. Duchapřítomně vymrtil obě ruce a poslepu tápal po nějakém záchytném bodu, po monosti záchrany, avak jeho třesoucí se prsty uchopily pouze hrstku bezedné tmy. Chtěl vykřiknout, ale hlas se mu zadrhl v hrdle. Odevzdaně zavel oči a připravoval se na nevyhnutelný náraz.
* * * *
Přízrak s posmutnělým výrazem a slzou stékající mu po bezbarvém obličeji sledoval scénu před sebou.
"Odpus mi, Samuel. Odpus mi hříchy, které budou spáchány na tvém bratrovi."
Tři blesky udeřily do kruhu a roztíply tvrdý povrch, na kterém by naznačen. Postava neastného amana zmizela.
* * * *
Tři světelné záblesky ozářily místnost s plápolajícími ohni.
Démon donutil Deana, aby mu pohlédl do očí a sladce zanotoval: "U není způsob, jak uniknout. Mladý Einstein si zřejmě dvě a dvě dohromady nedal, protoe právě dokončil poslední součást rituálu. Jestli je tohle to nejlepí, čeho jsou Winchesterové schopni, můu říct jen Ach, jak jen mi mohlo trvat tak dlouho, ne jsem se vám dostal na kobylku? Vdy převézt vás bylo a ostudně jednoduché. Asi víc těstí ne rozumu, e, Deane? Dříve bych si troufal věřit, e přesně tato slova pasují na tebe, ale u si nejsem tak jistý. Myslím, e malý Sammy ukázal, e je z absolutně stejného těsta."
Dean se na něj nenávistně podíval, plivl mu do tváře a ucedil skrze zaaté zuby: "Nech Sama na pokoji. Neopovauj se brát jeho jméno do té tvojí démonické drky."
"Bojovník a ochránce a do konce. Ó, jak hodno obdivu." zatrylkoval démon a přiloil si ukazováček k ústům. Teď buď, prosím, ticho, tenhle moment by si chtěl vychutnat."
"Winchester nakrčil podezřívavě obočí. "Jaký moment?"
"Sleduj."
Dean pozoroval, jak se zdánlivě z ničeho začíná vedle podstavce, na kterém leel, rýsovat postava ohraničená zeleným a následně červeným světlem. Okamitě ji poznal.
Postava člověka, který zemřel v roce 1897. Datum, které s bratrem vyloučili, protoe si mysleli, e nehledají lidskou bytost, ale medvěda.
Tak jednoduché. Náčelník přece vládl určitou mírou magie a tu mohl získat právě díky medvědům. S kadým zabitým zvířetem se jeho magická moc zvyovala a dávala mu monost plně porozumět chodu přírody. Svým způsobem byl vlastně víc zvířaty, která nechal obětovat, ne člověkem.
Démon přistoupil k přízraku starého mue a zeptal se: Co se stalo s lovcem?"
aman neodpověděl a místo toho sklopil pohled k zemi.
"Ano!" zařval lutooký věznitel vítězoslavně. Otočil se k Deanovi, který se strachem v očích sledoval jednání obou muů, a nahodil výraz předstíraného smutku.
"Jak se zdá, je na světě zase o jednoho Winchestera méně."
V tu chvíli se hráz pocitů, které se v Deanovi mlely, protrhla a vedrala se ven. Lovec sebou začal házet jako ílený a zoufale se snail uvolnit ruce ze řetězů. Bolest v noze byla zapomenuta. Nenávist k bestii nacházející se před ním mu dodávala nadlidskou sílu a krouky řetězů zanaříkaly, jak se kov natahoval a kroutil. Nahromaděná energie zaútočila na pouta jetě jednou, ale i přes nezměrné vynaloené úsilí nedokázala okovy přetrhnout.
Dean zmučeně vykřikl: "Ty stvůro, zkurvysyne!"
Jetě jednou napnul tělo a snail se nevnímat bodání v pravé noze. Nakonec poloil hlavu na hladký kámen a přesto, e se bránil, z jeho očí vytryskly slzy zármutku.
Na démonově tváři se objevil výraz nefalované radosti. "Ano. Přesně tohle je moment, který jsem si chtěl vychutnat."
Poznámka autora:
Po delí úvaze jsem se rozhodla, e do povídky přeci jen přidám kousek latinského textu. Soustředila jsem se pouze na význam slov, nikoli přesnou gramaticko podobu, jak by měla latinská věta skutečně vypadat.
Překlad: Tento ivot přízraku přivádím na cestu odpočinku a zprouji ho pout, která mu brání vrátit se na místo, kde vládne pravý vemohoucí světa duchů.
Dokonáno.
Povídku napsala: Samabel