414 - Sex and Violence

"Sirény"

Hory, lesy, řeky či studánky jsou od pradávna osídleny nejrůznějšími bájnými bytostmi, ženské postavy byly označovány jako nymfy. Podle toho, kde žily, se pak dělily na vodní nazývané Najady, horské čili Oready a nymfy lesní Dryady. Najady se podle místa, kde žily, dělily odedávna na nymfy mořské, říční, potoční a nymfy pramenů. Byly to veselé dívky, oděné jen lehce, či vůbec ne. K lidem byly laskavé, ale i přes to bylo vhodné mít se před nimi na pozoru. Unášely totiž sličné jinochy, kterým mátly hlavu, a mohly jim přivodit i smrt.
Zajímavou podobu měly dcery boha řek Achelóna, které žily na jednom z ostrovů v blízkosti jižní Itálie. Byly zobrazovány jako ptáci s ženskou hlavou a poprsím:

...Proč dcery však Achelóovy peří a dráp mají ptačí,
ač obličej jejich je dívčí?
(Ovidius, Proměny)

Čas trávily tím, že bloudily po moři a svým krásným zpěvem lákaly námořníky na útesy a pak je požíraly.
Vlídnými stvořeními jsou Néreidky, dcery mořského boha Nérea. Ačkoliv povrch jejich těl je drsný a ostrý, jsou to hodné mořské panny nakloněné námořníkům, kterým často pomáhají. Jejich hlas se podobá naříkání či pláči, lkají, jako by některá z nich měla zemřít, a lidé, kteří se ocitnou v jejich blízkosti, si prý uvědomují, jak hořká je smrtelná úzkost každého tvora.
Otcem celého plemene víl a rusalek je Ókeanos, nejstarší z Titánů, který jich s Téthyí spolodil na šest tisíc. Do Odysseova příběhu z těchto mořských bytostí zasáhly bezprostředně Sirény, kterých se Odysseus zjevně obává:

Na louce sedí a hromady kostí
leží u jejich nohou
a na nich zvětrává poslední kůže.
(Homér, Odysseia)

Odysseus nechá svým námořníkům zalít uši voskem, aby jejich zpěvu nepodlehli, a sebe rozkáže přivázat ke stožáru, takže Sirény slyší, ale jejich zpěvu odolá. Sirény se po tomto neúspěchu vrhnou do moře a promění se ve skály.
Platón ve své Ústavě uvádí, že Ananké v roli kosmické přadleny otáčí světové vřeteno. Tomu jsou přítomny nejen její dcery Moiry, ale i Sirény, vytvářející svým zpěvem hudbu nebeských sfér. Tato hudba sfér může nepřipravené a nezasvědcené smrtelníky přivést k šílenství. Odysseus, který získal zasvědcení při svém vstupu do podsvětí, mohl hudbu sfér vyslechnout, aniž by se pomátl na rozumu, ale hrozilo mu, že zpěvu Sirén podlehne - proto se nechal připoutat ke stožáru.
Physiologus popisuje Sirény jako hrozná stvoření, která se od hlavy až k pupku podobají lidským bytostem, ale jejich spodní část je okřídlená (mají prý podle něj připomínat husy). Vyluzují melodické písně, jejichž sladkostí uspí nebohé mládence, a když vidí, že tvrdě spí, prudce je uchopí do spárů a roztrhají je na kusy.
Středoevropané do klasifikace těchto bájných mořských stvoření vnášeli jen zmatek. Výjimkou nebyl ani Mistr Jan Hus, který ve své české Postile nazývá Sirény mořskými ochechulemi a horlí proti nim: ...nebť netřeba jest nám mnoho spáti mezi mořskými ochechulemi, jenž jsú sladké pokušenie. Siréna na domovním znamení mívala pravděpodobně podobný význam jako pozdější červená lucerna.

obrázky z epizody